Proč diskriminovat?

Mises.cz: 18. února 2016, Walter Block (přidal HynekRk), komentářů: 0

[Autor: Walter Block, 21. 1. 2011, Ludwig von Mises Institute, článek ke knize W. Blocka o diskriminaci, originál viz zde]

V minulých dobách říci někomu, že diskriminuje, platilo za kompliment. Znamenalo to, že má vkus: mohl rozlišovat mezi bídným, průměrným, dobrým a výborným. Jeho schopnost dělat jemné rozdíly, mu dovolovala žít lepším životem než jindy.

Dnes, v našich politicko-korektních časech, diskriminace implikuje rasovou a/nebo sexuální nenávist. Evokuje lynčování nevinných, věšení černých, kteří nespáchali žádný zločin, a ano, snad i v extrému návrat k otroctví. To byla vlastně reakce, která vítala kandidáta do senátu USA Randa Paula, když tvrdil, že některé části tzv. "Civil Rights" aktu z roku 1964, jsou problematické.

Ale vše, co senátor Paul říkal, je, že by mělo být vládě zakázáno diskriminovat na basi rasy nebo pohlaví nebo jiného takového kritéria, to je základním elementem práv soukromého vlastnictví, že by jednotlivci měli být osvobozeni od takovýchto preferencí. Pokud by nebyli, důležitý element svobody by byl ztracen.

Jekot pobouření, které vítalo toto rozumné rozlišování, bylo tak velké, že Dr. Rand Paul se cítil nucen ustoupit od svého tvrzení. Nicméně my teď diskutujeme o knize a ne o volbách. Zde jsou pravda a spravedlnost našimi jedinými průvodci, ne ublížené pocity žurnalistů pracujících pro média hlavního proudu a další novinářky. Je jasné, že diskriminace na úrovni jednotlivců, ale samozřejmě ne na úrovni státu, je částí našeho přirozeného práva svobody.

Pokud ne, násilná bisexualita by byla logickým důsledkem antidiskriminačního hnutí. Proč? No, mužští heterosexuálové opovrženíhodně diskriminují polovinu lidské rasy jako postelové/sexuální/svatební partnery: všechny ostatní muže. Ani ženské heterosexuálky nemohou trvat na své nevině proti této hrůzné obžalobě; ony se také zříkají poloviny svých bližních v tomto ohledu. Mohou se mužští homosexuálové vyhnout tomuto strašnému obvinění? Ne, oni odmítají mít v takovémto kontextu cokoliv s ženami. Podobně ženské homosexuálky, lesbičky, jsou mizerné bližní, také odmítají pletky tohoto druhu se všemi muži - opět, polovinou lidstva.

No, jsou to bisexuálové a jen bisexuálové, kteří jsou zcela nevinní ohledně diskriminace tohoto druhu. Jsou to jediní slušní lidé v celé sexuální škále, kteří se zdržují této zlé praktiky. (Nyní odhlížíme od faktu, že bisexuálové také dělají odporná srovnávání založená na kráse, věku, smyslu pro humor atd.) Proto, jestliže opravdu ze srdce oponujeme diskriminaci, měli bychom všichni přijmout bisexualitu. Protože tak nečiníme, logickou implikací je, že bychom měli být přinuceni tak činit. Váhání ohledně tohoto závěru není jen dáváním tichého souhlasu, ale je dáváním aktivního souhlasu s diskriminačními praktikami, určitě jednou z nejhorších věcí na politicky korektním štítě.

Může být správně namítnuto, že zákony proti diskriminaci soukromých stran by se měly aplikovat jen na obchodní interakce, nikoliv na osobní. Proč ale jen u komerčních vztahů a ne také v mezilidských vztazích? Jistě, jestliže je zde taková věc jako právo nebýt diskriminován, aplikuje se na všechny oblasti lidské existence, ne jenom na tržišti. Jestliže máme právo nebýt zavražděni, nebo okradeni, a my máme, potom toto právo prostupuje všechny oblasti lidské existence. Je stejně nepatřičné být zavražděn anebo oloupen v ložnici, jako když je to v obchodě. 

A ve skutečnosti se současné antidiskriminační zákony ani neaplikují paušálně v komerční oblasti. Spíše závisejí na "moci" ve vztazích, dosti nesmyslném konceptu, přinejmenším, když ho používají naši přátelé na levici.

Například, pokud nenávidím Číňany, a proto nebudu podporovat jejich restaurace, neporušuji žádný zákon. Nicméně, pokud majitel čínské restaurace například opovrhuje Židy, nebude mu legálně dovoleno zakázat jim přístup na jeho majetky. Proč? Protože prodávající jsou v tomto případě považováni za více "mocné" než nakupující.

Ale ne vždy to takhle funguje. Jestliže velký nakupující, řekněme Walmart, odmítne nakupovat od nějaké ženou řízené firmy, protože má chuť diskriminovat ženy, nebyl by schopen ani na moment uspět s takovouto politikou.

Ale proč by "moc" v tomto nelegitimním smyslu měla určovat legálnost ekonomického rozhodnutí? Nepochybně "bezmocnému" - ve smyslu toho, že je chudý - muži, by nebylo dovoleno znásilnit "mocnou" - ve smyslu toho, že je bohatá - ženu. Nebo ano? Nuže, tato obrana ještě nebyla vyzkoušena, tak kdo ví?

Další námitkou je, že by mohlo být akceptovatelné pro nějakého jednotlivce diskriminovat utiskovanou minoritu, ale jestliže mnoho - nebo hůře všichni členové majority - provozují takovouto praktiku, její oběti budou nadmíru trpět. Pro příklad předpokládejme, že bílí odmítnou pronajímat hotelové pokoje černým nebo je odmítnou zaměstnat. Potom černí budou trpět politováníhodnou mizérií.  

Ale tato námitka je ekonomickým analfabetismem. Jestliže bílí bojkotují černé v tomto duchu, systém volného podnikání povstane na obranu černých. Jak to? Jestliže žádný vlastník nebude pronajímat černým, zisky z této aktivity porostou; potom bude pro některé podnikatele finančně výhodné dodávat pro tuto část trhu.

Podobně na trhu práce. Jestliže bílí odmítnout najímat černé, platy černých spadnou pod úrovně, které by jinak převažovaly. Tak se vytvoří velké ziskové příležitosti pro někoho, ať bílého anebo černého, pro najmutí těchto lidí, a takhle bude tento někdo schopen úspěšně konkurovat těm, kteří mají velkou zálibu v diskriminaci. Ale tento fenomén nepracuje se situací černých, kteří na jihu byli přinuceni sedět v zadní části autobusu v éře Jima Crowa. Proč ne? Protože vstup do autobusové dopravy byl v prvé řadě striktně limitován politickými silami odpovědnými za tento hanebný zákon. Kdyby bylo šlo o soukromou diskriminaci, nechat černé sedět v autobusu vzadu, tak by šlo o bezmocné donucení, když jiné konkurenční firmy by mohly nabídnout autobusovou dopravu.    

S tímto druhem otázek se potýká tato kniha. Doufám, že tento svazek vrhne nějaké světlo na tyto skutečnosti a ukáže se býti zajímavým čtením.

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.