Rozhovor s Urzou o zákazu telefonů ve školách
Mises.cz: 14. července 2026, Urza, komentářů: 16
Občas dělám rozhovory s novináři na různá témata; a jelikož vzdělávání považuji za jedno z nejdůležitějších, rozhodl jsem se několik svých odpovdí publikovat i tady. Zákaz telefonů ve školách považuji za nepřípustný zásah do svobody dětí; a jeho negativní důsledky jsou dle mého názoru ignorovány.
Proč zákaz telefonů ve školách podle vás nedává smysl?
Já osobně – coby zastánce (nejen) dětské autonomie – považuji zákaz telefonů za zásah do osobní svobody jednotlivce; jakkoliv může v některých případech pomoci předejít třeba tvorbě závislosti či jiným zdravotním komplikacím, vždy má za následek snížení míry odpovědnosti studentů za jejich životy. Jak má z někoho vyrůst zodpovědný člověk, když jej o sobě nenecháme rozhodovat?
Toto je však jen můj přístup ke vzdělávání a životu; naprosto chápu a respektuji, že různí lidé a školy mohou mít odlišné – což je naprosto v pořádku. Například některé lesní školy si zakládají na prostředí bez technologií, což mohou telefony narušovat; vnímám jako jejich právo nastavit si vlastní pravidla; určitě bych jim nechtěl vnucovat své přesvědčení.
Na druhou stranu třeba v Ježku bez klece, kde působím, klademe důraz na autonomii každého jedince o sobě rozhodovat; podobný zákaz by byl v příkrém rozporu s našimi hodnotami.
Za jediný rozumný přístup proto považuji, aby si každá škola mohla sama rozhodovat nejen o telefonech, ale i dalších záležitostech; jakékoliv centrální příkazy či zákazy považuji za zcela nepřijatelné – a to včetně těch, které by byly náhodou v souladu s mým vlastním přístupem.
Jak se ke změnám postavíte v Ježku bez klece? Budete nařízení respektovat?
Ježek bez klece stojí na třech základních pilířích – svobodě, respektu a odpovědnosti; a myslíme to s nimi doopravdy vážně. O všech záležitostech rozhodujeme společně; hledáme konsensus všech, kdo mají zájem se rozhodovacího procesu účastnit, ať už jde o děcka či dospěláky.
Dostane-li se vůbec toto téma na školní sněm (tam společně rozhodujeme o všech pravidlech), neumím si představit, že by podobný zákaz prošel; a když (až) se na něm neshodneme, jednoduše nebude platit, nikdo ho nebude vymáhat. Já osobně spíš doufám, že nikomu nebude stát za to něčím takovým na sněmu ztrácet čas; řešíme tam zajímavější věci.
Kde podle vás končí legitimní snaha chránit děti a začíná nepřiměřené omezování jejich svobody?
Jakkoliv je mi jasné, že je jde o velice nepopulární a nepochopený názor, nerozlišoval bych v tomto mezi dětmi a dospělými; domnívám se však, že děti jsou nejsilněji diskriminovanou menšinou v naší splečnosti. Nikdo se nad tím nepozastavuje, protože jsou to přece „jen děti“; jenže v minulosti jsme se chovali úplně stejně k ženám – a nikomu to tehdy nepřišlo divné – existovala řada „argumentů“, proč je to nutné. A kdo říkal tehdy o ženách něco takového, co já dnes o dětech, byl považován za podobného blázna jako já teď.
Nijak nepopírám, že děti jsou často zranitelné; s ohledem na menší (kratší) životní zkušenost nezřídka nedohlížejí následky svých činů tak dobře jako většina dospělých. Jenže proto bychom přece neměli zapomínat na svobodu každého jedince; považuji za nepřijatelné nějakou skupinu omezit na právech jen proto, kolik jim je let. Ostatně i hodně staří lidé bývají často zranitelnější než ti ve středním věku; a také to (zcela správně) nechceme „řešit“ tím, že všechny nad určitou věkovou hranici omezíme na právech. Považuji za důležité přistupovat ke každému člověku individuálně dle jeho vlastních možností, potřeb, zkušeností a schopností; zejména jde-li o jeho svobodu.
Co byste vzkázal politikům, kteří zákaz mobilů ve školách prosazují?
Nechte nás být.
My vám taky nemluvíme do toho, jak a k čemu byste (ne)měli používat telefony v Poslanecké sněmovně (kde si kolikrát v práci hrajete hry); a i to by dávalo větší smysl, protože my vás musíme platit, vy nás ne.