Ta malá zvláštní věc jménem moc

Mises.cz: 30. ledna 2020, Matthias Lukl, komentářů: 3

Někdy, když lidem říkám, že jakožto anarchokapitalista a libertarián odmítám, aby jeden člověk měl nad druhým člověkem moc, rozhodoval o jeho životě a nutil ho konat dle jeho vůle pod hrozbou trestu, dostává se mi odpovědi, že vždycky bude mít někdo nad někým moc. Tak je zkrátka nastavený svět, ve kterém žijeme, a takoví jsme my lidé. Vždycky bude někdo mocný a ostatní lidé pod ním.

A pokud zrušíme stát, moc, kterou má, převezmou zkrátka soukromé firmy s monopolním postavením na trhu a bude to stejné, ne-li horší.

Rozumím této kritice, avšak nesouhlasím. Problémem je, že slovo moc má různé významy a jejich záměna je to, co by Frédéric Bastiát nazval sofismatem.

Z toho důvodu by nebylo od věci se na to, jak funguje moc, podívat zblízka a zamyslet se nad tím, co to ta moc vlastně je, případně jak by bylo příhodné ji rozdělit dle projevů v každodenním životě.

Co je to tedy moc? Spousta lidí se domnívá, že moc je snad nějaká aura, která z člověka vyzařuje a nutí ostatní padat na kolena a líbat jeho podrážky. Když král vládne své zemi, tak je zkrátka mocný sám o sobě a ostatní ho musí poslouchat. Jenže v tom příběhu něco chybí. Co ho vlastně dělá tak mocným a odkud se ta moc bere? Co se stane, když ho neuposlechnete? Pošle na vás své stráže. Proč ho ale stráže poslouchají? A co když tohoto krále nahradíme jiným králem?

Moc je ve skutečnosti vztah, který je mezi dvěma různými subjekty. A oba tyto subjekty musí v tento mocenský vztah věřit.

Pojďme si ale rozebrat různé druhy moci podrobně:

1) Moc násilná

První věc, která každého napadne, je násilná moc. Zkrátka, když někdo chce, abyste ho poslouchali, stačí, když bude fyzicky silnější, nebezpečnější či prostě jen v nějaké silové výhodě dané okolnostmi.

Pokud zloděj chce, abyste mu dali peněženku, vytáhne na vás pistoli nebo nůž a řekne si o ni.

Tato moc je však dočasná, protože ten zloděj na vás nemůže tou pistolí mířit po zbytek života. Celé se to musí odehrát rychle. Jak si můžete všimnout, k násilí ani dojít nemusí, stačí jen ta hrozba, aby člověk získal převahu.

Co ale třeba taková školní šikana? Pepíček dojde se svoji partou za Tomáškem a řekne mu „naval mi svou svačinu,“ což Tomášek udělá. Tomášek totiž ví, čeho je Pepíčkova parta schopna. Tady to však dočasné není, protože se ta parta vrací denně a Tomášek to nikomu neřekne – ani rodičům, ani učitelům, ani kamarádům. Ale proč?

Třetí příklad. Představme si případ domácího násilí. Muž denně bije svou ženu. Jo, je to sadistickej parchant a ještě si na ni vybíjí své životní frustrace. Tady je síla daná pouze fyzickou silou, kterou muž nad ženou má. Anebo ne? Pročpak ta žena nezavolá policii, neřekne to kamarádům, nebo si prostě nesbalí kufr a neodstěhuje se někam daleko?

Odpovědí je, že tu ještě hraje roli jiný druh moci, než jen fyzická síla.

2) Moc psychologická

Tomáš neřekne nikomu o tom, co dělá Pepíček, protože věří, že by to pro něj mělo následky. Když to řekne rodičům nebo učitelům, tak se mu Pepíček pomstí. Najde si ho, udělá mu ze života peklo.

Ta žena věří v to samé. Věří, že ten muž by si ji našel klidně i na konci světa, kdyby se ho zbavila. Proto kamarádkám raději řekne, že upadla na schodech, když si všimnou modřin po celém těle, než aby přiznala, že je oběť domácího násilí.

Z toho vyplývá, že moc, kterou vnímáme u druhých lidí, může být částečně jen v naší hlavě. My zkrátka jen věříme v jejich moc. Věříme v jejich sílu. Třeba tam doopravdy ani není, kdo ví. Třeba jen to jen pouhá iluze.

Nemyslete si však, že je moc psychologická binární, tedy, že ji někdo má a někdo prostě nemá. Ve skutečnosti my všichni máme jistou míru psychologické moci.

