Svoboda a vlastnictví (6/7)
Mises.cz: 12. května 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0
Kapitalismus učinil možným, aby člověk spořil, akumuloval kapitál a investoval jej. Propast, která v před-kapitalistické společnosti statusu a kasty separovala vlastníka majetku od chudých bez peněz, byla zúžena.
Nicméně nikdo nemůže kompletně popsat rozsáhlé změny, které kapitalismus zapříčinil v podmínkách obyčejného člověka, jestliže se jen zabývá převahou, kterou si tento užívá na trhu jako spotřebitel a v záležitostech státu jako volič a nebývalým vylepšením standartu jeho života. Neméně důležitý je fakt, že kapitalismus učinil možným, aby člověk spořil, akumuloval kapitál a investoval jej. Propast, která v před-kapitalistické společnosti statusu a kasty separovala vlastníka majetku od chudých bez peněz, byla zúžena. V dávných časech měl tovaryš tak nízký plat, že z něho sotva mohl něco ušetřit, a pokud tak přesto činil, mohl držet svoje úspory jen hromaděním a skrýváním několika mincí. Za kapitalismu se stala jeho schopnost spořit možnou a existují zde instituce, které mu umožňují investovat jeho fondy do podnikání. A ne bezvýznamné množství kapitálu použitého v americkém průmyslu je protipólem úspor zaměstnanců. Při pořizování úsporných depozit, pojišťovacích produktů, dluhopisů a také obyčejných akcií, námezdní pracovníci a placení lidé sami získávají úroky a dividendy, a proto jsou v Marxově terminologii vykořisťovateli. Obyčejný člověk je přímo zainteresován na kvetoucím byznysu nejen jako spotřebitel a jako zaměstnanec, ale také jako investor. Převažuje tendence ke snižování rozsahu kdysi ostrého rozdílu mezi těmi, kdo vlastní výrobní faktory, a těmi, kdo je nevlastní. Ale samozřejmě, tento trend se může rozvinout jen tam, kde tržní ekonomika není sabotována údajnými sociálními politikami. Stát blahobytu s jeho metodami lehce nabytých peněz, úvěrovou expanzí a nezastřenou inflací trvale uštipuje ze všech peněžních nároků vyplácených v jednotkách národního platidla. Samozvaní šampioni obyčejného člověka jsou stále vedeni zastaralou idejí, že politika, která favorizuje dlužníky na účet věřitelů, je velice přínosná pro většinu lidí. Jejich neschopnost pochopit základní charakteristiku tržní ekonomiky je sama manifestována také v neschopnosti vidět jasný fakt, že těmi, komu předstírají pomoc, jsou věřitelé v jejich funkci spořitelů, pojištěnců a vlastníků dluhopisů.