Případ Algera Hisse (5. díl - Chambersova tajná výpověď)

Mises.cz: 17. března 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 1

O třicet hodin později, v půl jedenácté dopoledne v sobotu 7. srpna 1948 v malé místnosti federálního soudu na dolním Manhattanu vzal podvýbor HUACu Chamberse pod přísahu a začalo tajné slyšení. A po dobu dvou hodin z Chamberse přímo sršely detaily ohledně rodinného života Hissových v druhé půli třicátých let.

Hiss ho neznal jako Chamberse, ale jako Carla (Karla) Schroedera. Když se poznali, tak Hiss neměl žádné vlastní děti, ale jeho manželka Priscila měla syna z předchozího manželství. Jejím prvním mužem byl Thayer Hobbson, který pracoval pro nakladatelství v New Yorku. Její jméno za svobodna bylo Fanslerová a svého bývalého manžela nesnášela. Syn se jmenoval Timothy a byl to drobný chlapec a také hodně nervózní s určitými změkčilými rysy. Thayer Hobbson platil chlapci vzdělání na drahé soukromé škole, ale Hissovi přihlásili chlapce do levnější školy a rozdíl dávali komunistické straně. Priscila říkala Algerovi Hilly a on jí říkal Dilly a občas Pross. Členové Wareho skupiny jim obvykle říkali Hilly a Dilly. Chambers zůstával čas od času u Hissových zadarmo přes noc v několika jejich domech, kde postupně bydleli. Hiss si pokládal za čest, že může hostit svého nadřízeného z komunistického podzemí. Chambers vyjmenoval několik kuchařek a služebných, které se u nich během let vystřídaly. Domácím mazlíčkem Hissových byl kokršpaněl, kterého si koupili na dovolené na východním pobřeží v Marylandu. Chambers dále popsal některé detaily interiérů a exteriérů domů, ve kterých bydleli. Nespali na dvojlůžku.

Když se ho Nixon zeptal: jaké bylo jejich oblíbené jídlo? tak se Chambers otevřel. „Hissovi byli v podstatě velmi skromní. Jemné povahy. Měl jsem dojem, že nábytek u nich doma je vždy jen směs toho nejnutnějšího poskládaného odkud se dalo. Žádný luxus. Všechno prosté. S jídlem to u nich bylo podobné. O jídlo se nikdy moc nestarali. Nebylo středobodem jejich životů.“

„Měl pan Hiss nějaké koníčky?“ 

„Ano, stejného koníčka jako jeho žena. Oba jsou to amatérští ornitologové. Vstávali brzy ráno a vyráželi k řece, aby sledovali hnízdící ptáky. Pamatuji si, když jedou byli velmi nadšení z toho, že zahlédli lesňáčka zlatého. Já jsem ho nikdy neviděl. Také se v ornitologii trochu vyznám.“

„Měli automobil?“

 „Ano, když jsem je poznal měli automobil. Jsem si skoro jistý, že to byl Ford Roadster. Byl černý a už měl bezpochyby hodně za sebou. Jasně si pamatuji, že na něm byly ručně ovládané stěrače. Pamatuji si to, protože jsem s ním jel jednou v dešti a musel jsem je ovládat rukama. A to mi připomíná něco dalšího. Komunistická strana měla ve Washingtonu autoservis – tedy provozovatel nebo majitel byl komunista. Já sám jsem tam nikdy nebyl. Bylo proti všem bezpečnostním pravidlům podzemní organizace, aby Alger se svým starým vozem naložil jinak, než by ho prodal. Ale on trval na tom, že auto chce darovat otevřené straně, aby ho mohl používat nějaký chudý stranický organizátor na středozápadě, nebo něco takového. A proti mému úsudku si to prosadil. Peters věděl, kde tenhle autoservis je a tak tam Algera vzal nebo mu dal adresu. Pak tam auto nechal a vedoucí autoservisu se postaral o všechno ostatní. Myslím, že stopy téhle transakce by se daly najít.“

Na to si Stripling pomyslel – je podezřelé, když někdo přímo upozorní na to, že něco by mělo jít nalézt. Protože možná ten někdo umístil stopy tak, aby byly nalezeny.

Chambers pak pokračoval dál. Hissovi nikdy nepili koktejly v jeho přítomnosti. Neměli doma žádný čínský porcelán nebo stříbrné příbory. Detailně popsal fyzickou podobu Hisse, zmínil se o dlouhých štíhlých prstech a určité zvláštnosti ve stylu chůze. Hiss mu prý vyprávěl, jak jako chlapec jezdil s vozíkem a lahvemi do Druid Hill parku v Baltimoru, naplnil lahve pramenitou vodou a pak je prodával. Měl dojem, že jeho vztah s matkou byl láskyplný, ale nepříliš šťastný. Pravděpodobně byla panovačná. Hiss má sestru a bratra Donalda, který také byl členem Wareho skupiny.

„Donald se oženil s dcerou pana Cottona, také z ministerstva zahraničí. Ona nebyla v komunistické straně a všichni měli obavu, aby nás nevyzradila. Donald byl méně inteligentní a méně citlivý než jeho bratr. Měl jsem dojem, že jeho hlavním zájmem je společenský vzestup a zájmem komunistické strany bylo, aby stoupal. Myslím, že jednu dobu se hodně přátelil s prezidentovým synem Jamesem Rooseveltem.“

V tento moment se Nixon zeptal: „Viděli jste se s Hissem někdy po roce 1938?“

Chambers: „Ne. Od chvíle, co jsem ho přemlouval, aby se odtrhl od strany, jsme se neviděli.“

Nixon: „Byl byste ochoten se podrobit testu na detektoru lži?“

Chambers: „Ano, pokud to bude nutné.“

Nixon: „Máte takovou jistotu?“

Chambers: „Říkám pravdu.“

Po dvou hodinách mu přestali klást otázky, protože už je nenapadalo nic dalšího, na co by se mohli zeptat. Chambers na ně udělal dojem nejen obrovským množstvím detailů, které si pamatoval a ochotně je sděloval, ale svým celkovým tónem. Několik lidí, kteří byli v místnosti, popsalo, že jeho výpověď rozhodně nezněla jako recitace namemorovaných faktů. Vyprávěl jim o někom, koho znal a znal ho velmi dobře.

Stripling o tom řekl, že největší dojem na něj udělalo to, jakým způsobem se Chambers otevřel. Formální svědectví před výborem jako je HUAC bývají záležitostí, kdy lidé mají tendenci vážit každé své tvrzení a slovo. Zde byl ale muž, který zkrátka ze sebe všechno vysypal jako někde při rozhovoru s přáteli. „Od téhle chvíle jsem byl přesvědčen, že Chambers mluvil pravdu a Hiss nám lhal. Ovšem rostlo ve mně podezření, že Chambers neříká celou pravdu. Něco nám pořád tajil. Jeho příběh nebyl kompletní.“

To podezření vzbudila negativní odpověď na otázku: „Máte něco, co vám někdy Hiss dal? Dárek, fotografii, pohlednici, dopis?“ Pokud někoho znáte takhle dobře, tak budete mít něco, co patřilo jemu a on bude mít něco, co patřilo vám. A pak si Stripling řekl – počkat, už vím oč tu jde. Chambers na Hisse chystá past. Chambers má něco, co mu Hiss dal, a až nastane vhodná chvíle, tak se tím pochlubí.

Po této tajné výpovědi těch několik lidí, kteří o ní věděli, nabylo přesvědčení, že Nixonův hazard se mu může vyplatit a HUAC bude zachráněn.

Seriál od Vladimíra Krupy.

Na další díl se můžete těšit již za týden.