Vznik Impéria (8. díl)

Mises.cz: 05. dubna 2022, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Svůdné hlasy nám dnes říkají: „Však buďme Impériem. My budeme Impériem nového druhu. Poprvé v dějinách lidstva je největší vojenská moc v držení národa, který nemá vůli vykořisťovat druhé a nemá motivaci zvyšovat své bohatství na jejich úkor. Přeje si pouze spoutat agresory a tyrany a pak mít svět, kde všichni lidé budou politicky svobodní, aby si volili svou vládu a ekonomicky svobodní, aby produkovali a navzájem obchodovali za rovných podmínek.“

„Jsou snad Američané vyděšení ze své vlastní moci? Mají se vzdát jejího užití k prosazení vlastní vize jen z ohledu na letitou tradici? Co s touto tradicí? Však my sami jsme si jí stvořili. Má snad naše síla být věčně spoutána dětskou zavinovačkou, nebo konečně najdeme odvahu dospět v tomto novém světě?“

Vize může být přitažlivá, ale to nás nezachrání. Kdo sáhne po hvězdách, ten šlápne do prázdnoty.

Říká se, že Impérium bývá velkou civilizující silou. Římské impérium bylo. Době Augusta se vyrovnal až věk královny Viktorie v 19. století. Je ovšem pravdou, že toto je Impérium nového druhu, a právě tady začíná prázdnota.

Každé Impérium, včetně toho, které posunulo civilizační vývoj, tak činilo kvůli svému zisku. A proč ne? Jsou snad jím nabízené statky bezcenné?

Řím vyvážel své silnice, akvadukty, mír a pořádek, ale nikoli výměnou za nic. Jeho provincie mu odváděly tribut ve zlatě, obilí a otrocích. Když se pak náklady na správu a hlídání římského světa a obranu římského míru vyšplhaly do výše, kterou provincie nebyly ochotny platit, Impérium se rozpadlo.

Existovala cena za Pax Britannica. Britské Impérium nevybíralo přímý tribut od svých satelitů. Nastavilo jim ovšem takové obchodní podmínky, aby směna potravin a surovin za hotové výrobky byla výhodná pro Anglii. Poté, kdy Anglie investovala tyto zisky do bank, přístavů a železnic všude po světě tak velmi zbohatla a její námořnictvo vládlo oceánům. A proč ne? Má snad několik milionů lidí na britských ostrovech, když přijde jejich chvíle, hrát roli světového četníka výměnou za nic? Když se obchodní podmínky obrátily proti nim – tedy když se lidé, kteří vyměňovali potraviny a suroviny za produkty britských strojů, začali bouřit – Impérium se ocitlo v potížích. Ovšem dokud trvalo, tak bylo tou největší civilizující silou od dob Římské říše.

Nikdy v dosavadních dějinách si nikdo nedovedl představit, že jednou bude existovat Impérium, které ze své vlastní kapsy bude hradit nejen všechny náklady Impéria, ale bude doslova platit dalším národům za to, že jim může bránit jejich hranice a pečovat o jejich hospodářský blahobyt.

To je skutečně Impérium nového druhu. Prázdnotou je jeho bankrot.

Snažit se to pochopit je nemožné. Pouze pro připomenutí, že patříme k rase kdysi rozumných bytostí, si zrekapitulujme naši zahraniční politiku.

Platíme Evropě, abychom mohli bránit evropskou civilizaci. Darovali jsme Evropě ocel, protože evropská produkce oceli je z politických důvodů limitovaná. Darovali jsme Evropě uhlí, což je jedna z mála věcí, které je v Evropě dostatek, jen abychom Evropu zachránili před nutností těžit si své vlastní uhlí. Zvýšili jsme vlastní zadlužení, abychom dali Velké Británii peníze, kterými snížila svůj národní dluh. Když jsou nákupy amerického zboží vyšší, než si Evropa může dovolit zaplatit, vyústí v měnové krize a nedostatek dolarů v evropských centrálních bankách, tak Evropanům do kapes strčíme další miliardy, aby si mohli dále kupovat více, než dokážou zaplatit. I když se toto vše schovává za fráze, že bezpečnost a blahobyt našich spojenců je nutnou podmínkou obrany americké svobody, stejně zde zbývá semínko pochybností.

A tato politika rozhodně není omezena pouze na Evropu. Funguje jako tornádo vysávající dolary z jednoho místa, aby je pak rozprášilo po celém světě.

Americký způsob života bráníme tím, že dotujeme: koloniální teritoria Velké Británie, stavbu silnic a železnic v Nigérii, Sieře Leone, na Zlatém pobřeží, v Severní Rhodesii, na Borneu a Malajsii. Výstavbu zavlažování v Somálsku, Britské Guyaně a na Mauriciu, boj proti hmyzím škůdcům na středním východě a ve východní Africe, těžbu dřeva na severním Borneu.

Na koloniálních teritoriích Francie: Výstavbu silnic ve francouzské západní Africe, Kamerunu a rovníkové Africe, výstavbu vodovodů a ubytoven v Casablance, tepelné elektrárny v Oranu a obilných sil v Alžíru. Přehrady v Brazzavillu a zavlažovací systémy v Maroku.

V belgickém Kongu: geologické průzkumy, výstavbu průplavů a cest.

V portugalské Angole: projekt jatek a konzerváren.

V Barmě: zavlažování, protipovodňové hráze, kontrolu dobytčích nemocí, sila na rýži a rozšiřování přístavů.

V Indočíně: výstavbu cest v Kambodži, zavlažovací systémy, čistírny vod, protipožární vybavení, zdravotnické vybavení a tak dále.

V Indonésii: lesnické projekty, revitalizace textilního průmyslu, kontrola tropických nemocí a tak dále.

V Thajsku: zavlažování, zemědělský rozvoj, mrazírenské kapacity, rozšiřování přístavů, železnic a cest, geologický průzkum.

Jako příklad toto stačí. Kompletní výčet by byl příliš dlouhý. To jsou samozřejmě jen okrajové aktivity. Pouhé kapičky z obrovského jezera Marshallova plánu poté, kdy z něj byly poskytnuty miliardy na průmyslové projekty v Rakousku, Belgii, Dánsku, Nizozemí, Francii, Německu, Řecku, Islandu, Itálii, Norsku, Portugalsku, Velké Británii a Turecku.

S výjimkou oblastí, okolo kterých si Rusko nakreslilo tlustou rudou čáru, pokud na zemi existuje místo, kam američtí státní plánovači a úřední experti neposílají dolary, je to proto, že ho na mapě ministerstva zahraničí buď nedokážou najít, nebo jeho jméno nedokážou vyslovit.

Tak vypadá imperialismus dobrých úmyslů.

Tak si Impérium představoval Franklin Delano Roosevelt, když prohlásil o půjčce a pronájmu: „Přál bych si eliminovat znak dolaru.“ Během následujících deseti let bylo sto miliard dolarů amerického bohatství vrženo do moře jako dary, dotace a nesplatitelné půjčky zahraničním zemím. Nic z toho se nikdy nevrátí.

Tak vypadá Impérium bezedné kapsy.

Překlad od Vladimíra Krupy.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.