Případ Kavanaugh

Mises.cz: 09. října 2018, Vladimír Krupa, komentářů: 20

Případ jmenování Bretta Kavanaugha a jeho obvinění je dalším z klínů, který rozděluje Americkou společnost přesně podle stranických linií. Tři čtvrtiny Demokratů jsou přesvědčeny, že je sexuální násilník, tři čtvrtiny Republikánů jsou přesvědčeny, že byl křivě obviněn. Od začátku lze říct, že zde je typický příklad motivated reasonig, kdy obě strany mají maximální motivace hledat důvody a důkazy právě pro svou verzi událostí.

Množství materiálů, svědectví, protisvědectví, fake news a jejich oprav se už rozrůstá nade všechny meze, když lidé podrobně zkoumají a obrací každé slovíčko, které zaznělo v průběhu slyšení a různá místopřísežná prohlášení, zasílaná všem možným médiím. Člověk by pak pomalu věnoval moře času jen tomu, aby si byl oprávněn vytvořit názor a stejně by mu mohl uniknout nějaký klíčový detail.

Proto jsem se rozhodl sepsat svůj pohled na věc, a pokud už se někde objevily lepší informace, než tady uvedu, můžete mi dát vědět. Koho v tomto článku zajímají hlavně informace ohledně důvěryhodnosti obvinění, může přeskočit rovnou k bodu (1).

Nejprve širší pohled, pokud by někomu nebylo jasné, o co se tahle politická bitva hraje.

S tím, jak v průběhu doby padla ústavní omezení, co může a nemůže federální vláda dělat a prosadil se výklad ústavy jako živého dokumentu, se role Nejvyššího soudu změnila z pojistky, zkoumající to, jestli jsou opatření a zákony v souladu s ústavou, na třetí parlamentní komoru, která má finální slovo v tom, jaké budou zákony země. Kdo ovládne Nejvyšší soud, může efektivně vytvářet, přetvářet nebo blokovat téměř cokoliv, co legislativa s exekutivou podnikají. Soudci jsou zároveň jmenováni na doživotí a zbavit se jich lze jen stejnou procedurou impeachmetu, jako prezidenta.

Možnosti, které nabízí umění vykládat si ústavu velmi pružně, byly brzy zneužity, takže Nejvyšší soud měl v uplynulých několika dekádách výrazně levicový náklon – schvaloval cokoliv, co si federální vláda usmyslela udělat a přidával k tomu další dílky z aktuální progresivní agendy. Naklonění doleva se odehrálo především proto, že soudci jmenovaní demokratickými prezidenty spolehlivě za všech okolností drželi levicovou linii, kdežto republikánští prezidenti měli daleko méně šťastnou ruku a z „nestranických odborníků“, co jim byli doporučeni, se vyklubali zakuklení levičáci, nebo alespoň jazýčky na vahách, které byly ve všech důležitých otázkách nalevo. (Pro připomenutí – takto byla schválena ústavnost Obamacare).

Spolehlivá většina textualistů u Nejvyššího soudu by do progresivních snů byla snadno schopná hodit vidle, protože není těžké ukázat, že naprostá většina programu Demokratů – od povinného zdravotního pojištění, přes všechny možné sociální programy, až po touhu zregulovat držení střelných zbraní – je v rozporu se striktním výkladem ústavy. Mohlo by se tak stát, že Demokraté budou mít prezidenta i kongres a stejně nebudou schopni ze své agendy nic výraznějšího prosadit dalších deset nebo patnáct let.

Proto poté, co soudce Kennedy, který byl právě tím „jazýčkem na vahách“, oznámil odchod do penze, propukla další tsunami paniky a mediální hysterie, kdy se levice zapřísahala zablokovat jmenování dalšího „Trumpova“ soudce jakýmikoliv prostředky.

Je to tak další facka dějinné ironie, ze které si ale levice nikdy nevezme to správné ponaučení. Kdyby dříve z Nejvyššího soudu neudělala téměř všemocnou a důležitou instituci, kdyby mu ponechala jeho původní roli, nemusela by se teď třást o to, že výměna jednoho člověka v této instituci ji připraví o všechny její výdobytky za posledních několik desetiletí.

Bohužel jediná lekce, kterou si levice kdy vzala je, že nesmí dopustit v podobných bojích svou prohru, nesmí dopustit, aby byla připravena o otěže moci, musí dovedněji vybičovat emoce davu, uvést své věrné do stavu permanentní hysterie a přitvrdit v aktivismu a letákových kampaních.

