T. G. Masaryk, Ludwig von Mises a klasický liberalismus (2/2)

Mises.cz: 22. června 2015, HynekRk, komentářů: 3

V tomto díle se zaměříme na názory a postoje T. G. Masaryka k sociální otázce a ještě jednou k socialismu. Nejprve si však uvedeme názor Ludwiga von Misese na funkce státu: "Podle [klasického, pozn. autora] liberálního pojetí spočívá jediný úkol státního aparátu v tom, aby zaručoval ochranu života a zdraví, svobody a soukromého vlastnictví proti násilným útokům." [1]. Přirozeně tato definice vylučuje provádění státní sociální politiky, zásahy státu do vzdělávání (i státní školství) a vylučuje veřejné vlastnění výrobních prostředků (socialismus). Ponechává sociální otázky a vzdělávání pouze na dobrovolné lidské aktivitě a vztazích ‐ jak komerčních (např. soukromé školy atd.), tak nekomerčních (např. svépomocné spolky, charita atd.).

Sociální otázka

V roce 1891 jako novopečený poslanec uznával Masaryk snahy tehdejší vlády v sociální oblasti (od let 1888-9 povinné pojištění pro dělníky atd.) [2]. Vyslovoval se pro zákonně zajištěné existenční minimum, sociální pojištění, zavedení progresivní daně a odstranění nezaměstnanosti [3]. Sepsal také knihu Otázka sociální (vyšla 1896 a věnuje se především marxismu – blíže viz třetí díl). Ve svém příspěvku "K Masarykově knize Otázka sociální" uvádí J. Srovnal: "Masarykův sociální program, jak se sám vyjádřil, byla křesťanská humanita, která reformuje životní podmínky zákonem a organizovaným společenským řádem." [4]. Na začátku 20. století uvedl, že: "A my teď, v roce 1904 a v letech příštích, musíme podobně přikázání "Nepokradeš" povýšit na přikázání sociální - být si vědomi politické, hospodářské a sociální nerovnosti zaviněné násilím, a musíme stále a důsledně pracovat k rovnosti." [4A]. Masaryk také mínil, že dělníci, jakožto nejpočetnější složka, nečekají na almužnu, chtějí spravedlnost. Charita tu a tam pomůže, ale že jde o to napravit poměry zákonodárstvím a řádem [4B].

Masarykovou představou byla tedy představa sociálního státu [5]. Touto představou se řídil i v době první republiky: "Vždy jsem toužil po sociální spravedlnosti, a to je také úkol naší demokratické republiky." [6]. Ve svém prvním programovém poselství před Národním shromážděním vyhlásil, že světové i domácí poměry vyžadují pronikavé sociální reformy, a že demokratická rovnost má vyloučit třídní vykořisťování [7].

V době poválečného rozvratu považoval za důležité zavedení daně z majetku a přírůstku na majetku [8]. V roce 1928 prohlásil, že: "Moderní humanita totiž nevystačuje almužnami, nýbrž žádá zákonné upravení chudinství." [9]. Každému občanovi se mělo umožnit slušné živobytí pomocí zákonodárství [10]. Za důležité Masaryk považoval zavedení státního povinného sociálního pojištění [11] a zřizování městských a okresních chudobinců a ústavů pro vážně a chronicky nemocné [12]. S tím souvisí i jeho požadavek, aby nebylo dovoleno mladým tělesně a duševně nezralým lidem plodit nedochůdčata, protože to snižuje zdraví, odolnost a výkon společnosti [13]. Masaryk byl také pro to, aby měli dělníci podíl na zisku [14]. Mimochodem politika tzv. Hradu se opírala o levicové strany - Československou stranu národně sociální a Československou sociální demokracii. V roce 1925 volil Masaryk druhou ze jmenovaných stran [15].