Uvedl jsem několik negativních případů, jako je šikana a domácí násilí. Psychologická moc však může být i pozitivní. Vliv, který na nás mají naši přátelé, rodina, lidé, které obdivujeme a vyhledáváme jejich myšlenky (třeba různí filozofové) a tak dále. Ti všichni mají nad námi jistou moc, jejich slova nás ovlivňují a něco nám ten vztah dává.

Ostatně už texty na mises.cz mají jistou moc, někoho ovlivňují a zkrátka šíří osvětu.

Existuje však ještě jeden negativní projev psychologické moci. A to moc, kterou nad vámi může mít někdo, kdo dobře zvládá techniky manipulace. Podomní prodejce, který má schopnost dobře přesvědčit druhé a vnutit jim své produkty. Psychopat, který vybuduje sektu a donutí hromadu lidí jej následovat. Někdo, kdo se druhým dovede dostat do hlavy a donutit je tančit, jak on píská. I to mu dává nad druhými moc.

3) Moc politická

Moc politická je zvláštní druh moci, ve kterém hrají roli všechny předchozí zmíněné druhy moci. 

Je tam moc násilná, protože pokud nebudete dodržovat zákony, které pro vás stát vytvořil, tak obušky policistů a jejich střelné zbraně jsou reálné. To není ve vaší hlavě. Skutečně – když budou dělat razii na váš dům, protože pěstujete trávu, mají skutečnou moc z pozice síly. Ale pozor, to není celý příběh. Proč tito policisté po vás jdou a trestají vás? A jen kvůli nějaké kytce? Protože buď věří, že je správné vás trestat za konkrétní zločin, nebo věří, že je správné zkrátka vymáhat zákony, i kdyby s nimi osobně nesouhlasili. A proč vás ostatní lidé neochrání před obušky policistů, případně to neodsoudí podobně, jako kdyby vás třeba na ulici přepadla parta zlodějů? A tady už jde o víc, než jen násilí.

Stát oplývá hlavně velkou psychologickou silou. Lidé zkrátka věří v jeho moc. Věří, že by stát měl tvořit zákony, které musíte dodržovat. Věří, že je správné je dodržovat, i když jsou dle jejich názoru tyto zákony nesmyslné, absurdní, či s nimi nesouhlasí. Věří v systém demokracie, tak jako dřív věřili králům a panovníkům.

Zvláštní na této moci je to, že ji nemají konkrétní lidé, ale je více abstraktní. Takový prezident má jistou moc, která vyplývá z jeho funkce. Může ovlivňovat Váš život. Může podepisovat mezinárodní smlouvy, může vetovat zákony a tak dále. Současný prezident je Miloš Zeman. Co se stane, když Zeman skončí a nahradí ho jiný prezident? Inu, převezme jeho moc a bude ji mít on. Lidé totiž nevěří konkrétnímu člověku jako je Zeman, ale věří ve funkci prezidenta, v její legitimitu a správnost.

Stát zkrátka stojí na určitých principech, ve které lidé věří a to dává státu moc.

4) Moc finanční

Peníze jsou moc. To je nejčastější obava, která se v souvislosti s anarchokapitalismem vyskytuje. A je pravda, že když máte peníze, máte větší možnosti a snadnější způsob, jak dosahovat svého. Máte prostředky na to si zaplatit masivní marketingovou kampaň, máte možnost ovlivňovat média a různé organizace...

Problémem je, že to tak funguje v téměř každém společenském uspořádání. Ať už máme zastupitelskou demokracii, feudalismus nebo anarchokapitalismus, vždy bude platit, že bohatí mají větší možnosti než chudí.

Někdy tato moc jde ruku v ruce s politickou mocí, protože bohatý člověk může finančně podpořit nějakou stranu či organizaci. Může lobbovat za své zájmy. Může dokonce podpořit nějaký zákon, který se mu k byznysu hodí. Kromě toho také existuje korupce, čili boháč si koupí policii, soudy a prostě všechny.

 V anarchokapitalismu by však bohatý člověk ztratil mnoho výhod, kdyby neměl za zadkem stát, který by mohl snadno využít k prosazování svých zájmů.

Získat politickou moc je v decentralizované bezstátním prostředí daleko obtížnější. Člověk by musel vybudovat centrální strukturu od nuly. Než podplatit mnoho různých společností a organizací, které fungují nezávisle na sobě, a které dbají na své dobré jméno, je v současném systému snazší mít konexe na nejvyšších místech v politice.

Dalo by se tedy říct, že existuje mnoho důvodů, proč jsou lidé s finanční mocí nebezpečnější v centralizovaném státním systému, než v polycentrické anarchii.

Argumenty odpůrců anarchokapitalismu o tom, že moc státu by nahradila moc bohatých a korporací, je jen zaměňování dvou druhů mocí – moci politické a moci finanční. A tím jsem se oklikou dostal tam, kde tento text začínal.