Rozhovor: Brett Veinotte o hrůzách státního školství

Mises.cz: 23. června 2014, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 0

[Autorem rozhovoru je Anthony Wile, přeložil Jiří Košárek. Převzato ze SvobodaUčení.cz.]

Brett Veinotte pracoval v soukromém vzdělávání posledních 10 let v nejrůznějších aktivitách. Jako zakladatel podcastu School Sucks každý týden mluví o svých objevech o americkém školském systému k tisícům posluchačům. Nyní je také viceprezidentem společnosti zabývající se doučováním a vzdělávacím poradenstvím v New Hampshire.

Řekněte nám něco o podcastu School Sucks. Jak to začalo? Co děláte v současné době?

Podcast School Sucks začal v roce 2009, a mělo to být jasné, komické a popkulturně přátelské zkoumání něčeho, co většinu lidí nezajímá. Bohužel je to něco, co se nás výrazně dotýká, způsoby, které si většina lidí ani neuvědomuje.

Náš cíl je získat zpět od státu slovo „vzdělávání“. Dnes je toto slovo eufemismem pro nucenou indoktrinaci financovanou pod hrozbou násilí na vlastnících pozemků [1], vytvořenou pro potřeby vládnoucích elit. Co vzdělávání opravdu znamená: je to celoživotní proces sebe řízeného, vnitřně motivovaného a smysluplného získávání vědomostí. Státní škola a vzdělávání jsou spíše antonyma než synonyma.

Deset let jste pracoval v oblasti vzdělávání. Povězte nám o tom něco.

Byl jsem na cestě stát se certifikovaným učitelem na státní škole v Massachusetts. Navzdory mým původním kariérním cílům jsem se nakonec vyhnul učení na státní škole. Avšak byl jsem školen spolu s učiteli ze státních škol. Moje studentská zkušenost byla na státní střední škole a dokonce i v soukromé škole jsem poznal zátěž „státních standardů“. Když jsem opustil soukromou školu, zjistil jsem, že mě systém pronásleduje i do soukromého doučování (známky, tlaky vrstevníků, apatie studentů, atd.)

V roce 2005 jsem začal zkoumat tzv. „selhání“ státního školského systému, jak a proč „selhává“, a následné dalekosáhlé důsledky. Jakmile jsem pochopil historii a záměry státního školství, uvědomil jsem si, že je to selhání jen pro ty, kteří si myslí, že jeho účelem je osvícení. Když ale pochopíme, že mezi těmito záměry bylo formování, hendikepující indoktrinace a kontrola, musíme uznat jeho úspěch.

Poté jsem již nejen nechtěl být součástí problému, ale také jsem chtěl najít nějaký způsob zhodnocení a jednání, který by se dramaticky odchyloval od předchozích debat ohledně reforem vzdělávání. Tyto touhy, po několika nezdarech, nakonec vyústily v mou firmu, zabývající se doučováním a poradenstvím, a v podcastu School Sucks.

Kdy jste si uvědomil, že vzdělávání nedělá to, co by mělo?

To je zajímavá otázka, protože to, co jsem si nakonec uvědomil, bylo to, že státní školství dělá přesně to, co má. Myslím, že mnoho libertariánů dosáhne bodu, nejspíše ze začátku jejich vývoje, kdy si položí nějakou variaci této otázky: „Je naše společnost řízena těmi nejhloupějšími a nejvíce krátkozrakými lidmi na zemi? Nebo existuje nějaká jiná agenda, o které nám neříkají?“

Do této chvíle se lidská historie opakuje ve smyčce. Je to pokračující příběh o tom, jak malá skupinka lidí ovládá velkou skupinu lidí, pomocí strachu nebo násilí, čehož je dosahováno udržováním většiny lidí z velké skupiny relativně ignorantskými a beznadějně závislými na údajném vůdcovství menší skupinky. Je to hra na dravce a oběti, a státní školství je jen jedním z novějších nástrojů dravců. A pokud si lidé v Americe 21. století myslí, že jich se to netýká, jsou jednoduše posledními hlupáky v tomto cyklu.