Strategie v tomto případě je celkem jasná a přímočará: Zdržet celý proces jmenování dokud nebude po listopadových volbách. Pokud voliči darují Demokratům senátní většinu (je to sice nepravděpodobné, ale stát se to může), tak budou mít nástroj, jak blokovat jmenování Trumpových kandidátů další dva roky (podobně jako Republikáni blokovali poslední rok Obamu, když zemřel Scalia), a pak doufat ve zvolení Demokratického prezidenta.

Slyšení s Kavanaughem od počátku provázely protesty a zdržování, kdy Demokratičtí senátoři vpouštěli do sálu aktivisty a aktivistky, kteří narušovali jednání a ječící pak museli být vyváděni ze sálu. Hysterie se téměř hmatatelně zvyšovala, když si například jedna žena sedící v řadě za Kavanaghem (jeho bývalá sekretářka) poškrábala ruku a internet oblétla její fotka s tím, že dělá rukou tajný symbol „bělošské nadřazenosti“. Jako vrchol představení zde máme obvinění z pokusu o znásilnění.

1. Jaké je moje kritérium na to, že svědectví pokusu o sexuální násilí je natolik důvěryhodné, aby to stačilo k diskvalifikaci z důležité funkce? (I když to nepřekročí důkazní práh nutný pro odsouzení?)

Tohle je zásadní otázka, kterou si bohužel málokdo klade. Moderní mantra zní, že všem ženám, které vystoupí s podobným obviněním, se má věřit. To je ovšem nesmysl. Já věřím bez nějakých větších pochybností lidem, které osobně znám delší dobu. Vůči tvrzením, která pronášejí lidé, které neznáme a celkem nic o nich nevíme, by měla být prvotní polohou neutralita a otevřenost oběma možnostem.

V takovémto případě, kdy jsou sázky vysoké a motivace lhát obou stran jsou maximální, tak jde podle mě o to, která ze stran bude přistižena při prokazatelné zásadní lži -  tedy tvrzení, které se nedá připsat jen špatné paměti, tomu, že to bylo dávno, nebo tomu, že se to zvrhává v cirkus, který nejde brát vážně (jako byl pokus o dešifrování školní ročenky). Tedy lži týkající se podstaty celé věci.

Zásadní tady je tvrzení Kavanaugha, že na párty s Fordovou vůbec nebyl. Pokud by se našli svědci, kteří ho tam viděli, pokud by existovala fotografie, kde by byl společně s Fordovou, pokud by se našel člověk, který tam tenkrát Fordovou vezl nebo který jí vezl pryč po tom napadení, pokud by se ukázalo, že to bylo u Kavanaugha doma – to by vyvrátilo jeho hlavní tvrzení a stačilo by to, aby byl v mých očích nedůvěryhodný.

Nic takového se neobjevilo (ba právě naopak – což rozeberu dál) a spekulace o tom, že na střední vypil víc piv, než kolik teď říká, nebo že není ochoten připustit, že zkratky ve školní ročence indikují něco zlověstnějšího, než říká, to je už posouvání branky, protože se to děje v té části hry, kdy je všem stranám jasné (na základě celého předchozího děje), že se slyšení zvrhlo v nedůstojnou frašku a podobné otázky si ani nezaslouží odpověď. (Aneb jak jste na střední říkali prdění).

2.      Nekonzistence v obvinění Fordové

Tato část vychází z memoranda Ratchel Mitchelové, která Fordovou při senátním slyšení dotazovala. https://www.axios.com/brett-kavanaugh-rachel-mitchell-prosecutor-memo-2c3233cc-1d42-416b-af04-02700aa9a711.html

Prvním problémem Fordové je, že ve svém obvinění nespecifikovala místo ani čas.

V „poznámkách psychologa“, které poslala Washigton Postu, napsala „polovina osmdesátých let“

V dopise senátorce Fainsteinové napsala „počátek osmdesátých let“.

Nakonec se ustálila na létě 1982, jenže nebyla schopná vysvětlit, podle čeho tu dobu „zúžila“ právě do tohohle času.