Je tedy patrné, že Masaryk volil cestu nucené solidarity, a to i přesto, že sám znal velmi dobře soukromou dobrovolnou solidaritu. Podporoval finančně jako profesor chudé studenty a jako prezident ze svého soukromého fondu (tvořeného zahraničními dary na jeho jméno) pomáhal nemocnicím, školám, ruským emigrantům atd. [16]. Patřil rovněž mezi obdivovatele soukromé dobrovolné solidarity v USA a Anglii [17]. A také prohlásil, že: "Hlavní věcí je starat se o sebe, kontrolovat a zdokonalovat sebe sama… Být samostatný, být samosprávný a soběstačný, to právě znamená nežádat od druhého, aby ti dával, co můžeš a máš dělat pro sebe sám." [18].  A v článku "Jak pracovat?" napsal: "Máme-li milovat bližního svého jako sebe samého, nebudeme od něho požadovat, aby se nám obětoval. Milujeme-li se, musí být mezi námi méně obětí a více práce. Pomoz každý především sám sobě a neobtěžuj druhého." [18A]. Ve své stati "Ideály humanitní" uvedl, že: "Taková uvědomělá láska musí povědět něco, co na prvé poslechnutí snad zarazí: Miluj sebe! Ale není to nic divného; Kristus také řekl: Miluj bližního svého jako sebe samého! Než lidé nedovedou milovat sebe. Chytráctví a vypočítavost není ještě sebeláskou. Miluj sebe a starej se o sebe. Nechtěj stále oblažovat, jen dělej svou povinnost." [18B]. V době hospodářské krize pak Masaryk prohlásil následující: "Až dosud je bídy daleko víc než pomoci. Veřejná sociální péče stačí se svými prostředky stěží na čtvrtinu dětí, hladových, neošacených, bezmocných a mravně ohrožených. Jakými bychom byli občany, kdyby měl za nás myslet a dělat všecko jen stát? Demokracie je přece také iniciativa. To, co činíme ze své dobré vůle, má větší cenu než to, co nám nařizuje zákon nebo daňový předpis." [18C]. Z této citace je patrné, že Masaryk si uvědomoval, že nucená solidarita neznamená vlastně žádné velké projevení mravnosti ze strany plátců daní. V jeho pojetí byl také zřejmě stát blahobytu limitovaný, tak říkajíc nebyl zřejmě zamýšlen zcela od kolébky do hrobu.

K tématu této kapitoly uvedu ještě několik dalších faktů. Dle S. Poláka dělnictvo mělo na paměti Masarykovu statečnou obhajobu sociálních práv za bývalého (rakousko-uherského) režimu a s hrdostí připomínalo, že president v chlapeckých letech sám konal dělnickou práci [18D]. Dle téhož autora smysl pro spravedlnost i vlastní životní zkušenosti vedly Masaryka i k aktivní podpoře dělnických sociálních požadavků. V mnohých praktických otázkách se solidarisoval s programem sociálních demokratů. Jeho žena Charlotta se ostatně roku 1905 stala aktivní členkou této strany [18E]. Zd. Mahler uvádí, že Charlotta - dle ní, kdo neměl sociální cítění, byl darebák - vstoupila do sociálně demokratické organizace a pomáhala kolportovat dělnický tisk, zúčastnila se schůzí a průvodů. Lze říci, že Masaryk ji v závěsu následoval. Ne zcela důsledně [18F]. Masaryk dle Mahlera také tvrdil, že: "... je iluze, že jsme si rovni. Pravda při volbách se před urnami nivelizují mozky, hlas hospodského povaleče má stejnou váhu jako hlas Einsteina... Skutečná demokracie má však vytvářet snesitelný stupeň nerovnosti, harmonizovat společnost." [18G].