Kdy státní školy vznikaly – v Německu?

I když existují ojedinělé příklady povinného školství, které sahají až do antického Řecka, pruské království je pravděpodobně tím nejpodstatnějším krokem. Avšak i systém v Prusku byl jen novou metodou zachovávající praktiky, které existovaly tisíce let; tedy věda o tom, jak přeměnit lidské bytosti do kontrolovatelných a předvídatelných zdrojů. V Prusku byly cíle vojenské; vládci a elity chtěli spolehlivou bojovou sílu s vojáky, kteří by se nestávali méně efektivními otravnými zvyky jako je přemýšlení nebo snaha o sebezachování.

Jak se hrozný pruský systém rozšířil po celém světě?

Pruský systém byl dovezen do Spojených států v polovině 19. století politikem z Massachusetts jménem Horace Mann, který oslavoval tento systém pro jeho efektivitu a přísnou státní regulaci, ale byl donucen uznat jeho zneužívající charakter. Kupodivu jednoduše tyto obavy nebral v úvahu tvrzením, že tato struktura by mohla být ve Spojených státech použita k dobru („k zachování institucí republiky“).

Z Massachusetts se rychle rozšířil po celé zemi. Jako jednoduché a všeobecné pravidlo: když jedna vláda pozoruje, jak jiná zavede chytrý a sotva patrný nový způsob, jak ovládat své občany, pozorovatel to brzy napodobí.

Jaký je váš cíl s podcastem do budoucna?

Jednoduše řečeno: expanze a odhalování. Posledních několik měsíců jsem hodně pracoval na Youtube, kde si myslím, že je obrovská skupina mladých lidí připravených přijmout naše myšlenky. Do každého podcastu a videa se snažím zahrnout myšlenku o tom, jak šílené a filozoficky zkorumpované státní školství doopravdy je. Takže ať člověk začne kdekoliv, získá určité představení této myšlenky. Doufám, že toto uvědomění pomůže rebelům a studentům s poruchou učení uvědomit si, že vadný je systém. Ne oni.

Jakými důležitými tématy se budete dále zabývat?

Jedním z cílů již od začátku bylo podporování kritického myšlení. Chci, aby měli mladí lidé nástroje pro odhalení a odražení státní a korporátní propagandy. A tyto nástroje ve škole nezískají.

Nedávno jsme začali sérii o logických klamech, kde se kriticky díváme na intelektuálně urážející triky jako je Mitt Romney nebo virální video KONY 2012. Chci pomoci mladým lidem vytvořit si svou intelektuální sebeobranu, aby mohli identifikovat a odhalit nebezpečné podvody. Mezi školami, mainstreamovými médii a politikou není nikdy nedostatek nových nebezpečných podvodů potřebných odhalit.

Jak by se měli cítit lidé, kteří v současném systému pracují?

Záleží na tom, kolik toho již objevili. Pamatuji si, jak jsem se cítil v různých etapách mojí kariéry, dokonce i v soukromé škole. Z mé zkušenosti je to postupný proces, který začíná odmítáním a odůvodňováním. Moje jediná rada pro tyto lidi je to, aby byli upřímní sami se sebou. Ale měli by být také realističtí ohledně toho, co mohou udělat.

Co by měli udělat?

Lidé mi říkali: „pokud chceš změnit systém, musíš pracovat zevnitř.“ Což je nejhorší rada na světě. Lidé, kteří tomu věří, by měli zkusit následující: Vyberte si místo, které opravdu chcete navštívit. Vyfoťte si to místo a fotku dejte na zeď. Postavte běžecký pás před tu zeď a poté jděte směrem k vašemu cíli. Zavolejte mi, až tam dorazíte a poté vaši radu zvážím.

Za prvé, stát, státní program, se opravdu nemůže změnit k lepšímu. Jednoduše roste a rozkládá se, dokud nezkolabuje na ty, kteří jsou na něm závislí. Je vytvořen tak, aby zůstal stejný pro lidi, kteří z jeho současné podoby profitují – odbory, poskytovatelé služeb a politici v případě škol.

