Válka světů: Komplexní společnost

Mises.cz: 07. února 2014, Miroslav Polách, komentářů: 3

V předchozím díle tohoto seriálu jsme se zabývali vývojem našich těl a instinktů. Ukázali jsme si, že byly utvářeny do prostředí malých skupin, ve kterých se všichni znali a měli přehled o svých potřebách a dovednostech. Naše instinkty nás nabádají ke kooperaci, protože spolupracující skupiny lidí byly díky dělbě práce konkurenceschopnější.

Dnešní společnost je postavena na dělbě práce milionu lidí. Denně naše potřeby uspokojují davy lidí, které nás neznají, nikdy nás nepotkaly a velmi pravděpodobně o naší existenci ani neví. Je to naprosto jiná společnost, než do které se vyvinuly naše těla a instinkty. Jak je tedy možné, že existuje? Odpovědí je obchod.

„Tam, kde zboží nemůže překračovat hranice, překračují je armády.“

Frédéric Bastiat

Před asi 120　000 lety [1] náš druh překonal své primitivní pudy a limity své kmenové kultury. V　této době naši předci opustili hranice svých skupin. Jejich kultura prošla vývojem. Překonali své nepřátelství vůči cizím lidem a začali s　nimi obchodovat. Poprvé v　historii naší planety si nějaký živočich „uvědomil“, že je lepší s　cizinci směňovat než s　nimi válčit. Známý evoluční biolog Matt Ridley uvádí, že obchod je asi desetkrát starší než zemědělství. Ve své knize The Rational Optimist  [2] prosazuje názor, že za současnou civilizaci vděčíme právě obchodu. Bez obchodu by nemohla existovat složitá dělba práce. Lidstvo by přišlo o jeden z　nejdůležitějších vynálezů – snad stejně důležitý, jakým byl vynález ohně. Stejně jako se nikdy zvířata nenaučila ovládat oheň, nenaučila se využívat výhod dělby práce mezi geneticky nespřízněnými jedinci. Nebýt obchodu mezi různými kmeny, zůstali bychom technologicky v　době kamenné  [3].

Obchod byl hlavní důvod, proč vznikala první města a my začali žít ve větších společenstvích  [2]. Slavný skotský filosof a historik David Hume si všiml, že rozvinuté civilizace dospěly ke stejným základním kulturním pravidlům. Tyto pravidla se objevují i u kultur, které se nikdy nemohly setkat. Zastával názor, že existence těchto pravidel je výsledkem skupinové selekce a přírodního výběru. Není překvapivé, že jsou úzce spjata s　obchodem, jelikož je obchod pravděpodobně to, co současnou civilizaci umožňuje a drží pohromadě. Humeovy pravidla jsou  [4]:

1) Stabilita vlastnictví

2) Zákon dobrovolného převodu vlastnictví

3) Zákon dodržování slibů

Základní rozdíl mezi Humeovými zákony a Newtonovými fyzikálními zákony je ten, že Newtonovy zákony není možné porušit. Humeovy zákony porušovat krátkodobě lze. Vynechání a omezení jen jednoho z　jeho pravidel učiní obchod problematickým. Pokud je současná společnost postavena na obchodu, povede porušování Humeových zákonů k　její stagnaci nebo kolapsu – tímto se projevovala skupinová selekce.

Humeova pravidla nejsou zapsána v　našich genech – 120　000 let je na to příliš krátká doba. Jsou součástí naší kultury. Friedrich August von Hayek viděl právě kulturu jako to, co hraje prim ve skupinové selekci na úrovni komplexní společnosti  [5] [6].

Umět si pomáhat

"Není třeba vynucovat spolupráci skrze zákony, nespolupráce penalizuje samu sebe." [7]

Ludwig von Mises

Jak jsme se přesvědčili na příkladu malé společnosti, evoluce má ráda spolupráci a vytváření nadsystémů. Zákon Davida Ricarda platí na směnu mezi dvěma lidmi stejně tak jako na směnu mezi kmeny, firmami, státy, buňkami či jednoduchými organismy. Spolupráce a dělba práce je výhodná pro všechny – je výhodná i z　toho nejsobečtějšího úhlu pohledu každého zapojeného jednotlivce. Například i naše buňky obsahují dvě sady DNA - jedna je v　buněčném jádru a druhá je přítomna v　mitochondriích, které jsou zodpovědné za tvorbu energie pro celou buňku. Tato skutečnost poukazuje na fakt, že to kdysi byly velmi pravděpodobně dva samostatné organismy. Ty začaly spolupracovat a dělit si práci, až srostly dohromady. Snad nikdo nechce tvrdit, že máme mitochondrie v　našich buňkách kvůli tomu, že by byly bohulibé a mravní. Jsou tam, protože na tom spojení vydělaly.

Pro každý komplexní systém postavený na spolupráci je naprosto stěžejní najít co nejefektivnější způsob předávání informací. Každý takový systém musí být také hrou s nenulovým součtem (je výhodný pro všechny), jinak je nestabilní. Máme tedy jeho dvě základní charakteristiky – využívá sobeckých zájmů jednotlivce a zároveň ho neviditelnou rukou (informacemi) směřuje k　tomu, aby pracoval pro dobro celku.

Stejně jako se náhodným evolučním procesem vyvinul obchod mezi kmeny, stejnou náhodou se vyvinul cenový mechanismus, který tyto charakteristiky splňuje.