Znovu socialismus

Programem liberalismu je soukromé vlastnictví, včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků [19]. Socialismus je naopak vnímán jako společenské (veřejné) vlastnictví výrobních prostředků [20] a je tudíž v rozporu s liberalismem. Jaký byl postoj Masaryka k socialismu? Slovo socialismus používal často a spojoval ho s ideálem lidskosti [21]. Sám se považoval za přítele socializace a považoval socializaci za otázku spravedlnosti [22]. Bylo by však chybou považovat Masaryka za socialistu ve smyslu zespolečenštění výrobních prostředků (přesněji úplného jejich zespolečenštění). Dle R. Haina se u Masaryka socializace v ekonomickém smyslu vyznačuje veřejnou kontrolou hospodářství v následujícím významu: „Stejně jako státní rozpočet má existovat veřejný [tj. zveřejněný, pozn. autora] rozpočet všech podniků, veškeré výroby a všech potřeb. Dělnictvo má nejen převzít správu či podíl na správě závodů, nýbrž má také rozvíjet iniciativní schopnosti k tvůrčí podnikatelské činnosti.“ [23]. (Závodní výbory zaměstnanců vznikly v ČSR roku 1921.) V roce 1920 uvedl ve svém projevu k Národnímu shromáždění a vládě: „…to, čemu se říká kapitalismus, nemůže být odstraněno všecko a rázem; zajisté kapitalistická technika, její dovednost, její vynalézavost, její podnikavost nemůže být odstraněna.“ Odmítl zde také postátnění [24]. Je také dobře známo, že Masaryk patřil ke kritikům bolševismu [25].

Co dále si představoval Masaryk pod pojmem socialismus? Masarykovým cílem bylo dosažení rovnosti, volnosti a bratrství a zrušení vykořisťování [26]. Jeho ideálem byla rovnost nejen politická, nýbrž i hospodářsko–sociální [27]. Pod pojmem socializace si představoval zejména dosažení spravedlnosti pro ty, kterým se nedostává – dělníkům a všem vyloučeným od svobodné práce kulturní [28]. Domníval se totiž, že marxismus (kterým se zabýval podrobně ve své knize „Otázka sociální“) vychází ze správných premis – nespravedlnosti vykořisťování člověka člověkem [29]. Masaryk nepožadoval naivně úplnou rovnost: „Rovnost neexistuje nikde, ani vývojem historie, ani od přírody.“ Tudíž zbýval v jeho pojetí socialismu pořád i nějaký prostor pro individualismus. Místo úplné rovnosti požadoval Masaryk snesitelný stupeň nerovnosti: „Přední starostí sociální politiky bude odčinit přílišné sociální protivy.“ [30]. Přičemž si sám se dle J. Procházky ptal, zda není sociální reforma jen nastolení jiného druhu nerovnosti. Masaryk tvrdil, že mezi lidmi bude vždy hierarchie, ale na rozdíl od hierarchie vzniklé z dobrovolných směn a vztahů, požadoval hierarchii pořádku, organizace, kázně, vedení a poslouchání [31].

Co se týká přímo socializace ve smyslu společenského vlastnictví výrobních prostředků, vyjádřil se ve své knize "Světová revoluce" pro socializaci dopravních prostředků a energetických zdrojů [32]. My již víme, že chtěl socializovat také vzdělávání – viz výše. Můžeme tedy víceméně souhlasit s R. Hainem, který konstatuje, že: "Masarykovy výroky vyznívají jednoznačně proti marxismu a pro jistý druh sociálního tržního hospodářství…" [33]. Toto mimo jiné potvrzuje i ten fakt, že Masaryk došel, dle svého názoru, ve svých teoretických úvahách o vývoji socialismu k závěrům blízkým E. Bernsteinovi a cenil si také Bernsteinovi knihy "Předpoklady socialismu", v které byl tento známý revizionista pro sociální reformy [34]. Z. Mahler uvádí ve své knize "Ano, Masaryk" tuto Masarkovu větu: "Jsem vždy s dělníky, mnohdy se socialismem, zřídkakdy s marxismem." [35]. Dle něj také: "Bolševici zrazují mravní obsah socialismu a zahazují jeho velkou sílu. Odstranili cara, ale ne carismus. Opozice právem žaluje na "diktaturu diktátorů" a "diktaturu nad proletariátem"." [36]. K této kapitole je nutné dodat ještě jeden obecně známý fakt, a to sice, že to byl především Masaryk, který na "trůn" pomohl svému nástupci dr. Edvardu Benešovi, který byl poměrně dost socialisticky orientován.