Cynik by řekl, že kdyby Kavanaugh náhodou byl celé léto 1982 s rodiči na dovolené v Evropě, tak se to může změnit na léto 81, léto 80, léto 83, léto 84, léto 85 nebo léto 86, zkrátka a dobře to léto, kdy byl v daném městě.

Prakticky jediná možnost účinné obrany proti takhle pradávným obviněním je důkaz, že dotyčný byl v daný den někde úplně jinde. Jenže když žalující strana tohle nespecifikuje a do možného časového rozsahu zahrne prakticky celou polovinu jednoho desetiletí, pak tahle obrana padá.

Druhý problém Fordové je, že neidentifikovala Kavanaugha jako útočníka jménem v žádných poznámkách z terapií v roce 2012 a 2013.

Třetím problémem Fordové je, že podle jejího popisu na té party mělo být kromě ní a Kavanaugha čtyři až pět dalších lidí. Jmenovala tři – Marka Judge, Patricka „PJ“ Smytha a svou tehdejší nejlepší kamarádku Leland Keyserovou.

Všichni tři poslali místopřísežná prohlášení, že si žádnou společnou party nepamatují. Leland Keyserová napsala, že sice Fordové věří, „nicméně nezměnitelnou pravdou je … že si dotyčný incident vůbec nepamatuje …“ a „…s Kavanaughem se nikdy v životě nesetkala.“

Žádní další lidé (a Fordová uvedla, že tam byl minimálně jeden další –- chlapec, jehož jméno nezná) se nepřihlásili.

Na relevantní svědectví je to 3:0 proti Fordové. Pokud mylně uvádí lidi, co na párty nebyli, dost se tím diskredituje i zbytek její paměti. Ale pokračujme.

Ze svědectví Fordové plyne, že po pokusu o znásilnění z domu sama utekla – a pokud se to stalo tak, jak popisuje, nechala svou nejlepší kamarádku v domě jako jedinou holku s několika opilci, co se jí právě pokusili znásilnit! Kamarádka si nic nepamatuje, protože se jí tehdy vůbec nic zvláštního nestalo…

V roce 1982 neměl mobil ještě nikdo kromě Gordona Gekka z Wall Streetu. Jestli se Fordová chtěla dostat domů (podle vlastního svědectví to měla nejméně 11 km daleko) musela si někomu zavolat – nepamatuje si komu ani odkud. Někdo pro ní musel přijet a odvézt jí – nepamatuje si kdo a nikdo se nepřihlásil. Přitom právě svědectví tohohle člověka by mohlo být klíčové pro dobu, místo a to, v jakém stavu Fordová byla.

Podle svědectví Fordové se na ní zážitek hluboce podepsal. Stejně jako Kavanaugh, i její škola má ročenku – tedy vlastně jí už smazala, ale scany se potulují po různých webech a kdo si zadá do googlu, najde.  Co je v úryvcích vidět? Že se holky hodně vesele bavily, rozhodně si v chlastaní nezadaly s chlapci ze sousední školy, párty střídala párty a Fordová byla na nich jako ryba ve vodě.

Problémy měla (podle vlastních slov) z toho traumatu, který prožila, první dva roky na vysoké škole – což by posunulo dobu pokusu o znásilnění do „poloviny osmdesátých let“, jak uvedla původně v poznámkách z roku 2012 – a tedy do doby, kdy byl Kavanaugh už z města pryč a užíval si studentského života na Yalu.

3. Druhé obvinění.

Představte si studentskou party, kde se těžce chlastá a někdo tam přinese umělohmotný penis. Takhle začíná druhé obvinění a vrcholí tím, že dotyčná si je po týdenní konzultaci s právníkem skoro jistá, že jí Kavanaugh v jednu chvíli ukázal i svou pravou chloubu. (Ale možná to bylo jen dildo. Sama byla hodně intoxikovaná a je to dávno). Bohužel opět důkazní nouze, protože nikdo další, kdo by na té party byl a potvrdil, že se to stalo, se nepřihlásil.

Snad jediná pozoruhodná věc, která se okolo tohoto udála, byla kontroverze, jestli Kavanaugh volal bývalým spolužákům a zjišťoval, jestli a co budou říkat, před svědectvím, nebo až po něm. Ukázalo se, že až po něm a tím pokus usvědčit ho ze lži skončil.

