Svoboda a vlastnictví (7/7)

Mises.cz: 16. května 2016, Ludwig von Mises (přidal HynekRk), komentářů: 0

Zřetelným principem západní sociální filosofie je individualismus. Jeho cílem je vytvoření sféry, ve které může jednotlivec svobodně myslet, vybírat si a jednat bez toho, aby byl omezován zásahy sociálního aparátu donucení a útlaku, státem. Veškeré duševní a materiální úspěchy západní civilizace byly výsledkem působení této ideje svobody.

Tato doktrína a politika individualismu a kapitalismu je aplikací ekonomických záležitostí, nepotřebuje žádné apologety a propagandisty. Úspěchy hovoří za sebe.

Obhajoba kapitalismu a soukromého vlastnictví spočívá, kromě jiných zřetelů, také na neporovnatelné efektivnosti jejich produktivních výkonů. Je to tato efektivnost, která umožňuje kapitalistickému podnikání podporovat rychlý růst populace za trvalého zlepšování životního standardu. Výsledná postupující prosperita mas vytváří sociální prostředí, ve kterém výjimečně nadaní jednotlivci mohou volně dát svým spoluobčanům vše, co jsou schopni dát. Sociální systém soukromého vlastnictví a limitovaná vláda jsou jediným systémem, který vede k debarbarizaci všech, kteří mají vrozenu schopnost si osvojit osobní kultivovanost.   

Je bezdůvodnou kratochvílí znevažovat materiální pokrok kapitalismu poukazováním na to, že existují věci, které jsou podstatnější pro lidský druh než větší a rychlejší automobily a domy vybavené centrálním vytápěním, klimatizací, ledničkami, myčkami a televizemi. Jistě existují takové vyšší a ušlechtilejší činnosti. Ale tyto jsou vyšší a ušlechtilejší přesně proto, že nemůžou být dosaženy žádným vnějším úsilím, ale vyžadují jednotlivcovo osobní rozhodnutí a námahu. Tyto stálé výtky proti kapitalismu ukazují dosti surový a materialistický domýšlivý pohled, že morální a duchovní kultura by mohla být vybudována buď vládou anebo organizací výrobních aktivit. Vše, co tyto vnější faktory mohou dosáhnout v tomto ohledu, je dosažení životních podmínek a schopností, které nabízejí jednotlivcům příležitost pracovat na jejich vlastním osobním růstu a vzdělání. Není chybou kapitalismu, že masy preferují boxerský zápas před provedením Sofoklovy Antigony, jazz před Beethovenovými symfoniemi a komiksy před poezií. Ale je jisté, že zatímco před kapitalistické podmínky, které ještě převažují ve velké části světa, činí tyto dobré věci přístupné jen malé minoritě lidí, kapitalismus dává dobrou příležitost usilovat o ně mnohým.

Ať se kdo dívá z jakéhokoliv pohledu na kapitalismus, není zde žádný důvod lamentovat nad zašlými starými dobrými časy. Ještě méně je ospravedlnitelné dychtit po totalitních utopiích, jedno zda nacionálně socialistického anebo sovětského typu.

Dnes večer slavíme deváté setkání Mont Pelerinské společnosti. Je příhodné připomenout při této příležitosti, že setkání tohoto druhu, na kterých se názory oponující názorům většiny našich současníků a názory oponující názorům jejich vlád dále rozvíjejí a jsou možná jedinými setkáními v ovzduší svobody a volnosti, jsou nejdrahocennějšími charakteristikami západní civilizace. Doufejme, že toto právo na disent nikdy nezmizí. 

Upozornění: Tato esej byla původně přednesena jako přednáška na Princetonské univerzitě v říjnu 1958 na devátém setkání Mont Pelerinské společnosti.

Poznámky:
[1] T. R. Malthus, An Essay on the Principle of Population, 2. vyd. (London, 1803), str. 531.
[2] V. I. Lenin, State and Revolution (New York: International Publishers, s.d.), str. 84.
[3] K. Marx, Zur Kritik des Sozialdemoskratischen Programms von Gotha, ed. Kreibich (Liberec, 1920), str. 23.
[4] J. Robinson, Private Enterprise and Public Control (vydáno English Universities Press pro Association for education in Citzenship, Ltd., s.d.), str. 13–14.
[5] J. G. Crowther, Social Relations of Science (London, 1941), str. 333.
[6] R. L. Hale, Freedom Through Law, Public Control of Private Governing Power (New York: Columbia University, 1952), str. 4 ff.
[7] Ibid., str. 5.
[8] A. A. Berle, Jr., Economic Power and the Free Society, a Preliminary Discussion of the Corporation (New York: the Fund for the Republic, 1954).
[9] E. Cannan, An Economist’s Protest (London, 1928), str. vi ff.