Současnost patří dřevotřísce

Mises.cz: 30. ledna 2013, Jakub Skala, komentářů: 14

V dnešním článku se podíváme na jednu z nejúspěšnějších nábytkářských firem současnosti, totiž na švédskou společnost IKEA. Její zakladatel, dnes šestaosmdesátiletý Ingvar Kamprad, vlastní jmění v hodnotě 42,2 miliard dolarů, což z něj podle agentury Bloomberg dělá pátého nejbohatšího muže na světě. To samo o sobě je nezvratným důkazem ohromného světového úspěchu Kampardovy firmy – nabízí se jednoduchá otázka: jak se mu to povedlo?

Ingvar Kampard je totiž kapitalista, dokáže co nejlépe uspokojovat přání co největšího množství zákazníků. Ne nadarmo Ludwig von Mises říkal, že fundamentálním principem kapitalismu je masová výroba za účelem dodávání zboží širokým masám. A IKEA je přímo vzorem masové výroby. Dnes byste v České republice jen stěží hledali domácnost, která doma nemá nic z tohoto obchodu.

Co tedy stojí za fenomenálním úspěchem IKEA? Minimalizace nákladů ve všech fázích produkce. V první řadě jde o samotný výrobní materiál – IKEA dokázala nahradit tradiční materiály jako dřevo levnějšími a lehčími materiály. Dřevotříska, která byla dříve prakticky jen odpadním materiálem, se stala základním stavebním kamenem velkého množství nábytku. To na jedné straně vede ke zmiňovaným úsporám a na druhé k šetření životního prostředí. Ani kapitalisté si nelibují v kácení lesů.

Druhým významným zdrojem úspor je hromadná výroba všech produktů. Stejné skříňky a police si můžete koupit takřka po celém světě. Desetitisíce domácností mají doma skříň ANEBODA. Velkovýroba standardizovaných produktů z lehkých materiálů s sebou přináší další úspory při skladování a transportování – na transport je potřeba méně benzínu, na skladování menší sklady, které spotřebují méně elektřiny, produkci zařizuje méně personálu atp. Celý proces výroby se dá díky standardizaci výrobků mnohem snáze plánovat. Důsledkem těchto bodů je opět kromě nižších nákladů i menší zátěž životního prostředí.

Nemalá úspora se odehrává i v samotných obchodech IKEA, kde je na relativně malém prostoru naskládáno ohromné množství zboží. Počet prodavačů je vzhledem k počtu zákazníků minimální. Sklad v obchodě funguje takřka bez obsluhy, zákazníci si zboží sami najdou na správném místě a naloží. V neposlední řadě je třeba zmínit, že zboží si zákazník doma musí smontovat sám. Tím ušetří další peníze, ačkoliv ho to může stát mnoho času a především duševní zdraví. Nejeden z nás se jistě sám sebe ptal, kam proboha patří ten poslední šroubek?

Personální náklady jsou jistě dalším důležitým elementem při minimalizaci všech nákladů na produkci. Dnes se při nákupu v IKEA prakticky nemusíte setkat s žádným prodavačem. Sami vyberete zboží, sami jej naložíte ve skladu na košík, sami jej zaplatíte u expresní pokladny bez pokladní, sami jej naložíte na auto a nakonec jej doma sami smontujete. Ušetříte spoustu peněz a stojí vás to více času – něco za něco. Samozřejmě, že takový způsob nakupování se nemusí nutně líbit všem, ale tržby společnosti ukazují, že vyhovuje velkému množství lidí.

A jsme opět u toho. Kapitalismus přináší co největší uspokojení potřeb co největšímu množství lidí. Mezi tyto uspokojené potřeby platí i ochrana životního prostředí tam, kde si to lidé skutečně žádají. Podoba kapitalismu má mnoho tváří, jednou z nich je i dvacet masových koulí s bramborovou kaší a dřevotřísková polička.

Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost

220,-