Robert Murphy o minimální mzdě

Mises.cz: 11. července 2015, Robert P. Murphy (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Ekonomové jsou známí tím, že se mezi sebou neshodnou téměř na ničem. I tak mezi ekonomy – ať už byli nalevo, napravo nebo veprostřed – existovala shoda na tom, že minimální mzda je špatným opatřením na pomoc chudým. Jak se pořád učí na úvodních kurzech, cenová regulace mezd nekvalifikovaných pracovníků povede, alespoň podle učebnicových diagramů cenové regulace, k nezaměstnanosti přesně mezi tou skupinou lidí, kterým má tato legislativa údajně pomáhat. K tomu se dříve ekonomové mohli odvolat na obrovské množství zdánlivě neotřesitelných empirických studií, které dospívaly k závěru, že zvýšení minimální mzdy připravuje nekvalifikované pracovníky o jejich pracovní místa.[1]

Na počátku devadesátých let se tento koncensus ovšem začal drolit. Několik ekonometrických studií, které přišly s novými technikami, jak očistit údaje o nezaměstnanosti od dalších vlivů, zaútočilo na existující ortodoxii.[2] Když výzkumníci zapracovali do svých modelů další trendy, tak se zdálo, že v praxi mívá mírné zvýšení minimální mzdy neznatelný dopad na zaměstnanost nekvalifikované a mladistvé populace. Tato revizionistická literatura se vskutku stala natolik vlivnou, že 75 ekonomů – včetně sedmi laureátů Nobelovy ceny – podepsalo otevřený dopis prominentním politikům s výzvou, aby zvýšily federální minimální mzdu na 10,1 $ v roce 2016.[3]

V tomto článku se nejprve pokusím vysvětlit, proč, i kdyby revizionistické empirické studie byly přesné, přesto z nich neplyne, že by navrhované zvýšení minimální mzdy bylo vzpruhou pro nekvalifikované pracovníky. V druhé části pak poukáži na kritiku těchto revizionistických studií, a proč bychom měli být v přístupu k nim opatrní. Mým závěrem je, že ekonomové by se měli držet standardního pohledu, že zaměstnavatelé mají skloněnou poptávkovou křivku po nekvalifikované práci, a že z tohoto důvodu minimální mzda má tendenci zničit pracovní příležitosti pro mnoho z těch, kterým se obhájci minimální mzdy snaží pomoci.

Revizionistické studie nejsou neprůstřelným argumentem pro zvýšení minimální mzdy

Pro účely argumentace předpokládejme, že tato nová vlna studií má pravdu, a že mírné zvýšení minimální mzdy nemá znatelný dopad na zaměstnanost mladých (nebo jiných nekvalifikovaných skupin). Dále odložme všechny etické nebo právně podložené námitky, které by se daly vznést proti tomu, že vláda zasahuje do dobrovolných kontraktů mezi lidmi. I kdybychom se zaměřili úzce na nekvalifikované pracovníky, stále z těchto studií neplyne, že zvýšení minimální mzdy je dobrý nápad.

Na prvním místě je zde záležitost míry. Pozorná analýza shrnuje závěry nového výzkumu v opatrných tvrzeních typu: „mírné“ zvýšení minimální mzdy má zdánlivě malý dopad na zaměstnanost. Ovšem navrhované zvýšení ze 7.25$ na 10.10$ na hodinu je zvýšením o 39 procent, což už lze stěží charakterizovat jako „mírné.“ Takové zvýšení by mohlo docela dobře přinést pokles pracovních míst bez ohledu na revizionistické studie.

Je zde druhý nezávislý problém: Zvýšení minimální mzdy může znamenat drastické poškození těch nejzranitelnějších a nejzoufalejších zaměstnanců, pokud konkrétní zaměstnanci, kteří budou pracovat za 10.10$ za hodinu, budou odlišní od těch, co pracovali za 7.25$ za hodinu. Může se stát, že vyšší mzdy přitáhnou nové pracovníky na trh práce, což umožní zaměstnavatelům, aby byli vybíravější a přehlíželi tak méně produktivní pracovníky, kteří by zůstali nezaměstnaní nebo přišli o svá pracovní místa ve prospěch schopnějších zaměstnanců.

