Trh nepřechytračíš!

Mises.cz: 18. července 2017, Urza, komentářů: 20

Všichni libertariáni se shodnou na tom, že vlastnická práva by měla být dodržována a společnost by měl řídit volný trh; potud nejsme ve sporu. Bohužel však žijeme ve světě, kde jsou trhy do obrovské míry deformovány státní mocí. A co mají tyto násilné zásahy společného? Mimo jiné to, že vytvářejí problémy tam, kde je čekají nanejvýš rakouští ekonomové; tak například minimální mzda „překvapivě“ způsobuje nezaměstnanost, socialistické zdravotnictví „neočekávaně“ demotivuje lidi starat se o své zdraví, regulace zbraní „nepředvídatelně“ zvyšují zločinnost a ochrana zaměstnanců jim paradoxně (tentokrát bez uvozovek) škodí, neboť zhoršuje jejich pozici na trhu práce.

Tyto neblahé následky státních zásahů jsou samozřejmě vodou na mlýn politiků, kteří pak mohou vzniklé problémy „řešit“ donekonečna (už proto, že to samotné „řešení“ vytváří mraky dalších potíží); výsledkem je pak neuvěřitelný moloch absurdního počtu vzájemně interagujících regulací, jež různě (a nezřídka cyklicky) „kompenzují“ negativní důsledky sebe navzájem. Příkladem budiž povinné očkování, jehož zrušení by znamenalo problém v důsledku socialistického zdravotnictví a netržní ceny zdravotní daně (nesmyslně zvané „pojištění“); kdyby bylo pojištění skutečně (volnotržním) pojištěním, jeho cena by se mimo jiné od očkování odvíjela, což by k němu lidi motivovalo. Podobných regulací, jejichž zrušení by vyvolalo problémy způsobené nějakou jinou, bohužel existuje celá řada.

Mnozí (a někdy i libertariáni) pak mají tendenci se k tomu stavět tak, že regulace napravující škody napáchané jinými regulacemi prostě potřebujeme; a já takové myšlení nazývám „hraní si na trh“ (to je odvozeno od oblíbeného rčení „hrát si na Boha“). Stát něco rozbije, tak to musí nějakou další regulací napravit? O co je toto méně domýšlivé než pokoušet se o centrální plánování? Oč je představa, že ta druhá regulace něco napraví méně bláhová než snaha vyřešit chudobu skrze vládu?

Připadá vám absurdní, že by se tímto směrem ubíraly myšlenky libertariána? Hm; předpokládám, že jste ale už slyšeli názor: „Migrační krizi by sice nejlépe řešil trh, ale když státy nabízejí rozežrané sociální systémy, skrze které nás okrádají, nemůžeme vpouštět do země každého, kdo chce; ať zůstanou za hranicemi, dokud bude existovat sociální politika.“ A přesně to je ten případ: Řešení deformace trhu jménem „sociální stát“ někteří spatřují v kroku „uzavření hranic“.

Obávám se však, že tímto způsobem se nedostaneme vůbec nikam; při současném objemu regulací lze jen těžko hledat a najít takovou, kterou je možné zrušit, aniž by kohokoliv v důsledku onoho zrušení nepoškodil nějaký jiný státní zásah. Tím se v zásadě dostáváme k tomu, že regulace musejí jen přibývat, nejdou-li zrušit tak, aby v procesu onoho rušení nedocházelo k nespravedlnostem a poškozování nevinných (což dle mého názoru při jejich rozsahu prostě není možné). Další možností by bylo zvolit nějakou „přijatelnou hranici“ poškození, ke kterému může během deregulace docházet; problém tohoto přístupu pak tkví v interpersonální neporovnatelnosti užitku, takže veškeré výstupy budou čistě subjektivní (avšak nejspíše i tohle by bylo lepší než nic).

K čemu se chci dostat? Lubor Adámek napsal ve svém článku „Emigrovat není zločin - být přijat není nárok“ (jenž mimochodem považuji za dobrý, ačkoliv se k němu vyjadřuji), že libertarianismus nabízí dvě řešení migrační krize: Zaprvé (a s tím naprosto souhlasím) čistá vlastnická práva a plnohodnotné vlastnictví pozemků – prostě anarchokapitalismus, ve kterém každý rozhoduje o svém a má za sebe odpovědnost; zadruhé však nabízí možnost (a sám připouští, že není zrovna konzistentní a tak dobrá jako ta první), abychom přijímali imigranty ale s tím, že ti, kdo jsou s nimi solidární a zvou je, za ně mají nést finanční i právní odpovědnost. Co se týče finanční zodpovědnosti, tak tam záleží, co je tím myšleno; pokud to, že ostatní na ně nebudou přispívat, pak je to samozřejmě v pořádku.

Přenášení právní odpovědnosti (i částečné, jak je v článku navrženo) však shledávám silně problematickým; jedná se o další snahu vyřešit státní selhání nějakým centrálně vymyšleným „řešením“. Jakkoliv i já toto řešení považuji za celkem kvalitní (ve smyslu kvalitnější než ostatní podobná řešení), nemohu před ním nevarovat; pokud mě studium volného trhu něčemu naučilo, pak pokoře – nevěřím žádnému řešení, jež autorita nadiktuje ostatním; ani takovému, které vlastně sám považuji za (v rámci možností) rozumné.

Navrhované opatření pochopitelně není ideální a je nespravedlivé například k tomu, kdo zůstane „venku“ jen proto, že za něj nikdo nebude chtít převzít právní odpovědnost (i když jinak by jej ubytoval i živil); to ale nejspíše autor původního textu moc dobře ví a počítá s tím jako s „menším zlem“. Já mám sice tendenci s ním souhlasit a nesnažím se varovat před tímto konkrétním řešením, nýbrž před podobným přístupem obecně; tam, kde stát deformuje trh a způsobuje tím nesnáze, je velmi lákavé vymyslet netržní řešení, o kterém sice víme, že není ideální, jenže kvůli interpersonální neporovnatelnosti užitku nejsme schopni ani říci, jak špatné vlastně je.