U rudého snědeného krámu IV: Zastaralá a zpustlá Praha: selhání jediného muže a špatné zásobování

Mises.cz: 20. srpna 2013, HynekRk, komentářů: 0

Problém selhání jediného muže a bytová výstavba

Dle L. von Misese platí odůvodněná námitka, že „socialismus se obvykle považuje za neproveditelný na základě mínění, že lidem chybí mravní vlastnosti, jež socialistický společenský řád vyžaduje. Prý je třeba se obávat, že v socialistickém společenském řádu nebude většina lidí obstarávat jim uložené činnosti a práce s takovou horlivostí, jakou projevují ve společenském řádu založeném na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. V kapitalistickém společenském řádu ví každý jednotlivec, že ovoce jeho práce připadá jemu, že jeho důchod roste nebo klesá podle toho, zda je výnos jeho práce větší anebo menší. V socialistickém společenském řádu si prý bude jednotlivec myslet, že na jeho pracovním výkonu tolik nezáleží, jelikož mu přece připadne alikvotní část celkového výnosu práce všech, přičemž ovšem výše celkového výnosu nemůže být znatelně zkrácena výpadkem pocházejícím z nedbalosti jediného muže. Stanou-li se takové názory všeobecnými, jak je třeba se obávat, potom v socialistické pospolitosti značně poklesne produktivita práce.“ [1]

To nám nyní demonstruje na příkladu bytové výstavby komunistický poslanec Zdeněk Horčík, nejprve nám však řekne, zda byl bytů v Praze dostatek, vždyť načerno „ke konci osmdesátých let bylo možné koupit v Praze byt za pár desítek tisíc korun (dle velikosti a místa), ovšem byt vám pochopitelně nepatřil, pouze jste podvodem mohli získat tzv. dekret [vlastně právo na podnájem, pozn. autora].“ [2] Černý trh je však známkou nedostatku bytů. Co na to na 16. schůzi ČNR uvedl zmíněný poslanec: „Proč říkáme, že je to málo bytů? Především proto, že stále v Praze se nejdéle čeká na byt z celé ČSSR. Stále v Praze máme málo bytů nebo nemáme žádné byty na to, aby obvodní národní výbory mohly sestavovat své pořadníky a přidělovat byty podle příslušného zákona mladým manželstvím, dělnickým rodinám apod. Chtěl bych reagovat na to, že v současné době se nevidí nijak dobře komplexní bytová výstavba v tomto roce a v celé této pětiletce. Oba resorty výstavby a stavebnictví, jak ČSR, tak SSR, se potýkají s vážnými problémy plnění plánu komplexní bytové výstavby a v podstatě, i když je celá pětiletka a úkoly 8. pětiletky ohroženy proti původně očekávanému manku - mám na mysli 3,5 tisíce bytů, které schválila česká a později i federální vláda - z komunální dodavatelské formy, přesto není naděje, že budou úkoly letošní a celé 8. pětiletky pouze v manku 3,5 tisíce bytů, a očekáváme manko daleko vyšší.“ Tentýž poslanec upozorňoval také na to, že je potřeba se vyhnout stavbám na zelené louce [3]. Zemědělská půda byla totiž potřeba z důvodu dosažení soběstačnosti v zásobování potravinami.

A konečně zmínka o problému selhání jediného muže na socialistických stavbách: „Popravdě musím říci, že se často hovořilo o tom, v čem to je. Je to proto, že technická vybavenost měla být v květnu a červnu, a nebyla dodnes předána, ale je to zejména také proto - a to jsme sdělili ministru Vávrovi, poslal jsem mu kazetu, natočili jsme zhruba před 14 dny snímky pracovních dnů na některých stavbách v pracovní době, kde kolem desáté hodiny dopoledne nebyla noha na stavbě. Zítra máme radu a máme znovu natočenou kazetu z tohoto týdne a musím říci, že to, co máme natočeno, a chceme promítnout při zasedání naší rady i zítra. Neříkám to proto, abych honil a kritizoval ministra Vávru, ale říkám to proto, že je třeba si uvědomit, že současný stav, všechno, co se děje v celé společnosti a okolí, má zřejmě dopad do pracovní morálky i těch, kteří zabezpečují komplexní bytovou výstavbu.“ [4] To žádného dalšího komentáře nepotřebuje.