Tento efekt můžeme ilustrovat na grafu nabídky a poptávky, v němž je (pro názornost) poptávka po nekvalifikované pracovní síle velmi neelastická.

V grafu 1 pro jednoduchost předpokládám, že původní rovnovážná mzda nekvalifikované práce je 7.25$ za hodinu. Při této mzdové sazbě naleznou zaměstnání dva miliony pracovníků. Pak federální vláda zvýší minimální mzdu na 10.1$ za hodinu. Protože poptávka po nekvalifikované práci je (podle našeho předpokladu) velmi neelastická, tak se množství poptávané práce sníží pouze o 2000 pracovníků, což je zanedbatelných 0,1 procenta. Ekonomové dělající regresi by v tomto případě došli k závěru, že zvýšení mezd o 39 procent mělo malý dopad na absolutní úroveň zaměstnanosti.

Graf 1. Dopad minimální mzdy

Ovšem v našem příkladu má nabídková křivka typičtější tvar, takže zvýšení mezd povede k velkému navýšení počtu pracovníků hledajících práci – o 500 000 v našem scénáři. Dojde tak k podstatnému zvýšení nedobrovolné nezaměstnanosti na trhu nekvalifikované práce; míra nezaměstnanosti se zvýší.[4]

Ačkoliv jsme náš hypotetický graf zkonstruovali tak, aby zvýšením minimální mzdy nedošlo k podstatnému propadu celkové zaměstnanosti, stejně se situace na pracovním trhu drasticky změnila. „Přebytek“ zaměstnanců na trhu znamená, že do hry se musí zapojit necenové alokační mechanismy. Protože je zde více uchazečů o pracovní místa, tak zaměstnavatelé mohou začít využívat jiná kritéria pro jejich obsazování, včetně rasových a třídních. Je pravděpodobnější, že uchazeči budou muset „mít známosti,“ aby dostali místo, a že mládež z „lepších“ rodin bude tou, která na pracovních pozicích nahradí mladé pocházející z horšího prostředí.

Tyto možnosti nejsou pouze hypotetické. Dokonce i mnoho ekonomů, kteří podporují zvýšení minimální mzdy, uznává, že to ovlivní fluktuaci pracovníků. Například jeden z předních revizionistických autorů, Arindrajit Dube, říká v jedné ze svých studií: „zjistili jsme, že jak rychlost přijímání, tak propouštění nekvalifikovaných pracovníků (teenagerů, obsluhy v rychlém občerstvení) poklesne v důsledku zvýšení minimální mzdy, ale úroveň zaměstnanosti se znatelně nezmění.“[5]

Empirické důkazy pro minimální mzdu nejsou zdaleka průkazné

Dosud jsem argumentoval, že ani podle vlastních měřítek nepředstavuje revizionistická empirická literatura neprůstřelné důvody pro zvýšení minimální mzdy. Situace je ovšem ještě horší pro obhájce zvyšování minimální mzdy, protože jejich empirie zdaleka není tak průkazná. V současnosti o ní probíhá v empirické literatuře rozsáhlá zdravá debata. Fakt, že se od poloviny devadesátých let objevilo několik revizionistických studií, neznamená, že by převládající koncensus byl zvrácen. Znamená to pouze, že byl zpochybněn.

Nebudu se pokoušet o vyčerpávající přehled literatury, ale chtěl bych vysvětlit hlavní zádrhele. V první řadě přímočaré regrese potvrzují učebnicové poučky: zvýšení minimálních med je spojeno s negativními efekty na úroveň zaměstnanosti. To je intuitivní a zkrátka to ilustruje fakt, že poptávkové křivky jsou zpravidla skloněny dolů. Revizionisté ve svých studiích argumentují, že tyto korelace jsou chybné z důvodu heterogenity ve státech, které zvýšily minimální mzdu nad federální úroveň. Jakmile vylepšíme regrese tím, že do nich zahrneme další faktory, které ovlivňují zaměstnanost, tak již není nijak jasné, že by zvýšená minimální mzda měla takovou vysvětlující sílu.

Abychom pronikli do těchto sporů, bude nutné vysvětlit si něco z ekonometrické terminologie. Zavedení více vysvětlujících proměnných do regrese pro každou věc uvedenou níže izoluje zbývající efekt, který by mohl být vysvětlen zvýšením minimální mzdy.

