Svoboda a vlastnictví (3/7)
Mises.cz: 27. dubna 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0
Socialisté by nikdy nenapálili voliče, pokud by jim otevřeně řekli, že jejich konečným cílem je spoutat je otroctvím. Pro obecné užití byli přinuceni pět neupřímnou chválu na tradiční chápání svobody.
Co zcela vyvrací ekonomickou kritiku kapitalismu socialisty, je nepochopení suverenity spotřebitelů v tržní ekonomice. Oni vidí jenom hierarchickou organizaci různých podnikání a plánů a jsou v rozpacích, že ziskový systém nutí byznys sloužit spotřebitelům. Při svých jednáních se svými zaměstnavateli, odbory postupují, jako by zlá vůle a chamtivost bránily tomu, čemu říkají management pro placení vyšších mezd. Jejich krátkozrakost nevidí cokoliv za dveřmi továrny. Oni a jejich stoupenci mluví o koncentraci ekonomické moci a neuvědomují si, že ekonomická síla je ve skutečnosti vložena do rukou platící veřejnosti, ze které zaměstnanci tvoří ohromnou většinu. Neschopnost chápat věci tak, jak jsou, je reflektována takovými nepřiměřenými metaforami jako průmyslové království anebo vévodství. Jsou příliš tupými, aby viděli rozdíl mezi suverénním králem nebo vévodou, kteří mohli být poraženi jen silnějším dobyvatelem a "králem čokolády", který ztratí své "království" jakmile zákazníci preferují podpořit jiného dodavatele. Toto pokřivení je v základu všech socialistických plánů. Kdyby si jakýkoliv ze socialistických šéfů zkoušel vydělávat na své živobytí prodáváním párků v rohlíku, dozvěděl by se něco o suverenitě spotřebitele. Ale oni byli profesionálními revolucionáři a jejich jediným zaměstnáním bylo roznítit občanskou válku. Leninovým ideálem bylo vybudovat národní produkční úsilí podle modelu poštovního úřadu, organizace, která není závislá na zákaznících, protože její deficity jsou kryty povinným výběrem daní. "Celá společnost", říkal, se měla "stát jedním úřadem a jednou továrnou." [2]
Neviděl, že pravý charakter úřadu a továrny se zcela změní, když je sám ve světě a lidem není již dále garantována příležitost vybrat si mezi produkty a službami různých firem. Protože jeho slepota mu znemožnila vidět, jakou roli hraje trh a zákazníci za kapitalismu, nemohl vidět rozdíl mezi svobodou a otroctvím. Protože v jeho očích byli pracující jen pracujícími a ne také zákazníky, věřil, že oni byli již otroky za kapitalismu, a že nikdo nezměnil jejich status zestátněním továren a obchodů. Socialismus substituuje suverenitu zákazníků suverenitou diktátora anebo komise diktátorů. Spolu s ekonomickou suverenitou občanů zmizí politická suverenita. Jednotný plán produkce, který anuluje jakékoliv plánování na straně zákazníků, koresponduje s ustavujícím způsobem principu jedné strany, který okrádá občany o jakoukoliv příležitost plánovat směřování veřejných záležitostí. Svoboda je nedělitelná. Ten, kdo nemá schopnost vybrat si mezi různými značkami hotového jídla nebo mýdla, je také připraven o výběr mezi různými politickými stranami a programy a o možnost zvolit si státní ouřady. Není již člověkem; stal se pěšákem v rukách vrchního sociálního inženýra. I jeho svoboda vychovávat potomky bude odstraněna eugeniky. Samozřejmě socialističtí vůdci nás příležitostně ujišťují, že diktátorská tyranie bude trvat jen po dobu přechodu z kapitalismu a zastupitelské vlády k socialistickému zlatému věku, v kterém potřeby a přání všech budou plně uspokojeny [3]. Když je socialistický režim "úspěšně zajištěn před rizikem kritiky," slečna Joan Robinsonová, význačná představitelka britské neo-cambridgské školy, nám docela laskavě slibuje, "i nezávislé harmonické spolky budou mít dovoleno existovat." [4] Tato likvidace všech odpůrců je podmínkou, která nám přinese to, co komunisté nazývají svobodou. Z tohoto hlediska můžeme také porozumět tomu, co měl na mysli jiný význačný Angličan, pan J. G. Crowther, když chválil inkvizici jako "prospěšnou pro vědu, když ochraňuje stoupající kvalitu" [5]. Smysl tohoto všeho je jasný. Když se všichni lidé pokorně klaní diktátorovi, nezůstávají již žádní odpůrci k likvidování. Caligula, Torquemada [Tomás de Torquemada, dominikán a inkvizitor, pozn. překladatele], Robespierre by bývali souhlasili s tímto řešením.
Socialisté vymysleli sémantickou revoluci konvertující význam termínů do jejich opaku. Ve slovníku jejich "newspeaku", jak to nazýval George Orwell, je termín "princip jedné strany". Nyní je etymologicky strana odvozena z podstatného jména část. Nebratrská část se již skoro neliší od svého antonyma; je s ním identická. Nebratrská strana není strana, princip jedné strany je fakticky nestranickým principem. Je to potlačení jakéhokoli typu opozice. Svoboda implikuje právo vybrat si souhlas a nesouhlas. Ale v newspeaku to znamená povinnost bezpodmínečného souhlasu a striktní zákaz nesouhlasu. Toto zvrácení tradiční konotace všech slov politické terminologie není jenom charakteristickým rysem jazyka ruských komunistů a jejich fašistických a nacionálně socialistických učedníků. Sociální řád, který zrušením soukromého vlastnictví zbavuje spotřebitele jejich autonomie a nezávislosti, a proto podrobuje každého člověka arbitrárnímu úsudku centrálně plánovací komise, by nemohl získat podporu mas, kdyby nebyla zamlžena jeho hlavní charakteristika. Socialisté by nikdy nenapálili voliče, pokud by jim otevřeně řekli, že jejich konečným cílem je spoutat je otroctvím. Pro obecné užití byli přinuceni pět neupřímnou chválu na tradiční chápání svobody.