V tomto díle se zaměříme na názory a postoje T. G. Masaryka k sociálním otázkám, vzdělávání a ozřejmíme, co si představoval pod pojmem socialismus. Nejprve si však uvedeme názor Ludwiga von Misese na funkce státu: "Podle [klasického, pozn. autora] liberálního pojetí spočívá jediný úkol státního aparátu v tom, aby zaručoval ochranu života a zdraví, svobody a soukromého vlastnictví proti násilným útokům." [1]. Přirozeně tato definice vylučuje provádění státní sociální politiky, zásahy státu do vzdělávání (i státní školství) a vylučuje veřejné vlastnění výrobních prostředků (socialismus). Ponechává sociální otázky a vzdělávání pouze na dobrovolné lidské aktivitě a vztazích - jak komerčních (např. soukromé školy atd.), tak nekomerčních (např. svépomocné spolky, charita atd.).

V roce 1891 jako novopečený poslanec uznával Masaryk snahy tehdejší vlády v sociální oblasti (od let 1888-9 povinné pojištění pro dělníky atd.) [2]. Vyslovoval se pro zákonně zajištěné existenční minimum, sociální pojištění, zavedení progresivní daně a odstranění nezaměstnanosti [3]. Sepsal také knihu Otázka sociální (vyšla 1896 a věnuje se především marxismu – blíže viz třetí díl). Ve svém příspěvku "K Masarykově knize Otázka sociální" uvádí J. Srovnal: "Masarykův sociální program, jak se sám vyjádřil, byla křesťanská humanita, která reformuje životní podmínky zákonem a organizovaným společenským řádem." [4]. Masarykovou představou byla tedy představa sociálního státu [5]. Touto představou se řídil i v době první republiky: "Vždy jsem toužil po sociální spravedlnosti, a to je také úkol naší demokratické republiky." [6] Ve svém prvním programovém poselství před Národním shromážděním vyhlásil, že světové i domácí poměry vyžadují pronikavé sociální reformy, a že demokratická rovnost má vyloučit třídní vykořisťování. [7].

V době poválečného rozvratu považoval za důležité zavedení daně z majetku a přírůstku na majetku [8]. V roce 1928 prohlásil, že: "Moderní humanita totiž nevystačuje almužnami, nýbrž žádá zákonné upravení chudinství." [9]. Každému občanovi se mělo umožnit slušné živobytí pomocí zákonodárství [10]. Za důležité Masaryk považoval zavedení státního povinného sociálního pojištění [11] a zřizování městských a okresních chudobinců a ústavů pro vážně a chronicky nemocné [12]. S tím souvisí i jeho požadavek, aby nebylo dovoleno mladým tělesně a duševně nezralým lidem plodit nedochůdčata, protože to snižuje zdraví, odolnost a výkon společnosti [13]. Masaryk byl také pro to, aby měli dělníci podíl na zisku [14]. Mimochodem politika tzv. Hradu se opírala o levicové strany - Československou stranu národně sociální a Československou sociální demokracii. V roce 1925 volil Masaryk druhou ze jmenovaných stran [15].

Je tedy patrné, že Masaryk volil cestu nucené solidarity, a to i přesto, že sám znal velmi dobře soukromou dobrovolnou solidaritu. Podporoval finančně jako profesor chudé studenty a jako prezident ze svého soukromého fondu (tvořeného zahraničními dary na jeho jméno) pomáhal nemocnicím, školám, ruským emigrantům atd. [16]. Patřil rovněž mezi obdivovatele soukromé dobrovolné solidarity v USA a Anglii [17]. A také prohlásil, že: "Hlavní věcí je starat se o sebe, kontrolovat a zdokonalovat sebe sama;… Být samostatný, být samosprávný a soběstačný, to právě znamená nežádat od druhého, aby ti dával, co můžeš a máš dělat pro sebe sám." [18].

Oblast vzdělávání se těšila velké Masarykově pozornosti - na vzdělávání kladl Masaryk velký důraz. Ve své knize „Česká otázka“ napsal, že: "Realism je pokus znárodnit všechnu vědu a filosofii,… Realism je protest proti monopolu vzdělání, realism chce vědecké a filosofické vzdělání socializovat…" [19]. Již mnohem dříve tvrdil, že: "...právo k vzdělanosti má každý člověk tak jako právo k žití." [20]. Za první republiky požadoval vzdělání pro chudé a pokud možno, aby bylo stejné [21] a stěžoval si na nedostatečné státní finanční výdaje na školství a vědu [22]. Domníval se, že socializací vzdělání se zabezpečí ve společnosti tvůrčí individualismus [23]. V Masarykové koncepci státu byla škola také pilířem demokracie. "Učitel na škole má dětem vštěpovat republikánství, demokratickou svobodu a rovnost."[24]  

Mises se domníval, že takovéto školství může být vládou zneužito (zejména v národnostně smíšených oblastech, ale tuto obavu by šlo formulovat i obecněji): „Děti lze školou odcizit národu jejich rodičů, školu lze postavit do služeb národního útisku.“ [25] Na další problém upozornil sám Masaryk - v jednom svém rozhovoru roku 1932 uvedl: „…potřebujeme individualizaci školy. Zatím je většina škol ještě podobna velkým nemocnicím, v nichž je všem pacientům ve stejnou hodinu podáván stejný lék.“ [26]

