Svoboda a vlastnictví (5/7)

Mises.cz: 07. května 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 4

Romantická filosofie vypracovaná za představy, že v raných časech jednotlivec byl svobodný, a že běh historického vývoje ho oloupil o prvotní svobodu. Jak říkal Jean Jacques Rousseau, příroda poskytla člověku svobodu a společnost ho zotročila. Ve skutečnosti, pravěký člověk byl vydán na milost druhému, který byl silnější, a proto ho mohl připraviti o vzácné prostředky k živobytí. V přírodě není nic, čemuž by mohlo být dáno jméno svobody. Koncept svobody vždy odkazuje na sociální vztahy mezi lidmi. Pravda, společnost si nemůže být vědoma ilusorního konceptu jednotlivcovi absolutní nezávislosti. V rámci společnosti každý závisí na, tom co jiní lidé připravují, aby mu přispěli k jeho blahobytu, na oplátku za jeho vlastní příspěvek k jejich blahobytu. Společnost je v podstatě vzájemná směna služeb. Tak daleko jak jednotlivci mají příležitost k tomu si vybrat, jsou svobodní; jestliže jsou přinuceni násilím anebo hrozbou násilí vzdát se podmínek směny, bez ohledu na to jak se ohledně toho cítí, ztrácejí svobodu. Otrok je nesvobodný přesně proto, že pán mu stanoví jeho úkoly a určí, co má obdržet za to, jestliže je splní.

Co se týče sociálního aparátu represe a donucení, vlády, nemůže zde být žádná otázka ohledně svobody. Vláda je nezbytně negací svobody. Je to zdroj násilí nebo vyhrožování násilím, za účelem udělat všechny lidi poslušné rozkazům vlády, bez ohledu na to zda se jim to líbí anebo nelíbí. Tak daleko, jak se vládní jurisdikce rozšiřuje, tam je donucení, ne svoboda. Vláda je nutnou institucí, prostředkem k tomu, aby se stal sociální systém spolupráce hladce fungujícím bez toho, aby byl rušen násilnými akty ze strany gangsterů, jedno zda domácího nebo zahraničního původu. Vláda není, jak někteří lidé rádi říkají, nutné zlo; není to zlo, ale prostředek, jediný dostupný prostředek učinit mírovou lidskou koexistenci možnou. Ale je to opak svobody. Je to bití, věznění, věšení. Cokoliv vláda dělá, to je koneckonců podporováno akcemi ozbrojených konstáblů. Jestliže vláda provozuje školu nebo nemocnici, požadované zdroje jsou získány daněmi, to jest platbami vynucenými od občanů.

Jestliže vezmeme v úvahu fakt, že lidskou náturou je, že zde nemůže být civilizace ani mír bez fungujících násilných vládních aparátů, můžeme nazývat vládu nejpřínosnější lidskou institucí. Ale faktem zůstává, že vláda je represí a nikoliv svobodou. Svoboda může být nalezena jen ve sférách, v kterých vláda nezasahuje. Svoboda je vždy osvobozením od vlády. Je to restrikce vládního zasahování. Převládá jen na polích, na kterých mají občané příležitost vybrat si způsob, jak chtějí postupovat. Občanská práva jsou zákony, které přesně omezují sféry, ve kterých lidé vedoucí záležitosti státu mají umožněno omezovat individuální svobodu jednat. 

Nejzazším koncem, na který lidi cílí ustavením vlády, je učinit možným fungování pevného systému sociální kooperace za předpokladu panování principu dělby práce. Jestliže je systémem, který lidé chtějí míti, socialismus (komunismus, plánování), nezůstává zde žádná sféra svobody. Všichni občané jsou v každém ohledu poddanými rozkazům vlády. Stát je totalitním státem; režim je totalitním. Vláda sama plánuje a nutí všechny se chovat dle jejího jedinečného plánu. V tržní ekonomice si jednotlivci svobodně volí způsob, jakým se sami chtějí integrovat v rámci sociální kooperace. Tak daleko jak sahá sféra tržní směny, je prostor pro spontánní akce na straně jednotlivců. Za tohoto systému, který je zván laissez-faire, a který přezdíval Ferdinand Lassalle jako stát nočních hlídačů, existuje svoboda, protože zde je pole, ve kterém jednotlivci plánují svobodně pro sebe sama.    

Socialisté musí připustit, že za socialistického systému nemůže existovat žádná svoboda. Ale oni se snaží smazat rozdíl mezi otrockým státem a ekonomickou svobodou popíráním toho, že existuje ve vzájemné směně komodit a služeb na trhu jakákoliv svoboda. Každá tržní směna je dle slov školy pro-socialistických obhájců "donucením nad svobodou jiných lidí". Není zde, v jejich očích, žádný rozdíl hodný zmínky, mezi tím, zda člověk platí daně nebo pokutu uvalenou magistrátem, nebo jeho nákupem novin anebo lístků na film. V každém z těchto případů je člověk podroben panující moci. Není svobodným, jak říká profesor Hale, lidská svoboda znamená "absenci jakýchkoliv překážek pro to, aby člověk mohl použít materiální zboží." [6] To znamená: Nejsem svobodný, protože žena, která upletla svetr, pravděpodobně jako narozeninový dárek pro svého muže, uvalila na něj překážku, abych ho nemohl použít. Já sám omezuji svobodu všech jiných lidí, protože mám výhrady proti jejich používání mého zubního kartáčku. Když to dělám, uplatňuji dle této doktríny, soukromou vládní moc, která je analogická veřejné vládní moci, moci, kterou vláda uplatňuje při věznění člověka v Sing Singu.  

