Svoboda a vlastnictví (1/7)
Mises.cz: 16. dubna 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0
Jak vypadaly názory na svobodu na konci 18. století? Rozhodně odlišně než naše dnešní představy o volnosti. Pojetí svobody bylo totiž poměrně oligarchické a svobody dosáhli jen někteří.
Na konci 18. století převážily dva názory na svobodu, každý z nich se velmi odlišoval od toho, co máme dnes na mysli, když se odvoláváme na svobodu a volnost. První z těchto koncepcí byla čistě akademická a bez vlivu na provádění politických záležitostí. Byla to idea odvozená z knih antických autorů, jejichž studování tehdy bylo sumou a substancí vyššího vzdělávání. V očích těchto řeckých a římských spisovatelů svoboda nebyla něco, co mělo být uděleno všem lidem. Bylo to privilegium menšiny, odepřené většině. To, co Řekové nazývali demokracií, nebylo ve světle současné terminologie, tím, co Lincoln nazýval vládou lidu, ale oligarchií, svrchovaností plnoprávných občanů v komunitě, ve které masy tvořili metoikové nebo otroci. I tato dosti omezená svoboda nebyla po 4. století před Kristem považována filozofy, historiky a řečníky za praktickou konstituční ústavu. Ačkoliv viděli, že tento rys byl nenávratně ztracen, naříkali nad přecházejícím zlatým věkem, ale neznali žádnou metodu, jak ho vrátit.
Druhé pojetí svobody bylo neméně oligarchické, ačkoliv nebylo inspirováno žádnými literárními reminiscencemi. Bylo ambicí pozemkové šlechty a někdy také městských patricijů k zachování jejich privilegií proti rostoucí moci královského absolutismu. Ve většině částí kontinentální Evropy panovníci v těchto konfliktech zvítězili. Jen v Anglii a v Nizozemí panstvo a městský patriciát úspěšně dynastie porazili. Ale to co získali, nebyla svoboda pro všechny, ale jen svoboda pro elity, pro menšinu lidí.
Nesmíme odsuzovat jako pokrytce muže, kteří v těchto časech velebili svobodu, zatímco uchovávali právní diskvalifikaci mnoha, i nevolnictví a otroctví. Čelili problému, o kterém nevěděli, jak ho uspokojivě vyřešit. Tradiční systém produkce byl příliš omezený pro rostoucí populaci. Počet lidí, pro které zde, v plném smyslu tohoto slova, nebyl žádný prostor kvůli předkapitalistickým metodám zemědělství a řemesel, rostl. Tito přespočetní byli trpícími chudáky. Byli hrozbou pro zachování stávajícího řádu společnosti a po dlouhý čas si nikdo nemohl představit jiný řád, stav záležitostí, který by nakrmil všechny tyto chudé ubožáky. Nebylo ani myslitelné jim poskytnout plná občanská práva, a ještě méně bylo myslitelné jim dáti podíl na státních záležitostech. Jedinou vhodnou pomůckou, kterou vládci znali, bylo držet je v klidu použitím síly.