Pár zajímavostí

Dle S. Poláka: "Vedle ustavičného promýšlení "konkrétní logiky", to jest, konec konců, vědecké filosofie, Masaryk neúnavně četl beletrii a sledoval ostatní obory umění, neboť, jak prohlásil, "umělecké poznání je nejvyšší poznání lidské."." [36]. Jinde tentýž podobně píše, že Masaryk: "…ukájel svou uměleckou touhu nekonečnou četbou básní a románů: z nich, ještě víc než z odborných děl filosofických, čerpal i hlavní podněty pro své myšlenky. Jeho programový konkrétismus přímo souvisel s jeho přesvědčením, že umělecké poznání je nejvyšší poznání lidské." [37]. To jsou zajímavé informace.

Dle výše zmíněného J. L. Fischera Masarykova filosofie není platónská, ale utilitárně empirická. Polák k tomu dodává, že nelze popřít, že v Masarykově myšlení má významné místo intuice a že osobnost takto harmonická nutně přesahuje ony abstraktně vytčené hranice. Filozof Em. Rádl napsal úvahu o Masarykově realismu jako vědomé oposici proti chorobnému subjektivismu, jehož nebezpečí Masaryk rozpoznal [39]. Ve stati "Ideály humanitní" Masaryk psal na adresu pesimismu, že: "Podle Schopenhauera - a vtom jest také Stirner a jiní důsledným subjektivistou - hmota, svět vnější vlastně není, jest jen představou iluzorního a iluzivního rozumu: odsud titul jeho hlavního spisu: Svět jakožto vůle a představa." [40]. Mises byl sám stoupencem a spolutvůrcem Rakouské ekonomické školy, která je založena především na tom, že lidé vnímají realitu světa subjektivně. Máme zde subjektivní náklady obětované příležitosti, subjektivní Bawerkovu teorii hospodářské hodnoty statků, porovnávání škál preferencí jednotlivců mezi sebou nemůže být objektivní apod. Zdálo by se, že Masarykova kritika se týká v tomto směru i Misese a rakouské ekonomické školy, avšak je zde jeden podstatný rozdíl. V představách této školy svět skutečně je a není jen představou iluzorní a iluzivního rozumu. Svět je však pouze subjektivně jednotlivci interpretován a vnímán.

V tomto bodě je také nutné uvést, že čtenář této statě může nabít někdy dojmu, že Masarykovy názory jsou někdy docela nekonzistentní. Byla-li Masarykova teorie skutečně (objektivně) utilitárně empirická (viz srovnej také s výše uvedeným: Posuzoval různé formy vlastnictví a jejich vývoj především utilitárně – jako prostředek k dosažení cíle) a nebyl-li Masaryk "subjektivistou", tak by to tuto nekonzistenci mohlo vysvětlovat (z pohledu Masaryka by pak ovšem o nekonzistenci nešlo). Z pohledu Rakouské ekonomické školy by však šlo ve skutečnosti o falešný objektivismus, přesněji spíše vlastní subjektivní soudy, které nad to nemohou vzít v potaz ohromné množství informací, které mají být zpracovány, a také to, že budou v budoucnosti objeveny další a další informace, které mění význam i stávajících informací. Problém by byl také s empirismem, který může vést k tomu, že korelace mezi událostmi jsou mylně vydávány za kauzuality.