Spousta lidí hloupě kope do maximalizace zisku. Považují zisk za něco zvráceného, smradlavého. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Dnes žijeme ve společnosti, ve které se všichni neznáme a ani nemáme přehled o potřebách druhých lidí. Cenový mechanismus je úžasný nástroj, který nám takovéto informace dokáže poskytnout. Snahou maximalizovat zisk využíváme nám dostupné zdroje tím nejlepším způsobem pro blaho obrovského množství druhých lidí. Snaha si vydělat nás naviguje k　dělání činnosti, kterou po nás druzí lidé chtějí. Následováním zisku v　komplexní společnosti jsme tak altruističtí jak jen můžeme být  [6].

Svět není dobrý i přesto, že se lidé snaží vydělávat. Je dobrý právě díky tomu. Jediným způsobem získání peněz na volném trhu je dlouhodobě poskytovat druhým lidem to, co chtějí. Bohatství pak není měřítkem vykořisťování, ale přínosu pro společnost.

Bohužel dnešní byrokratický systém pokřivuje tržní signály. Zanáší do nich chybu. Podnikatelé v něm mohou tvořit zisk, aniž by museli uspokojovat potřeby zákazníků. O jejich konkurenceschopnosti rozhoduje spíše talent na vyplňování dotačních formulářů, schopnost plnit obálky úplatky či prolobovat zákony šité na míru. Čím více se　trh pokřivuje, tím více společnost degeneruje. Stává se hloupější, protože zničila systém k přenosu informací. Zároveň je takové společenské uspořádání výhodné jen pro určitou skupinu lidí. Dobrovolná směna zvýhodňovala všechny strany, stát aplikací násilí zvýhodňuje jen jistou část populace. Hra s nenulovým součtem byla nahrazena hrou se součtem nulovým.

Hrajme podle pravidel

Humeovy pravidla ani cenový systém nejsou produktem našeho rozumu, nýbrž evolučního výběru – nikdo je neplánoval, nikdo je nevymyslel, proto je sami od sebe nechápeme a musíme jejich krásu a přínos objevovat (stejně jako objevujeme fyzikální zákony, protože se nerodíme automaticky s　tím, že bychom je chápali). Naše emoce a rozum jsou uzpůsobeny malým společenstvím, řídit se jimi na úrovni komplexní společnosti je pro danou civilizaci osudně domýšlivé.

Ať se už v　životě pokoušíme o cokoliv, je nutné znát pravidla hry. Pokud nerespektujeme Newtonovy zákony při stavbě mrakodrapu, velmi pravděpodobně se nám sesype. Stejně tak to platí u pravidel, kterými se řídí malé a velké společnosti.

Nejste-li dostatečně hodní ve své malé společnosti – skupině lidí, se kterou se pravidelně setkáváte a udržujete vztahy - jistě nebudete moc spokojení a ani konkurenceschopní. Porušujete pravidla a vaše tělo vám dá feedback v　podobě menší produkce dopaminu a jiných hormonů štěstí. Na těchto základech stavějme firmy, rodiny a komunity. Buďme na sebe hodní, pomáhejme si.

Na druhou stranu je velmi nebezpečné se řídit emocemi v　oblastech komplexní společnosti. Nevyvinuly se do ní. Komplexní společnost stojí na obchodě. Pokud začneme dobrovolnou směnu omezovat na základě našich morálních instinktů a v　ušlechtilé snaze pomáhat bezbranným, ublížíme tím všem. Zejména pak těm, kterým se naše srdce snažilo nejvíce pomoci.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Nechme si je na svou rodinu, své blízké, své okolí. Používejme je v　situacích, do kterých se vyvinuly. Nenuťme je však druhým skrze stát, napácháme tím mnoho škody. Omezováním dobrovolné směny si sami pod sebou řežeme větev.

Pamatujme, že vždy, když se obracíme na stát a požadujeme regulaci obchodu a společnosti, tak používáme Prsten moci, který svou vůlí nemůžeme ovládat = nestvořili jsme ho, nejsme jeho pány. A i když jej použijeme v　touze konat dobro, neuvědomíme si, že skrze nás vládne obrovskou a zlou silou. Slovy J. R. R. Tolkiena:

„Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“

[1] RIDLEY, Matt. Humans: Why They Triumphed. The Wall Street Journal [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné z: http://online.wsj.com/article/SB10001424052748703691804575254533386933138.html

[2] RIDLEY, Matt. The rational optimist: how prosperity evolves. 1st Harper Perennial ed. New York: Harper Perennial. ISBN 978-006-1452-062.

[3] RIDLEY, Matt. When Ideas Have Sex [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/matt_ridley_when_ideas_have_sex.html

[4] JEŽEK, Tomáš. Ležet na gauči, který vám nepatří. Česká televize [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/170908-lezet-na-gauci-ktery-vam-nepatri/

[5] HAYEK, Friedrich A. Osudná domýšlivost: omyly socialismu. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, 200 s. ISBN 80-858-5005-2.

[6] Hayek on Moral Values & Altruism [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=2HhsWHfGRIA&list=PL91ED9AE4420F1A0B&index=8

[7] Volně přeloženo z originálu: "There is no need to enforce cooperation by special orders or prohibitions. Nonc-cooperation penalizes itself."