4. Třetí obvinění

Přes výřečného právníka pornohvězdy Stormy Daniels přibylo obvinění natolik absurdní, že to už zarazilo i samotná média a dá se říct, že ho snad nikdo nebere vážně. Dotyčná (Julie Swetnick) se dostatečně znemožnila sama na MSNBC.

5. Jaká rizika dál hrozí? 

Proč si myslím, že by celý cirkus s obviněními neměl vést ke Kavanaughově odstoupení? Protože by se ukázalo, že je to účinná politická taktika. Obviňte kohokoliv. Budete –li dostatečně vágní s místem a časem, a bude –li se obvinění týkat něčeho, co se stalo před třiceti až čtyřiceti lety, nebude možné prokázat skoro nic, takže vás ani nikdo nemůže usvědčit z křivé výpovědi. Můžete si vylosovat milion dolarů (Fordová vybrala na gofundme, ale částka může ještě vzrůst), slávu, pozornost médií, deal na knihu, na film (HBO natočilo Confirmation). Jestli ustojíte veřejně vystupovat, nemáte zábrany, nebo máte silné přesvědčení o tom, že účel světí prostředky – a přiznejme si, kdyby bylo možné zabránit holocaustu obviněním Hitlera z toho, že se vás na střední pokusil znásilnit, nebyl by to vlastně dobrý skutek?

Podle mého soudu by „úspěch“ téhle věci (tj. sestřelení nominace Kavanaugha) vedl k vlnám podobných obvinění při každé další podobné příležitosti, protože už teď je motivace pro to, s podobným obviněním vystoupit, ohromně vysoká a demotivace skoro neexistující. (Pokud tedy nejste zrovna introverti, kterým vadí světlo reflektorů). Budete –li přelétávat mezi Kalifornií, New Yorkem a Havají, tak zůstanete v té části země, kde vás za vaše „hrdinství“ budou všichni milovat a zbytek země vám může být ukradený.

Co je ale horší – v těchhle vlnách obvinění by bylo stále těžší rozeznat co je skutečně vážné a co je jen výmysl a nikdo by pak už nevěřil vůbec ničemu nebo jen tomu, co se zrovna politicky hodí.

6. Některá další – méně významná – fakta a teorie o Fordové

Fordová ve výpovědi uvedla, že její zážitek vyšel najevo během manželské terapie, kdy se v roce 2012 nemohla s manželem dohodnout na nákladné rekonstrukci domu. Požadovala prý dvoje dveře, nikdo nemohl pochopit proč a při terapii pak vyšlo najevo, že má potlačené vzpomínky na znásilnění a druhé dveře mají být jako její únikový východ.

Někdo se prohrabal ve stavebních povoleních a zjistil, že druhé dveře byly postaveny už v roce 2008 jako přístup pro studenty a internisty Googlu, kterým Fordovi jedno patro v domě pronajímají.

Cynická teorie: Fordová využila v roce 2012 vzpomínky na znásilnění jako emocionální manipulace, aby dostala to, co chtěla = nákladnější rekonstrukci domu. (Která se ale netýkala dveří).

Všechna její sociální média byla samozřejmě smazána před tím, než prosákla její identita. Profesorka psychologie, Kalifornie – byl by téměř zázrak, kdyby nebyla ostře levicově orientovaná. Bohužel smazáním sociálních médií jsme přišli o možnost posoudit jak moc a jak také politiku prožívá. Takhle můžeme vědět jen základy: je registrovaná Demokratka a poslala příspěvky kampani Bernieho Sanderse.

Senátorka Feinsteinová měla dopis Fordové od července. Doporučila jí na služby právní kanceláře, která dělá pro Demokraty a levicový aktivismus obecně. Tito právníci pracují pro Fordovou bezplatně. Zaplatili jí test na detektoru lži. Tento test se odehrál v den, kdy se účastnila pohřbu své babičky, což u přístroje, který by měl měřit emocionální reakce, není zrovna doporučeníhodný postup.  Měla při něm sepsat svůj zážitek se znásilněním a pak odpovědět na otázku, jestli celek toho, co napsala, odpovídá tomu, co si pamatuje. Jako dobu znásilnění uvedla „počátek osmdesátých let“ ale pak škrtla slovo „počátek“. Opět poukaz na to, že to, co se jí přihodilo, se pravděpodobně přihodilo později, než uvádí.