Nečistota

Co nám říkají vládci o tématu (ne)čistoty za socialismu? Stručně nás informují, že nepořádek a nečistota je běžná. M. Toman uvádí, že „v této souvislosti dovolte připomenout i další, velmi důležitou otázku v životě hlavního města, která bezprostředně souvisí s životním prostředím, a to je čistota a pořádek. Po soustavné čistotě volá nejen okolí domů, ale i jejich vnitřní prostory, mezibloková prostranství, podchody a pasáže. Stejně tak areály průmyslových závodů, stavební dvory a zařízení stavenišť je nutné podřídit kázni a disciplíně provozovatelů. Vláda vytváří tlak na příslušné resorty k zabezpečení výroby různých úklidových mechanismů, kterých má Praha nedostatek a je nutno je zatím dovážet.“ [5] Plánovači evidentně zapomněli na výrobu úklidových mechanismů, čili je nutné jejich výrobu zanést do plánu, zajistit výrobu komplementárních statků a dostatek pracovníků a budov, místa na uložení těchto mechanismů, náhradní díly, údržbu a dalších asi tak tisíc věcí, které všechny ani neznáme, a třeba se již za deset let začnou tyto mechanismy prodávat i u nás. Ještě však vyřešit, kde vzít na investice, když je státní rozpočet na své hraně.

Fr. Antony uvedl jako občan Prahy, že: „Domnívám se, že péči o vzhled města je třeba důsledně přenést z dobrovolnosti do jednoznačně stanovených povinností. Neuklizené a někdy až odpuzující prostory, které můžeme například vidět při příjezdu vlakem od Kolína do Prahy, různé stavební plochy, ale i okolí řady podniků a organizací, nedává vlastníkům těchto konkrétních prostor dobrou vizitku. Tam, kde dosavadní metody působení nestačí, je třeba nastoupit tvrdou donucovací politiku. Myslím si, že máme dost orgánů a organizací, které by se měly o čistotu a vzhled města starat. Musí to však dělat důsledně a není možné připouštět žádné výjimky.“ [6] Jenže kde vzít v době plné zaměstnanosti lidi? A lidí bude potřeba jistě mnoho, nejsou-li dostupné úklidové mechanismy. Nicméně, co když hospodářský systém jen neumí lidi správně motivovat?

Bezpartijní poslanec František Kozák se na 16. schůzi ČNR pozastavil nad celkově špatnou čistotou města a stavem travnatých ploch, především na pražských sídlištích. Dle něho to vypadalo, jako by se o ně nikdo nestaral, anebo jenom občas. Řešení hledal částečně v dobrovolné péči, ale zároveň se domníval, že do nekonečna ani nelze přijímat omluvu, že celý rozsah sítě i zeleně vyžaduje soustavnou péči dostatečnými technickými kapacitami a pracovními silami, které údajně nejsou k dispozici [7]. Prostě zde šlo i o problém selhání jediného muže.

Nedostatky v zásobování a dopravě

Jak to bylo s nedostatky v zásobování v Praze, hlavním městě země? Poslanec komunista Jiří Cibelius na 16. schůzi ČNR uvedl, že: „Navíc i proto, že i v oblasti zásobování Prahy potravinami jsme i dnes mnoho dlužni. Myslím, že při přihlédnutí i k těmto připomínkám je i podmínka toho, aby se u nás v Praze cítili spokojeni nejen devizoví cizinci, ale i všichni její obyvatelé, i hosté - naši občané a její ostatní návštěvníci.“ [8] Socialistický poslanec Čestmír Adam uvedl, že Praha je na tom hůře ve většině ukazatelů občanské vybavenosti než ostatní kraje Československa a že „ani pro nás v České národní radě, ani pro českou a federální vládu není před občany dobré to, že se zaostávání Prahy v její vybavenosti za těch dvacet let nepodařilo ani odstranit, ani výrazně snížit. Musíme si přiznat, že se v Praze nenakupuje lépe, že se naopak více shání a více stojí ve frontách, že potíže s přechodným ubytováním tuzemců i cizinců v hotelích se zásadně nezmenšily, že ve špičkách jezdí vozidla městské hromadné dopravy opravdu přeplněna, že dostupnost placených služeb se příliš nezvýšila, ba naopak na úseku oprav a údržby bytů a obytných domů povážlivě klesla, že v Praze chybějí i velké a střední pekárny.“ [9]