Za druhé, když vezmete v úvahy síly, proti kterým by takový jedinec stál, měl by se sám sebe zeptat: „Jak nevýznamný a neefektivní se chci cítit?“ Tento celý návrh o „pracování uvnitř systému“ pochází přímo ze systému a slouží pouze pro to, aby se lidé cítili vykořenění a bezvýznamní, aby to nakonec vzdali a neochotně přijali status quo.

Nemohu říkat, co by přesně měli dělat, ale mohu říci, že to, co jsem udělal, bylo pro mě osobně velmi uspokojující a posilující. Dostal jsem se ven.

Co byste poradil rodičům a dětem?

Mladým lidem: Neberte prosím to, co říkám, jako konečné slovo o jakémkoliv z těchto témat. Udělejte si prosím svůj vlastní výzkum a pečlivě vše zvažte před tím, než něco uděláte. Jednejte v souladu s rozumem a individuálním smyslem.

Avšak neexistuje jedno řešení, které by bylo pro všechny. Moje rady by se výrazně lišily u každého individuálního případu. Nejvíce frustrující jsou setkání s lidmi, kteří chtějí, abych mluvil jako politik. Ptají se: „Tak jaké máte řešení?“, jako kdyby existoval někdo, kdo ví, co je nejlepší pro milióny lidí, které nezná. Lidé, kteří se takto ptají, se zdá, že vstřebali všechny nejdestruktivnější myšlenky školy: poslušnost vůči autoritám, důvěru v ty, kteří jsou u moci, a přizpůsobení se jednomu způsobu jednání a myšlení.

Toto je něco, co mám společného s Barackem Obamou, Mittem Romneym a Rickem Santorem: Nevím, jak vyřešit složité společenské problémy a nevím přesně, co je nejlepší pro milióny jedinečných lidí s nejrůznějšími potřebami, starostmi a touhami.

A zde je rozdíl: Nebudu předstírat, že to vím. Nebudu vám lhát, slibovat nejrůznější věci, urážet vaší inteligenci a nalhávat si, že bych mohl mít takovou moudrost a moc. Nejsem politik.

Jaký máte dopad se svým podcastem?

Nejdůležitější je pozitivní dopad na můj život, což je hlavním důvodem, proč to dělám. Kromě toho vím, že můj dopad je prozatím relativně mírný, co se týče dosahu. Podcast má milióny stažení, ale vím jen velmi málo o výsledcích těchto stažení u jedinců na druhém konci. Obdržel jsem kolem 1000 emailů a komentářů od lidí, kteří tvrdili, že můj podcast měl silný dopad na jejich životy. Může se to zdát jako malé číslo, ale je to mnohem více než kdybych zůstal ve třídách.

Co mohou udělat děti a rodiče?

Navrhl bych, aby se zaměřovali na jednání, které může mít přímý vliv na jejich životy. Pro rodiče: nabídněte svým dětem alternativy k těmto státním indoktrinačním centrům. Pro studenty, kteří tam trčí: pokládejte otázky. Otázky jsou tím, co může zastavit směšné a zkorumpované myšlenky, aby se nestaly světovými náboženstvími nebo politickými ideologiemi. Zvídavost je velmi mocná, pokud ji praktikuje dostatek lidí najednou.

Jaký druh vzdělávání by děti MĚLY mít?

Takový druh, který by měly bez státních škol: přirozený, vnitřně motivovaný, individualizovaný a uspokojující. A to může znamenat tisíc různých věcí pro tisíc různých studentů.

Jaký je váš názor na domácí vzdělávání?

Pokud je praktikováno pro účely, které jsem právě popisoval, pak je to úžasné. To je unschooling. Je to přirozené a plné respektu k dítěti. Avšak pokud je to pro účely Ricka Santora – pro ochranu dětí před rozumem a realitou – pak jsem silně proti.

Co si myslíte o vyšším vzdělávání?

Mám smíšené pocity. Záleží na osobních cílech. Vysoká škola není jen dalším stupněm a je to velmi drahé místo, abyste tam přemýšleli o tom, co chcete dělat.

