Vojenské odvody

Mises.cz: 25. listopadu 2014, Vladimír Krupa, komentářů: 2

Během války, kterou vedly Spojené státy s Velkou Británií, se Madisonova administrativa snažila v kongresu prosadit zákon o povinných odvodech všech mužů mezi 18 a 45 lety. Tento návrh zákona vyprovokoval Daniela Webstera k jednomu z jeho nejvýmluvnějších řečnických výkonů. Jeho proslov zazněl na půdě sněmovny reprezentantů 9. 12. 1814. Toto je výňatek:

Tento zákon je vskutku méně zastřený ve svém cíli a přímější ve svých prostředcích než některá jiná navrhovaná opatření. Je to pokus rozšířit moc, donutit svobodné lidi této země vstoupit do řad armády a sloužit ve válce. To je starý systém zavedený k novým účelům a nemá spojitost s jakoukoliv pravomocí, kterou ústava svěřila kongresu.

Ale pánové, musíme vzít v úvahu ještě jiné věci. Služba mužů odvedených na základě tohoto zákona není omezena na ty případy, v nichž jediných je vláda oprávněna poskytnout podporu milicím jednotlivých států. Tyto případy jsou konkrétně vyjmenovány v ústavě – „Odrazit invazi, potlačit povstání nebo vykonat zákony.“

Nejde o nic menšího než o otázku, jestli bychom se měli zříci toho nejzákladnějšího práva a přijmout despotismus v jeho nejhorší formě. Až současná generace lidí zmizí ze světa a tato vláda bude jen poznámkou na stránkách historie, přál bych si, aby ony budoucí generace věděly, že jste se nevydali touto cestou nevarováni. Nechť je známo, že zde byli lidé, kteří se vás snažili odvrátit od srázu, ke kterému se ženete a táhnete za sebou vládu vaší země.

Odvody byly zvoleny jako ten nejslibnější nástroj, který má překonat váhavost hlásit se do služby i obtíže vyvstávající z deficitu státní pokladny. Vláda si přisvojuje právo doplnit řady pravidelné armády donucením. Prohlašuje, že dnes si vezme každého pětadvacátého muže a pak jakoukoliv část z toho zbytku, pokud to okolnosti budou vyžadovat. Osoby takto násilím odvedené do armády mohou být nuceny v ní sloužit po dobu války nebo až do konce života. Musí se podrobit jakékoliv službě, která jim bude přikázána, doma nebo v zahraničí, pro obranu nebo pro útok, vše podle vůle a zvůle vlády. Tato pravomoc nevyrůstá z nějaké invaze do země, dokonce ani z válečného stavu. Má náležet vládě ve všech časech, v míru stejně jako ve válce a může být použita za jakýchkoliv okolností podle vládního rozhodnutí. Toto jsou, pánové, důsledky principu, který nám předkládá pan ministr války (James Monroe).

Je toto, pánové, slučitelné s charakterem svobodné vlády? Je toto občanská svoboda? Je toto skutečný charakter naší ústavy? Ne, pánové, to vskutku není. Ústava byla pošlapána, odporně pošlapána. Lidé této země si pro sebe nevytvořili takový despotismus. Nekoupili si za vysokou cenu placenou jak ve statcích, tak v krvi, Magnu Chartu, aby byli otroky. Kde je v ústavě psáno, v jakém článku nebo v jakém oddílu, že vláda smí vzít děti jejich rodičům nebo rodiče jejich dětem a přinutit je bojovat v bitvách v jakékoliv válce, do které se skrze svou zkaženost nebo bláznovství zaplete? Kde se skrývala pravomoc, která se dnes poprvé dostává na světlo se všemi hrozivými implikacemi, aby pošlapala a zničila ta nejdražší práva osobní svobody?

Pánové, téměř se mi zde příčí dodávat citace a odkazy, kterými bych dokazoval, že taková odporná doktrína nemá žádnou oporu v ústavě této země. Postačí si uvědomit, že tento nástroj byl zamýšlen jako základ svobodné vlády, a že nárokovaná pravomoc je neslučitelná s jakoukoliv osobní svobodou. Pokus hájit tuto doktrínu na základě výkladu ústavních ustanovení je cvičení v perverzním překrucování, které má vydestilovat otroctví z podstaty svobodné vlády. Je to pokus dokázat, že jsme my sami přijali despotismus a máme právo na okovy, které by pevně spoutaly nás a naše děti.