Časové trendy: Člověk může zavést proměnnou pro časová období, takže celonárodní trendy (jako hospodářské cykly) nebudou narušovat účinky minimální mzdy.

Místně-specifické fixní účinky: Lze zavést proměnnou pro každý stát, která bude brát v úvahu permanentní rozdíly mezi nimi. Například na Floridě je příjemnější počasí než v Minnesotě, takže nechceme vysvětlovat rychlejší růst zaměstnanosti na Floridě pouze minimální mzdou v obou státech.

Místně-specifické časové trendy: Můžeme zavést proměnnou pro každý stát pro časové období, abychom vzali do úvahu změny v zaměstnanosti, které jsou výsledkem lokálních událostí. Například ztráta konkurenceschopnosti Detroitských automobilek mohla způsobit negativní trend v zaměstnanosti v Michiganu v určitém časovém období. Toto není fixní efekt, protože to není trvalou vlastností Michiganu oproti ostatním státům. Přesto v celonárodním časovém trendu by to nebylo vidět. Pokud bychom neměli místně specifický časový trend, tak kdyby se v Michiganu rozhodli zvýšit minimální mzdu právě uprostřed propadu auto-průmyslu, tak regrese by mohla nespravedlivě obvinit tento politický krok za příliš velkou část z relativního propadu zaměstnanosti.

Konstrukce kontrolních skupin: Jedna z nejpokročilejších technik je konstrukce párů srovnatelných okresů, které leží na opačné straně státní hranice. To je oblíbená metoda Dube et al. (2010) a dalších článků; je to generalizace ze slavné případové studie Card a Krueger (1994).[6] Dube a jeho spoluautoři argumentují, že regrese na tomto menším prostoru (spíše než v celé skupině států, pro které máme data), daleko jasněji odhalují skutečné účinky zvyšování minimální mzdy.

Teď, když jsme si vyjasnili některé terminologické a metodologické záležitosti, můžeme si shrnout klíčové argumenty. Dube et al. (2010) uznávají, že pokud se budeme dívat pouze na obecné časové trendy a místní fixní účinky, tak skutečně uvidíme starší koncensus: minimální mzda ničí nekvalifikovaná pracovní místa. Ovšem když zahrneme místně specifické trendy indexované časovým obdobím, tak se účinky minimální mzdy začnou vytrácet. Nakonec, pokud použijeme jejich oblíbenou metodu kontrolních skupin (sousedící páry okresů), tak dojde k naprostému zvrácení učebnicových závěrů. Minimální mzda by mohla mít dokonce pozitivní dopad na zaměstnanost.

Na druhé straně Neumark a Salas (2013) shrnuli a kritizovali dosavadní revizionistické studie. Například ukázali, že Allegretto et al. (2011) závisí na velmi zvláštním výběru časových období a „funkční formě“ místně specifických časových trendů. Když je stejná regrese, kterou používali Allegretto et al., použita na jiná časová období, než si zvolili (která začínala a končila recesí) pak vychází, že minimální mzda skutečně škodí zaměstnanosti mladých. Navíc, i v původních časových obdobích, které si Allegretto et al. zvolili, stačí pouze proměnnou místního trendu povýšit na vyšší řád (ne pouze lineární) a výsledkem znovu je, že minimální mzda škodí zaměstnanosti. Jak to vyjádřili Neumark a Salas: „Jejich [Allegretto et all.] tvrzení, že trendy, které se liší mezi státy, generují falešné důkazy o negativním účinku minimálních mezd na zaměstnanost, je jasně nepravdivé. Takový závěr se může objevit pouze při velmi specifickém způsobu kontroly této prostorové heterogenity.“[7]

Neumark a Salas se přímo zabývají nedostatky metody sousedících kontrolních skupin, ale jejich argumenty je těžké stručně shrnout na malém prostoru. Měli bychom vzít na vědomí především jejich obecné varování před touhou Dube et al. kontrolovat „prostorovou heterogenitu.“ Samotný Dube nevědomky demonstroval ohromné potencionální problémy této metody, když argumentuje: „Státy, které více zvyšovaly minimální mzdy v minulých dekádách, jsou systematicky odlišné od ostatních států.“ Pak, jako jeden z příkladů této odlišnosti uvádí, že „zažívaly rychlejší redukci pracovních pozic, které jsou postaveny na rutinních úkolech.“[8] Ovšem tento druh „místně specifického trendu“ je docela pravděpodobně výsledkem toho, že vláda daného státu zvyšuje minimální mzdu relativně ke svým sousedům, takže zavádění těchto „kontrol“ do regresí může docela dobře zamaskovat skutečné dopady dané politiky.

