Velký stát, silný stát

Mises.cz: 24. listopadu 2017, Matthias Lukl, komentářů: 3

V případě, že se setkáte s anarchokapitalistou nebo jiným odpůrcem státu, možná se budete ptát, co proti státu vlastně má. Proč křičí, že stát nefunguje, je nelegitimní a špatný ve své podstatě? Pro lepší porozumění je dobré se podívat na nějaký silný stát, na kterém je ta nefunkčnost víc VIDĚT.

Nejdříve bych rád uvedl na pravou míru, co silným a/nebo velkým státem myslím. Neexistují žádné měrné jednotky velikosti státu, nicméně můžeme předpokládat, že máme malý stát (minarchismus), který zajišťuje jen základní potřeby jako je policie a bezpečnost, přičemž vše ostatní ponechává v rukách trhu. Oproti tomu silný stát:

1) Zasahuje téměř do každého aspektu lidského života. Skoro každá činnost člověka je definovaná v zákonech a dopodrobna popsaná, jak má fungovat. A skoro ke každé činnosti musí být povolení (k podnikání, k vlastnění zvířete, k užívání auta).

2) Má neskutečnou přemíru byrokracie.

3) Sbírá informace o svých občanech (vše musí být zdokumentované, každá nemovitost přiznaná, kamery na každém kroku, řádně vyplněná daňová přiznání).

4) Má obrovskou míru zákonů, příkazů, omezení a regulací.

5) Je téměř ničím neomezen a má právo téměř na cokoliv (tj. úředník může kdykoliv vtrhnout s policii do domu, provést kompletní kontrolu a vše zdokumentovat).

Pokud se podíváme pořádně na můj hypotetický silný stát, napadají nás slova jako TOTALITA a 1984. Silné státy existovaly a existují i v reálném světě (Severní Korea, Nacistické Německo, Sovětský svaz…)

V silném státu by téměř nikdo žít nechtěl, přesto já tvrdím, že i středně silný stát (jako je většina současných států) dělá všechny tyto věci také, avšak jen v menším množství.

1) I dnes státy zasahují téměř do každého aspektu lidského života. Pokud si budu chtít otevřít cukrárnu, musím to udělat přesně podle postupu definovaného v zákonech.

2) Byrokracie je víc než dost. Opět, když si někdo bude chtít otevřít cukrárnu, musí vyřídit hromadu povolení.

3) Informace jsou o nás sbírány neustále. Musíme odevzdávat daňová přiznání a tam přesně rozepsat kolik jsme vydělali. Musíme registrovat auta, nahlašovat naše zvířata veterinární správě nebo obci, nemovitosti musíme také přiznávat, kamera na každém kroku).

4) Co je „obrovská míra“ je sice diskutabilní, ale podle některých zdrojů má Český právní řád až dva miliony právních norem.

5) Státní úředník nemůže vstoupit do domu tak snadno, ale zase ne tak těžce. Případů, kdy někomu zabavili třeba počítač na základě anonymního udání ohledně pirátství, se dá také najít spoustu.

Jak vidno, současný stát dělá přesně to, co je podle mnohých lidí „Orwellovské“, jen v trochu menším množství. Jenže problémem je, že i menší množství jedu je stále jed. Mimochodem, je dobré si také povšimnout, že čím silnější stát, tím méně svobody. To je dané tím, že stát sám o sobě je opakem svobody.

Tak jako tak platí, že když se podíváme na silný stát, uvědomíme si, že se jedná o ten úplně stejný systém, ve kterém žijeme, jen ve větším množství. Čili proč věříme, že když toho státu bude méně, nebo vůbec žádný, povede to snad k nějaké katastrofě? Naopak – je to právě více státu, co obvykle vede ke katastrofě – k totalitní společnosti, kde lidé žijí ve strachu, chudobě či válkám.

Dalším problémem je, že každý stát má tendenci se stávat silnějším a tím pádem téměř každý nakonec přeroste v silný stát (a některý pomaleji, jiný rychleji). Přehnané? Nesmysl? Nikoliv!

Když se podíváme na zákony v poslední době, můžeme si povšimnout kolik jich přibylo.

1) Zákaz kouření v restauracích

2) Elektronická evidence tržeb

3) Čipování psů

4) Omezení zbraňové legislativy

5) Povinná školka

6) Pamlsková vyhláška

7) Regulace „invazivních“ druhů

8) Kontrola kotlů

To vše si vybaví z poslední doby téměř každý, ale co přesný opak? Tedy zrušení nějaké regulace či nějakého omezení? Napadá mě jen jedno:

1) EU zrušila regulaci výroby cukru

A tím seznam končí. Je tedy vidět, že pravomoci států rostou. Zákonných norem přibývá, moc úředníků se zvětšuje, počty úřadů rostou a omezení států se pod různými záminkami ruší. Závěr? Každý stát se postupně stává větším a silnějším. A to není náhoda, nýbrž přirozené tendence států.

Podívejme se na to takto – když budeme mít minimální stát, ve kterém budou žít jen samí minarchisté, každý z nich bude připouštět správnost určitých omezení a zákonů. Jeden řekne, že je sice pro co největší svobodu, ale nacisty bychom neměli nechat svobodně mluvit v televizi. Druhý řekne, že je sice pro co největší svobodu, ale škola musí být povinná, jinak rodiče budou nechávat děti celý den u televize a vyrostou z nich negramoti. Součtem všech těchto názorů zcela nepochybně vznikne nejdříve středně silný stát, a nakonec veliký silný stát.

Na závěr říkám, že stát není nic jiného než obyčejná služba. Je to však služba velice nekvalitní, předražená a my ji bohužel nemůžeme přestat platit a využívat.

Abych tedy shrnul své hlavní pointy

1) Pokud se nám nelíbí výstupy velkých silných států, odmítněme i menší státy, jelikož jejich výstupy jsou stejné, jen se to děje pomaleji, tak to není tak VIDĚT.

2) Každý malý stát se postupem času stane dřív nebo později velkým a silným.