Nejnověji se objevil bývalý přítel Fordové, který uvedl, že s ní byl ve vztahu několik let, kdy nejevila žádné známky prodělaného traumatu, který tak dojemně popisovala a především přišel se svědectvím, že viděl Fordovou, jak radí své přítelkyni, jak se má připravit na test na detektoru lži při přijímacím řízení pro FBI. (Fordová při slyšení vypověděla, že žádnou přípravu na detektor lži nikdy neabsolvovala).

Dopis, který měli Demokraté od konce července, vytáhli těsně před hlasováním a pak ho nechali uniknout do médií. Když byla právnička Fordové poprvé v televizi, tak na otázku, jestli už kontaktovali ostatní lidi, co byli na té party, odpověděla, že to bude práce pro FBI.

Tady si představte, že jste na místě Demokratů, máte v ruce obvinění od Fordové, ale kromě toho, že jí zaplatíte detektor lži, nepodniknete žádné kroky, abyste si získali další podpůrná svědectví pro její příběh.

Podle mé cynické teorie to bylo takhle: Právní kancelář demokratů samozřejmě začala ta obvinění prověřovat, ale brzo narazila na to, že je to neprokazatelné a že jediná možnost, jak jí využít, je zdržovací taktika – otevřít nikam nevedoucí vyšetřování na poslední chvíli. Pak Fordovou poučili, jak má vypovídat, a připravili plán, jak celé slyšení maximálně zdržet s tím, že uniknou dopis do médií těsně před hlasováním.

Kdyby chtěli věci řešit a nikoliv skandalizovat, mohli dopis vytáhnout dříve na některém z privátních slyšení, kterých je několik a kde se s budoucími soudci řeší citlivé informace. Všechny školní ročenky a podobné věci se tak mohly vytáhnout přesně tam.

Dalším stupněm zdržování bylo divadlo, jestli Fordová bude vypovídat nebo ne, za jakých podmínek bude vypovídat, že nemůže přiletět z Kalifornie, neboť se bojí létat, protože trpí PTSD z toho hrůzného zážitku před 36 lety. To byl týden času, kdy se objevil druhý a třetí příběh. Pak Fordová přiletěla a vyšlo najevo, že létá úplně běžně a nalétá toho víc, než většina lidí.

7. Jaké bylo vystoupení Kavanaugha?

Místy tlačil na city (což mě osobně je nepříjemné), místy byl zdravě nasraný – a vzhledem k okolnostem naprosto pochopitelně. V USA Today o něm vyšel článek, že vzhledem k jeho sexuálnímu násilí by ho neměli pouštět k dětem (koučuje basketbalový tým svojí dcery). Harvard, kde měl přednášet příští rok, ho taky odřekl. Pokud by Demokraté chtěli vyšetřovat a nechtěli ho zničit, mohlo se to od července sfouknout na uzavřených jednáních. Ať se stane nebo dokáže cokoliv, tak pro jednu třetinu země bude už navždy sexuální násilník.

Jak se postavit k lidem, kteří vám tohle provedou, polijí vás hromadou výkalů a pak se vám ještě cynicky vysmějí do tváře, že si máte požádat FBI o vyšetření, ať vás očistí?

Aby bylo úplně jasné, co o Demokratech říkám – v době, kdy vypustili obvinění do z dopisu tisku, tak sami velmi dobře věděli, že je neprokazatelné (nebo v horším případě úplně vyfabrikované) a přesto se to rozhodli udělat. Pokud tohle víte a vidíte dotyčné senátory proti sobě, jak ochotně byste odpovídali na jejich otázky?   

8. Jaký bude Kavanaugh soudce?

Podle jeho minulé kariéry soudě ne úplně vhodný. Největším jeho škraloupem je, že byl v právním týmu, který vytvořil pro Bushe mladšího Patriot Act, kde se svérázným způsobem vypořádal se čtvrtým dodatkem. V konfrontaci s tím nemůže moc tvrdit, že tehdy byl ryzí textualista. To je zároveň přesně ta kritika, která během slyšení vůbec nezazněla. Což je smutná vizitka stavu dnešního diskurzu.

Přesto je po současném dění celkem velká šance, že pokud bude potvrzen, tak s ním nebude tolik důvodů k nespokojenosti. Bude-li si pamatovat svojí naštvanost na to, jakým blátem ho Demokraté protáhli a bude –li hlasovat proti tomu, co si přejí prosadit, bude asi tak z 90% na straně striktního výkladu ústavy.