Meer a West (2013) ve své studii upozornili na další bod, který objasňuje rizika přílišného spoléhání se na konkrétní ekonometrické specifikace. Je možné, že zvýšení minimální mzdy se primárně projeví v poklesu míry růstu zaměstnanosti, než náhlým poklesem její absolutní úrovně. Proč? Manažeři většinou nevyhodí deset procent svých zaměstnanců po novém zvýšení minimální mzdy; místo toho, pokud očekávají její zvýšení, tak již dopředu zpomalují nové přijímání zaměstnanců a snaží se nahradit určité činnosti automatikou, takže přijmou méně zaměstnanců, než by přijali jinak. Také pokud by míra zaměstnanosti rostla při absenci zvýšení minimální mzdy, pak se redukce v úrovni relativně ke kontrafaktickému trendu může jevit na (syrových) datech jako pouhé zpomalení růstu, nikoliv jako pokles v absolutní úrovni.

Ačkoliv se to může zdát kontraintuitivní, tak pokud by skutečným dopadem minimální mzdy bylo snížení míry růstu zaměstnanosti, tak regresní analýza, která hledá jejích dopad na úroveň zaměstnanosti, by nemusela najít vůbec nic. V dodatcích uvádějí Meer a West pěkné příklady toho, jak k tomuto mohlo dojít.[9] Revidují data, včetně mnoha kontrolních proměnných, které doporučují revizionističtí autoři – včetně místně specifických časových trendů – a jejich závěrem je, že zvýšení minimální mzdy snižuje míry růstu zaměstnanosti. Pokud se místo toho dívají jen na úroveň zaměstnanosti, tak jsou schopni reprodukovat výsledky z revizionistické literatury – tedy to, že minimální mzdy nemají významný dopad, jakmile do regresí zavedeme dostatek kontrolních proměnných.

Závěr

Viz Minimum Wages od Lindy Gormanové v Concise Encyclopedia of Economics a rozhovor EconTalk Munger on Shortages, Prices, and Competition kde je detailněji rozebrána teorie a důsledky minimálních mezd.

Učebnicová teorie a zdravý rozum říkají, že zvýšení minimální mzdy – a to obzvláště podstatné zvýšení, jako je současný návrh na zvýšení o 39 procent – sníží naděje na získání pracovního místa nekvalifikovaných pracovníků, tedy přesně té skupiny, které má tato politika údajně pomáhat. Od poloviny devadesátých let se objevilo několik revizionistických studií, které tvrdí, že empiricky je tento učebnicový argument chybný.

I kdyby to byla pravda, tak výsledky stále nevyvrátily argumenty proti takovým zákonům, protože minimální mzda by stále způsobovala nezaměstnanost (což není totéž, jako pokles celkové zaměstnanosti). Revizionistické studie jsou konzistentní s možností, že ti nejzoufalejší z nekvalifikovaných pracovníků – ti s nejmenším lidským kapitálem a dalšími výhodami – budou nahrazeni jinými pracovníky, kteří odpovídají vyšší (uzákoněné) mzdě. Navíc by se měl mít člověk na pozoru před přijetím výsledků těchto studií tak, jak jsou prezentovány. Jsou silně závislé na specifikacích dané regrese a jejich různé modifikace poskytují výsledky, které jsou v souladu s původním koncensem.

Velké zvýšení minimální mzdy pravděpodobně poškodí přesně ty lidi, kterým se zastánci tohoto opatření snaží pomoci. Určité empirické studie přinášejí argumenty, že tato škoda bude menší, než ekonomové věřili, ale to zůstává z větší části otevřenou otázkou.

Reference

Allegretto, Sylvia A., Arindrajit Dube, and Michael Reich. (2011) "Do Minimum Wages Really Reduce Teen Employment? Accounting for Heterogeneity and Selectivity in State Panel Data," Industrial Relations, Vol. 50, No. 2, April 2011, pp. 205-240.