Závěr

Pokud došel trpělivý čtenář až sem, nebude pro něj překvapením, když uvedeme, že T. G. Masaryk toho měl s klasickým liberalismem (zejména tak jak ho chápal L. v. Mises) velmi málo společného. Vidíme shodu jen v případě svobody myšlení a defenzivního použití násilí (v případě násilí tato shoda částečně padá, pokud si uvědomíme, co vše Masaryk zahrnoval pod pojem přirozeného práva – viz první díl příspěvku). Většinou se Masaryk také stavěl pozitivně k autonomii. Je také zřejmé, že Masaryk nebyl příliš velkým stoupencem zespolečenštění výrobních prostředků - tj. socialismu. Socializovat chtěl vzdělávání (vzděláváni je ovšem velmi významná oblast) a vyslovil se i pro socializaci dopravních prostředků a energetických zdrojů. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků - tj. kapitalismus - nemůže být dle Masaryka celý odstraněn. Můžeme tedy jen souhlasit s výše (druhý díl) uvedenou charakteristikou R. Haina, podle které byl Masaryk pro sociálně tržní hospodářství. K podobnému závěru došel i ve své stati M. Dokulil [41]. Velmi podobný dojem nabude čtenář i z děl S. Poláka a Z. Mahlera a samotných zde prezentovaných Masarykových textů a názorů. Někdy je také zřejmé, že v Masarykových představách mělo mít sociálně tržní hospodářství jisté limity. Kdybychom hleděli na Masarykovy názory a postoje z Misesova stanoviska, zařadili bychom Masaryka mezi intervencionisty: „Soukromé vlastnictví výrobních prostředků má nadále trvat, jednání vlastníků výrobních prostředků – opatření podnikatelů, kapitalistů a pozemkových vlastníků – se má regulovat, kontrolovat a řídit vrchnostenskými příkazy a vrchnostenskými zákazy.“ [42]. Víceméně se jedná o systém, v kterém dnes žijeme. V dobové atmosféře sklonku Rakouska-Uherska a i v tzv. první republiky byl Masarykův intervencionismus radikálnější až radikální. Z našeho dnešního pohledu by šlo již o intervencionismus spíše umírněnější, některým se možná jevící jako "liberální". Samozřejmě jen z pohledu radikálních socialistů by šlo Masaryka označit jako velkého liberála. Jeden komunistický pamflet Masaryka charakterizoval jako vědomého přisluhovače imperialismu a člověka s kosmopolitickým a kapitalisticko-čachrářským poměrem k lidu a národu, jako vedoucího exponenta velkokapitalistů, jako hlavu vykořisťovatelských a fašistických sil v předmnichovské republice, jako válečného štváče a organizátora protisovětských a protikomunistických tažení [43]. Ovšem takovýto pohled je dnes pouze okrajový a lze ho uvést jako jistou dobovou pozoruhodnost.

[1] Mises, s. 51.
[2] Hain, s. 170.
[3] Masaryk-Otázka, sv. II s. 20.
[4] Srovnal, s. 16.
[4A] Polák, s. 25.
[4B] Mahler, s. 82.
[5] Kučera, s. 136.
[6] Masaryk-Cesta IV, s. 51-52.
[7] Kučerová, s. 108-109.
[8] Masaryk-Cesta I, s. 302.
[9] Masaryk-Cesta III, s. 266.
[10] Ibid, s. 329-330.
[11] Masaryk-Cesta II, s. 210 a Masaryk-Cesta III, s. 238.
[12] Masaryk-Cesta IV, s. 141.
[13] Ibid, s. 224.
[14] Masaryk-Cesta I, s. 339.
[15] Vykoupil-Zasloužil se, s. 455-456.
[16] Soubigou, s. 63, 152 a 280-281. Viz i Mahler, s. 95-96.
[17] Masaryk-Cesta I, s. 424 a Masaryk-Cesta III, s. 154.
[18] Čapek, s. 81.
[18A] Polák, s. 79.
[18B] Masaryk-Ideály a texty 1901-1903, s. 66.
[18C] Mahler, s. 100.
[18D] Polák, s. 50.
[18E] Ibid, s. 128.
[18F] Mahler, s. 50.
[18G] Ibid, s. 82.
[19] Mises, s. 28.
[20] Ibid, s. 27.
[21] Masaryk-Cesta I, s. 136.
[22] Ibid, s. 444.
[23] Hain, s. 67.
[24] Masaryk-Cesta I, s. 261-262.
[25] viz třeba Ibid, s. 356 a dále.
[26] Ibid, s. 364.
[27] Hain, s. 64.
[28] Rákosník, s. 5.
[29] Soubigou, s. 355.
[30] Masaryk-Cesta II, s. 211.
[31] Procházka, s. 101.
[32] Hain, s. 68.
[33] Ibid, s. 68.
[34] Šolle, s. 159-160.
[35] Mahler, s. 52.
[36] Ibid, s. 64.
[37] Polák, s. 48.
[38] Ibid, s. 148.
[39] Ibid, s. 39. J. L. Fischer (1894-1973) český filosof a sociolog. E. Rádl (1873-1942) český filosof.
[40] Masaryk-Ideály a texty 1901-1903, s. 55. Arthur Schopenhauer (1788-1860) byl německý filosof, dle něj neexistuje žádný rozumný základ světa, svět o sobě je slepá vůle v různých jevových formách (fyzikální síly, vůle k životu a jeho zachování) a svět se všemi svými objekty je pro nás představou. Jeho teorie vůle je teorií pudu, vůle má pak být silnější než poznání a intelekt. Vyhnout se utrpení stálého nenaplnění je možné pouze radikálním popřením vůle (a individuality a života), jehož cílem je buddhistická extáze, vytržení.
[41] Dokulil, s. 178-179.
[42] Mises, s. 68.
[43] Polák, s. 58. Souhlasit lze jen s tím organizováním za 1. světové války.