Programem liberalismu je soukromé vlastnictví, včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků [27]. Socialismus je naopak vnímán jako společenské (veřejné) vlastnictví výrobních prostředků [28] a je tudíž v rozporu s liberalismem. Jaký byl postoj Masaryka k socialismu? Slovo socialismus používal často a spojoval ho s ideálem lidskosti [29]. Sám se považoval za přítele socializace a považoval socializaci za otázku spravedlnosti [30]. Bylo by však chybou považovat Masaryka za socialistu ve smyslu zespolečenštění výrobních prostředků (přesněji úplného jejich zespolečenštění). Dle R. Haina se u Masaryka socializace v ekonomickém smyslu vyznačuje veřejnou kontrolou hospodářství v následujícím významu: „Stejně jako státní rozpočet má existovat veřejný [tj. zveřejněný, pozn. autora] rozpočet všech podniků, veškeré výroby a všech potřeb. Dělnictvo má nejen převzít správu či podíl na správě závodů, nýbrž má také rozvíjet iniciativní schopnosti k tvůrčí podnikatelské činnosti.“ [31] (Závodní výbory zaměstnanců vznikly v ČSR roku 1921.) V roce 1920 uvedl ve svém projevu k Národnímu shromáždění a vládě: „…to, čemu se říká kapitalismus, nemůže být odstraněno všecko a rázem; zajisté kapitalistická technika, její dovednost, její vynalézavost, její podnikavost nemůže být odstraněna.“ Odmítl zde také postátnění [32]. Je také dobře známo, že Masaryk patřil ke kritikům bolševismu [33].

Co dále si představoval Masaryk pod pojmem socialismus? Masarykovým cílem bylo dosažení rovnosti, volnosti a bratrství a zrušení vykořisťování [34]. Jeho ideálem byla rovnost nejen politická, nýbrž i hospodářsko–sociální [35]. Pod pojmem socializace si představoval zejména dosažení spravedlnosti pro ty, kterým se nedostává – dělníkům a všem vyloučeným od svobodné práce kulturní [36]. Domníval se totiž, že marxismus (kterým se zabýval podrobně ve své knize „Otázka sociální“) vychází ze správných premis – nespravedlnosti vykořisťování člověka člověkem [37]. Masaryk nepožadoval naivně úplnou rovnost: „Rovnost neexistuje nikde, ani vývojem historie, ani od přírody.“ Tudíž zbýval v jeho pojetí socialismu pořád i nějaký prostor pro individualismus. Místo úplné rovnosti požadoval Masaryk snesitelný stupeň nerovnosti: „Přední starostí sociální politiky bude odčinit přílišné sociální protivy.“ [38]. Přičemž si sám se dle J. Procházky ptal, zda není sociální reforma jen nastolení jiného druhu nerovnosti. Masaryk tvrdil, že mezi lidmi bude vždy hierarchie, ale na rozdíl od hierarchie vzniklé z dobrovolných směn a vztahů, požadoval hierarchii pořádku, organizace, kázně, vedení a poslouchání [39].

Co se týká přímo socializace ve smyslu společenského vlastnictví výrobních prostředků, vyjádřil se ve své knize Světová revoluce pro socializaci dopravních prostředků a energetických zdrojů [40]. My již víme, že chtěl socializovat také vzdělávání – viz výše. Můžeme tedy víceméně souhlasit s R. Hainem, který konstatuje, že: "Masarykovy výroky vyznívají jednoznačně proti marxismu a pro jistý druh sociálního tržního hospodářství…" [41]. Toto mimo jiné potvrzuje i ten fakt, že Masaryk došel, dle svého názoru, ve svých teoretických úvahách o vývoji socialismu k závěrům blízkým E. Bernsteinovi a cenil si také Bernsteinovi knihy Předpoklady socialismu, v které byl tento známý revizionista pro sociální reformy [42]. 

Ve třetím a posledním díle se podíváme na Masarykovy názory a postoje k hospodářské politice a k pozemkové reformě.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Reference:

[1] Mises, s. 51
[2] Hain, s. 170
[3] Masaryk-Otázka, sv. II s. 20
[4] Srovnal, s. 16
[5] Kučera, s. 136
[6] Masaryk-Cesta IV, s. 51-2
[7] Kučerová, s. 108-9
[8] Masaryk-Cesta I, s. 302
[9] Masaryk-Cesta III, s. 266
[10] Ibid, s. 329-30
[11] Masaryk-Cesta II, s. 210 a Masaryk-Cesta III, s. 238
[12] Masaryk-Cesta IV, s. 141
[13] Ibid, s. 224
[14] Masaryk-Cesta I, s. 339
[15] Vykoupil-Zasloužil se, s. 455-6
[16] Soubigou, s. 63, 152 a 280-1
[17] Masaryk-Cesta I, s. 424 a Masaryk-Cesta III, s. 154
[18] Čapek, s. 81
[19] Telec, s. 101
[20] Masaryk-Juvenilie, s. 66
[21] Masaryk-Cesta I, s. 331
[22] Masaryk-Cesta IV, s. 140 a 405
[23] Masaryk-Cesta I, s. 200
[24] Čapek, s. 15
[25] Mises, s. 95
[26] Masaryk-Cesta IV, s. 330
[27] Mises, s. 28
[28] Ibid, s. 27
[29] Masaryk-Cesta I, s. 136
[30] Ibid, s. 444
[31] Hain, s. 67
[32] Masaryk-Cesta I, s. 261-2
[33] viz třeba Ibid, s. 356 a dále
[34] Ibid, s. 364
[35] Hain, s. 64
[36] Rákosník, s. 5
[37] Soubigou, s. 355
[38] Masaryk-Cesta II, s. 211
[39] Procházka, s. 101
[40] Hain, s. 68
[41] Ibid, s. 68
[42] Šolle, s. 159-60