Tentýž se domníval, že Praze chybějí pracovní síly pro dopravu, obchod, cestovní ruch i služby. Chybějí jí pro tento účel nebytové prostory, chybějí jí nezbytně potřebné kapacity pro výstavbu, údržbu a opravy bytů, které město jako Praha potřebuje. O úrovni obchodu ve skutečnosti valné mínění neměl: „Celkově je však nutno konstatovat, že úroveň obchodní sítě ve středu města ani na jeho okrajích neodpovídá náročným úkolům v zásobování. V porovnání s obchodní sítí ČSR nedosahuje Praha ani republikových ukazatelů. Prodejní plocha v přepočtu na jeden tisíc obyvatel činí v Praze 308 m². Například Bratislava má kapacitu maloobchodní sítě na tisíc obyvatel vyšší o 6,5 %, Budapešť o 26 % a ve vyspělých průmyslových státech jsou tyto kapacity 2,5krát i vícekrát vyšší. Důsledkem tohoto vývoje je i neúměrný vysoký obrat na jeden metr prodejní plochy. Zhoršují se nákupní podmínky a dochází k poklesu kulturnosti prodeje. To má za následek nespokojenost kupujících, zejména v období sezónních nákupů a nákupních špiček. Také počet pracovníků obchodu v přepočtu na jeden tisíc obyvatel je v Praze sice vyšší než v průměru ČSR, ale je stále nedostatečný a ve vyspělých zemích je podstatně vyšší.“ [10] Přirozeně porovnání s jinými lokalitami může být jen orientační, lidé jsou různí a budou mít různé potřeby, což se i odrazí na tom, kolik plochy (a zaměstnanců a kapitálových statků) bude určeno k prodejním účelům v různých oblastech země. V ekonomice s plnou zaměstnanosti je ovšem obtížné najít zaměstnance, protože zde nejsou k dispozici žádní nezaměstnaní a ani jiné nevyužité zdroje a dále je nestačí získat z jiného užití jen pouhým přeplacením.

V Praze chyběly dle M. Tomana i telefony: „Před resortem dopravy a spojů stojí i důležitý úkol pokračovat intenzivně ve zlepšování telefonizace hlavního města, neboť v současné době je stále ještě téměř 50 tisíc nevyřízených žádostí o zřízení telefonu. Tato závažná situace je zejména důsledkem opožďování výstavby telefonních ústředen v nových sídlištích. Cílem je ve výhledu dosáhnout více než 90 % vybavenosti bytů telefonem.“ [11] Jenže to znamenalo požadavek dalších úspor, investic a rozpočtových zdrojů. A to ještě existovaly potíže se zásobováním vodou, neboť sice výstavba nových zdrojů a rozvodů pitné vody i budování nové kanalizační sítě postupovala v Praze plánovitě a programově, ale neúměrné ztráty ve stávající síti vodárenské soustavy přesahovaly 30 % [12]. Chyběly tedy úspory a investice do stávajících rozvodů vody, což pravděpodobně opět značí projídání kapitálových statků, s jehož důsledky se potýkají města někdy dodnes. Poznámka na skoro samotný závěr této části: uvedená tvrzení poněkud zpochybňují tvrzení zejména promoravských aktivistů o protěžování Prahy během období socialismu.

Na úplný závěr této části pár dalších údajů z jiného materiálu. Dějiny Prahy II. uvádějí kritický nedostatek skladových ploch a jejich značnou neefektivnost. Dále zabírání obytných budov na kanceláře, protože k výstavbě administrativních budov léta nedocházelo. To však násobilo nedostatek bytů. Dále: „Nevyhovující, namnoze zastaralé rozvody elektřiny způsobily, že na počátku 80. let byla v Praze spolehlivost zásobování elektřinou ve srovnání s ostatními evropskými hlavními městy děsivá.“ Ztráty vody v polovině 70. let v důsledku starých, vadných rozvodů byly značné a odhadovaly se až na 25 % [13].

[1] Mises-Liberalimus, s. 64.
[2] Drda, s. 30, podobně s. 38.
[3] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Zdeněk Horčík, list s016010, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016010.htm.
[4] Ibid.
[5] Stenoprotokoly 16. schůze, Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman, list s016005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016005.htm.
[6] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec František Antony, list s016009, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016009.htm.
[7] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec František Kozák, list s016010, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016010.htm.
[8] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Jiří Cibelius, list s016011, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016011.htm.
[9] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Čestmír Adam, list s016011, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016011.htm.
[10] Stenoprotokoly 16. schůze, Poslanec Čestmír Adam, list s016012, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016012.htm.
[11] Stenoprotokoly 16. schůze, Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman, list s016005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016005.htm. Jiný zdroj uvádí technickou zaostalost telefonní sítě, a i když v Praze bylo již v polovině 80. let 800 tisíc účastníků, počet žadatelů stabilně převyšoval 100 tisíc a spíše stoupal. Na přidělení telefonní stanice bylo nutné, zejména ve starší zástavbě, čekat i několik let. Navíc v síti existovaly podvojné a společné linky se značně poruchovým provozem, které znamenaly, že pokud jeden účastník hovořil, blokoval hovory ostatních účastníků (Bělina, s. 477).
[12] Stenoprotokoly 16. schůze, Místopředseda vlády a předseda České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj Miroslav Toman, list s016005, http://www.psp.cz/eknih/1986cnr/stenprot/016schuz/s016005.htm.
[13] Bělina, s. 465, 478 a 481.