Podporovatelé tohoto opatření jednají podle principu, že je jejich úkolem vyložit text ústavy tak, aby v něm našli svévolné vládní pravomoci. Je jejich milou povinností rozptýlit naši iluzi, ze které jsme se dřív tak těšili, že žijeme pod umírněnou, svobodnou a omezenou vládou. Dokázat nám, obvyklým řetězem premis a závěrů, že vláda má nad námi moc tyranštější, svévolnější, nebezpečnější, více spřízněnou s krví, vražděním a schopnou působit více utrpení než jakákoliv jiná vláda v moderní době.

Říká se, že by se mohlo stát, že se jen z dobrovolníků žádnou armádu postavit nepodaří a tedy pravomoc stavět armádu bude nenaplněná, pokud armáda nebude moci být postavena donucením. Pokud tato argumentace může něco dokázat, tak stejně může dokázat to, že kdykoliv budou pravomoci dané ústavou tak špatně využité, že nebudou odpovídat zamýšlenému velkému účelu, tak si existující administrativa může přisvojit jakékoliv nové pravomoci, které bude pokládat za vhodné. Toto je výsledek jeho vlastní logiky, ačkoliv nám pan ministr tvrdí opak. Ale je to vskutku nevyhnutelný výsledek. Jestliže lze předpokládat, že vládě byly uděleny veškeré pravomoci, které mohou být nutné, a že vláda sama je jediným posuzovatelem této nutnosti, pak jsou pravomoci vlády přesně takové, jaké si sama zvolí.

Tyranie svévolné vlády spočívá stejně tak v jejích prostředcích, jako v cílech. Byla by to směšná a absurdní ústava, která by byla méně na stráži proti prvním zneužitím než proti druhým. Všechny prostředky a nástroje, které svobodná vláda uplatňuje, stejně jako cíle a účely, které sleduje, jsou částí její základní charakteristiky a vytvářejí jejího ducha. Svobodná vláda se svévolnými prostředky, kterými může vládnout, je protimluvem. Svobodná vláda bez adekvátních omezení zabezpečujících osobní svobodu je absurditou. Svobodná vláda s neomezenou mocí vojenských odvodů je chybou. Je to jedna z nejhrozivějších a nejodpornějších chyb, které se kdy zrodily v lidské hlavě.

Vtrháváte do klidu domácího krbu nikoliv svody a triky, ale otevřenou silou a násilím.

Nikoliv, pánové, není to obrana vlastních domovů, co budou ti, kteří budou podrobeni odvodům, přinuceni vykonávat. Postavíte před ně službu cizí jejich vlastním zájmům a protivnou jejich cítění. Bitvy, které budou nuceni vést, budou bitvy v invazních válkách, bitvy, kterými budou opovrhovat a které si budou protivit. Budou si je protivit možná ani ne kvůli nebezpečí, strachu ze smrti a prolité krvi, ale kvůli principům, na kterých stojí naše společnost. Pokud budou lidé přinuceni jít do boje nikoliv na svou vlastní obranu, ale aby uskutečnili opovrženíhodný plán vpádu do jiné země a tam zabíjeli, tak půjde o vraždy. Tyto vraždy mohou být pominuty lidským právem, ale v očích Boha to budou stále vraždy. Může přejít milion let, během kterých se jejich a náš popel spolu smísí v zemi a přesto přijde den, kdy společně staneme před vševědoucí spravedlností. Nechť mě Bůh ve svém milosrdenství uchrání před podílem na takové ohromné vině.

Armádu lze tímto způsobem postavit jen za použití vojenské síly. Jestliže vláda shledává, že nemůže mít armádu bez odvodů, tak také shledá, pokud podnikne tento experiment, že nemůže vynutit odvody bez armády. Naše vláda nebyla ustanovena k takovým účelům. Zrodila se v duchu svobody a lásky k míru, takže nemá pravomoci, kterými by byla schopna vynucovat takový zákon. Pokud se o to pokusíme, tak selžeme. Když už jsme odvrhli mír, tak s ním můžeme rovnou odvrhnout i naši vládu.

Vyjadřuji tyto city zde, pánové, protože ve stejném duchu budu mluvit i ke svým voličům. Oni i já žijeme pod ústavou, jenž nás učí, že „doktrína neodporování svévolné moci a útlaku je absurdní, otrocká a destruktivní pro dobro a štěstí lidstva.“ S tutéž naléhavostí, se kterou vás nyní žádám, abyste upustili od tohoto opatření, budu vyzývat voliče, aby bránili svoje nezpochybnitelné právo a zabezpečili svoji svobodu.