Brown, Charles, Curtis Gilroy, and Andrew Kohen. (1982) "The Effect of the Minimum Wage on Employment and Unemployment," Journal of Economic Literature, Vol. 20, No. 2, June 1982, pp. 487-528.

Card, David. (1992) "Using Regional Variation in Wages to Measure the Effects of the Federal Minimum Wage," Industrial and Labor Relations Review, Vol. 46, No. 1, October 1992, pp. 22-37.

Card, David and Alan B. Krueger. (1994) "Minimum Wages and Employment: A Case Study of the Fast-Food Industry in New Jersey and Pennsylvania," American Economic Review, Vol. 84, No. 4, September 1994, pp. 772-793.

Dube, Arindrajit. (2013) "Minimum Wages and Aggregate Job Growth: Causal Effect or Statistical Artifact?" Institute for the Study of Labor, IZA DP No. 7674, October 2013.

Dube, Arindrajit, T. William Lester, and Michael Reich. (2010) "Minimum Wage Effects Across State Borders: Estimates Using Contiguous Counties," Review of Economics and Statistics, Vol. 92, No. 4, November 2010, pp. 945-964.

Katz, Lawrence F., and Alan B. Krueger. (1992) "The Effect of the Minimum Wage on the Fast-Food Industry," Industrial and Labor Relations Review, Vol. 46, No. 1, October 1992, pp. 6-21.

Meer, Jonathan and Jeremy West. (2013) "Effects of the Minimum Wage on Employment Dynamics," Texas A&M and NBER Working Paper, December 2013.

Neumark, David and J. M. Ian Salas. (2013) "Minimum Wages: Evaluating New Evidence on Employment Effects," Employment Policies Institute, January 2013.

Neumark, David and Wascher, William. (1995) „The Effect of New Jersey's Minimum Wage Increase on Fast-Food Employment: A Re-Evaluation Using Payroll Records,“ NBER Working Paper No. 5224, August 1995.

Poznámky

1) Například Brown et al. (1982) shromáždili velké množství studií ze šedesátých a sedmdesátých let a oznámili koncensus v literatuře, že 10% zvýšení minimální mzdy sníží zaměstnanost teenagerů o 1 až 3 procenta.

2) Tyto studie, které zpochybnily ortodoxii, byly Card (1992) a Katz a Krueger (1992). Nejslavnější studií je případová studie zaměstnanosti ve fast foodech Card a Krueger (1994). Současné studie, které přijímají tento nový přístup, jsou Dube et al. (2010) a Allegretto et al. (2011).

3) Mediální zpráva o otevřeném dopise v Jeanne Sahadi, „75 ekonomů podpořilo zvýšení minimální mzdy,“ CNN Money, 14. ledna 2014. Celý text dopisu samotného: „Economist Statement on the Federal Minimum Wage,“ Economic Policy Institute.

4) Samozřejmě míra oficiální nezaměstnanosti by se nemusela nutně zvýšit, protože aby byl člověk oficiálně nezaměstnaným, tak nejenže musí být bez práce, ale musí si také aktivně hledat práci. Někteří z nekvalifikovaných pracovníků, kteří přijdou o svá místa, hledání nové práce po čase vzdají. Fakt, že oficiální míra nezaměstnanosti se nezvýšila, je pro ně malou útěchou.

5) Dube et al. (2013), str. 3.

6) Kritikou této studie se zabývali Neumark and Wascher (1995). Poukázali na to, že pokud místo počtu zaměstnanců fastfoodů budeme (na stejných datech) zkoumat odpracované a zaplacené hodiny, tak dojdeme k naprosto opačnému závěru, než Card and Krueger. „Odhady založené na celkových výplatách ukazují, že zvýšení minimální mzdy v New Jersey vedlo k 4,6% poklesu zaměstnanosti v New Jersey relativně k Pensylvánské kontrolní skupině.“

7) Neumark and Salas (2013), str. 14.

8) Dube et al. (2013), str. 4.

9) Tento bod, tedy růst oproti úrovni, jsem probíral v Robert P. Murphy, Regression Pitfalls: Why Growth Rates versus Level Could Be Crucial, Free Advice blog post, 28. leden 2014.

Článek je překladem z http://www.econlib.org/library/Columns/y2014/Murphyminimumwage.html