Literatura:

1) Čapek, K. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel 1969.
2) Dokulil, M. Masaryk a liberalismus. In. Gebhart, J. a Kuklík, J. Masarykův sborník XIII: 2004-2006. Praha: Ústav T. G. Masaryka 2006, ISBN 80-86142-22-1.
3) Hain, R. Teorie státu a státní právo v myšlení T. G. Masaryka. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum 2006, ISBN 80-246-1045-0.
4) Hoppe, H. H. Ludwig von Mises a liberalismus. In. Mises, v. L. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, ISBN 80-86119-08-4.
5) Kučera, M. Politický aspekt Masarykovy otázky sociální. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
6) Kučerová, S. T. G. Masaryk a sociální otázka. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
7) Mahler, Z. Ano, Masaryk. Praha: Nakladatelství Slávka Kopecká 2007, ISBN 978-80-86631-60-8.
8) Masaryk, T. G. Cesta demokracie (I): soubor projevů ze republiky. Sv. první 1918-1920. Praha: Čin 1934.
9) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. II, Projevy, články, rozhovory 1921-1923. Praha: Ústav T. G. Masaryka 2007, ISBN 978-80-86142-25-8 (váz.).
10) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. III, Projevy, články, rozhovory 1924-1928. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1994, ISBN 80-901478-4-4.
11) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. IV, Projevy, články, rozhovory 1929-1936. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1997, ISBN 80-901478-4-4.
12) Masaryk, T. G. Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické. Sv. první a druhý. Praha: Masarykův ústav AV ČR 2000, ISBN 80-902659-9-5 a ISBN 80-86495-00-0.
13) Masaryk, T. G. Ideály humanitní; Problém malého národa; Demokratism v politice. Praha: Melantrich 1990, ISBN 80-7023-036-3.
14) Masaryk, T. G. Ideály humanitní a texty z let 1901-1903. Praha: Ústav T. G. Masaryka a Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2011, ISBN 978-80-86142-36-4.
15) Mises, v. L. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, ISBN 80-86119-08-4.
16) Polák, S. T. G. Masaryk: Za ideálem a pravdou 7: Osobnost.  Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR  a Ústav T. G. Masaryka 2014, ISBN 978-80-86142-48-7.
17) Procházka, J. „Sociální“ u T. G. Masaryka. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
18) Rákosník, J. T. G. Masaryk a sociální otázky v první Republice československé. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
19) Soubigou, A. Tomáš Garrigue Masaryk. Praha-Litomyšl: Paseka 2004, ISBN 80-7185-679-7.
20) Srovnal, J. Masarykova otázka sociální. Dílo a dějiny. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
21) Šolle, Z. Masarykův zájem o socialismus a o dělnické hnutí. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
22) Vykoupil, L. Zasloužil se o stát: Tomáš Garrigue Masaryk. In. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská 2006, ISBN 80-86488-38-1.
29) Znoj, M. Masarykova kritika liberalismu a moderní doby: Několik poznámek k Masarykově politické filozofii. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.