Za poslední dvě generace zde jsou také náznaky podvodu. Ve škole i ve společnosti vidíme všechen ten tlak na studenty, aby šli na vysokou školu, bez ohledu na jejich dlouhodobé cíle, nebo jejich nedostatek. Vidíme obrovské dotace, která stát doslova hází do vyššího vzdělávání – snadné peníze, na které mohou studenti, kteří se nenaučili nic o dluzích, dosáhnout. Tyto dotace vysílají vysokým školám signál, že mohou zvyšovat školné. Takže nyní máme situaci, kdy se více a více absolventů nachází se $150 000 dluhem v ekonomice bez pracovních příležitostí.

Jaká je opravdová funkce vzdělávání? Nemá vytvářet samouky?

Vzdělávání je přirozený proces, ne umělý; zvídavost je opravdovým učitelem. Všichni jsme samouci, dokud do toho institucionali­zované školství nezasáhne.

Jakou roli hraje státní vzdělávání z hlediska amerického impéria?

Hlavní. Školy vytvářejí poslušné konformisty, kteří málokdy zpochybňují autority – ideální bojová síla. Osnovy jsou zásobeny nepatrnými, ale konzistentními myšlenkami nacionalismu (nazýváme to patriotismus), spravedlivé války (šíření demokracie po světě) a geopolitické nadřazenosti (Amerika je nejlepší) – tři ospravedlnění pro vojenskou agresi.

Proč si myslíte, že vzdělávání takto dopadlo?

Protože je řízeno státem. Protože je založeno na hrozbě násilí. Nemohlo to skončit jinak, a já si myslím, že to bylo takhle přesně zamýšleno. Vzdělávání má příliš velký potenciál jako nástroj kontroly, než aby bylo přenecháno jednotlivcům, rodinám a trhům.

Otevřený útlak má většinou velmi krátkou životnost. Když jsou všude postavena vězení a naplněna lidmi, revoluce začne být nevyhnutelná. Avšak útlak může pokračovat do nekonečna, pokud jsou vězení postavena někde, kde nejsou vidět; v myslích lidí. A to je státní školství.

Každý ví, že na světě existují agresivní a bezohlední zločinci. Někteří používají pro své zločiny krátkozrakou brutální sílu – zbraně, nože nebo pěsti. Ale ti nejchytřejší a nejvynalézavější vždy používali stát. Je to to nejlepší místo, kam ukrýt jejich zločiny.

Existuje mocná elita, která se snaží o nastolení světové vlády?

Nejsem si jistý, jestli je to jedna skupina, ale jako student historie vím, co chtějí lidé u moci: více moci. A rozhodně můžeme pozorovat důkazy této snahy v institucích, jako jsou OSN, Rada pro zahraniční vztahy (Council On Foreign Relations), EU, Mezinárodní měnový fond a Světová banka.

Jakou roli hraje státní školství v této širší globální snaze? Jsou dětem vymývány mozky globalismem?

Ačkoliv zde mohou být myšlenky, které vedou k přijetí globalismu, tato indoktrinace nemusí být nijak přímá. Protože státní školy vštěpují poslušnost, intelektuální apatii a přizpůsobivost, většina lidí může snadno přijmout jakoukoliv agendu, kterou chtějí mocné elity následovat – sociální zabezpečení, války, korporátní bailouty, státem řízenou měnu, progresivní zdanění, konfiskace majetku, válku proti drogám, vnitřní bezpečnost, atd. Globalismus by byl jen jeden příklad z mnoha.

Jaké stránky nebo zdroje byste doporučil?

• texty a knihy od Johna Taylora Gatta, zejména Underground History of American Education
• jakoukoliv knihu od Johna Holta
• FreeDomainRadi­o.com
• CompleteLiber­ty.com
• TriviumEducati­on.com
• TragedyandHope­.com
• Schoolsuckspro­ject.com

Děkuji za váš čas.

[1] V USA jsou státní školy financované zejména z místních daní z nemovitosti. (pozn. překl.)