Toto vyložení této ohromující doktríny konzistentně uzavírá, že svoboda nemůže být nikde nalezena. Oni tvrdí, že to, co nazývají ekonomickým tlakem, se v podstatě neliší od tlaku, který páni praktikují vzhledem ke svým otrokům. Odmítají to, co nazývají soukromou vládní mocí, ale nenamítají nic proti omezení svobody veřejnou vládní mocí. Chtějí koncentrovat vše, co nazývají omezováním svobody, v rukou vlády. Útočí na instituci soukromého vlastnictví a práva, které jak říkají, stojí "připravena vynutit vlastnická práva - to je, popřít svobodu kohokoliv, kdo jedná takovým způsobem, který je porušuje." [7]

Před generací všechny hospodyně připravovaly polévku v souladu s recepty, které dostaly od svých matek anebo dle receptů z kuchařek. Dnes mnoho hospodyň preferuje nákup hotové polévky, její ohřátí a její naservírování jejich rodině. Ale, říkají naši učení doktoři, konzervárenská firma je v pozici, která umožňuje omezit svobodu hospodyně protože, požaduje cenu za plechovou konzervu, klade tak překážku pro to, aby hospodyně mohla polévku použít. Lidé, kteří se nemohli těšit privilegiu být vyučováni těmito znamenitými učiteli, by řekli, že konzervovaný produkt byl vyroben konzervárnou, a že firma produkováním tohoto produktu odstranila největší překážku, aby spotřebitelé mohli dostat a používat plechovku, totiž její neexistenci. Pouhá podstata produktu nemůže uspokojit někoho bez toho, aby existovala. Ale oni se mýlí, řeknou doktoři. Korporace dominuje hospodyňce, zničením její individuální svobody svou nadměrně koncentrovanou silou a je povinností vlády zabránit takovému hrubému přečinu. Firmy pod záštitou Ford Foundation, další takové skupiny, říká profesor Berle, musí být podrobeny kontrole vlády [8].    

Proč naše hospodyně kupují konzervované produkty raději, než inklinují k metodám svých matek a babiček? Bez pochyby proto, že si myslí, že tento způsob jednání je pro ně více výhodnější než tradiční zvyk. Nikdo je nenutí. Byli zde lidé - nazývaní dohazovači, organizátoři, kapitalisté, spekulanti, burziáni - kteří měli nápad uspokojit latentní přání milionů hospodyněk pomocí investic v konzervárenském průmyslu. A jsou zde jiní podobně egoističtí kapitalisté, kteří v mnoha stovkách firem zásobují spotřebitele mnoha stovkami jiných věcí. Čím lépe firma slouží veřejnosti, tím více ji spotřebitelé chtějí, tím do větší velikosti roste. Jděte do domu průměrné americké rodiny a uvidíte, pro koho se točí kola strojů.            
Ve svobodné zemi není nikomu bráněno, aby získal bohatství sloužením spotřebitelům lépe, než jim slouží dnes jiní. Co potřebuje, je jen rozum a tvrdá práce. "Moderní civilizace, téměř všechny civilizace," říká Edwin Cannan, poslední v dlouhé řadě učených britských ekonomů, "je založeno na principu dělání věcí příjemnějšími pro ty, kdo těší trh a nepříjemnými pro ty, kdo v tomto selhávají." [9] Všechny ty řeči o koncentraci ekonomické síly jsou marné. Čím větší firma je, tím více lidem slouží, tím více závisí na potěšení spotřebitelů, mnoha, mas. Ekonomická síla je v tržní ekonomice v rukách spotřebitelů.

Kapitalistické podnikání není o vytrvalosti v jednou dosaženém stavu produkce. Je spíše ustavičnou inovací, denně opakovanými pokusy vylepšit zajištění zákazníků novými, lepšími a levnějšími produkty. Jakýkoliv aktuální stav produkčních aktivit je pouze přechodný. Bez ustání převažuje tendence k odstraňování toho, co již bylo dosaženo něčím, co slouží zákazníkům lépe. Následkem toho panuje za kapitalismu neustálá cirkulace elit. Co charakterizuje lidi, kteří jsou nazývány kapitány průmyslu, je schopnost přispět novými nápady a jejich uvedením ve skutečnost. Nicméně velká firma musí být, je odsouzena, jakmile neuspěje v přizpůsobení se denně novým nejlepším možným metodám sloužení zákazníkům. Ale politici a jiní rádoby reformátoři vidí jen strukturu průmyslu tak, jak existuje dneska. Myslí si, že jsou dosti chytří, aby vytrhli továrny podnikatelskému řízení, u továren které dnes existují a řídili by je držením se již existujících stanovených programů. Když nový ambiciózní příchozí, který bude boháčem zítřka, již připravuje plány pro věci dříve neslýchané, všichni mají na mysli provádění věci podle již vyježděných kolejí. Není zde žádný záznam o průmyslové inovaci vynalezené a uvedené do praxe byrokraty. Jestliže se někdo nechce ponořit do stagnace, volné ruce musí být ponechány těm dnes neznámým lidem, kteří mají důvtip vést lidský druh směrem na cestě k více a více uspokojujícím podmínkám, to je hlavní problém národní hospodářské organizace.    

Soukromé vlastnictví materiálních faktorů výroby není restriktivní pro svobodu všech ostatních lidí při vybírání toho, co jim vyhovuje nejlépe. Je to naopak, prostředky určené obyčejnému člověku ohledně jeho schopnosti nakupovat převládají nad všemi ekonomickými záležitostmi. Jsou to prostředky pro stimulaci nejpodnikavějších lidí v národě, aby sami vynaložili nejlépe své schopnosti v poskytovaní služeb všem lidem.