Mises.cz

Mises.cz

Vznik Impéria (9. díl)

Ještě dnes existují lidé, kteří nepřestali velmi seriózně říkat: „Něco se stane s americkou formou vlády, pokud nebudeme stát na stráži.“ Ti jsou bláhovými hlupáčky, kteří vložili víru do slov na papíře a zapomněli na Aristotela. Něco se již stalo a počátkem toho, co se stalo, byl New Deal.

Cesta k Impériu

 New Deal

Ještě dnes existují lidé, kteří nepřestali velmi seriózně říkat: „Něco se stane s americkou formou vlády, pokud nebudeme stát na stráži.“ Ti jsou bláhovými hlupáčky, kteří vložili víru do slov na papíře a zapomněli na Aristotela. Něco se již stalo a počátkem toho, co se stalo, byl New Deal. Tehdy proběhla naše revoluce.

Jak byli přechytračeni ti, kteří se snažili vysvětlovat New Deal na základě hodnot implicitně obsažených v zákládající filozofii Spojených států. Ti ho obviňovali z rozpornosti, omylů, neznalosti ekonomie a obecné nekompetentnosti.

Tím ho ovšem nemohli zahanbit a tato kritika byla marná, protože New Deal nikdy neměl dávat takový smysl a nevycházel z ničeho, co by bylo obsaženo v zakládající filozofii. New Deal vycházel z revolučních evropských kořenů. Viděno z úhlu pohledu revolučních technik, má dokonalý smysl. Jeho účelem bylo proměnit společnost. A nikdy neměl jiný. A tento účel sledoval konzistentně od samého počátku, počínal si vynalézavě, inteligentně, s mistrovsky zvládnutou politickou technikou a neučinil jedinou závažnější chybu.

Jeho kritická zkouška se odehrála během prvních sta dní.

Bez ohledu na to, jak opatrně revoluce probíhá, vyskytují se v ní kritické okamžiky při přebírání skutečné moci. I v tomto případě bylo nutno podniknout obtížné a odvážné kroky v přesném pořadí a s nejlepším načasováním. Jeden krok mimo rytmus by mohl být fatální. A přesně toto se podařilo.

Poté, co překonal tuto počáteční krizi, již New Deal postupoval nezadržitelně od jednoho problému k druhému a i tehdy, když se řešení jedné věci ukázalo jako nekonzistentní s řešením jiné, sama tato chyba působila stejným směrem. Pozornost veřejnosti byla odkloněna a rozdělena, zatímco v ostatních oblastech se přes veškeré veřejné pobouření a zmatky postupovalo konstantně k hlavnímu cíli. Hlavním cílem zde byla koncentrace moci.

V revoluční situaci omyly a selhání nejsou tím, čím se zdají být. Chyby nejsou odstraňovány. Jsou umocňovány přijetím dalších a komplikovanějších zákonů, nařízení a regulací, dalším a dalším rozšiřováním vládnoucí administrativy. Jak napsal de Lawd v The Green Pastures, jakmile učiníte jeden zázrak, budete neustále vyzýváni k činění dalších. Stejné to bylo s New Dealem. Každý zázrak, který učinil, ať už byly jeho deklarované záměry a výsledky jakékoliv, přinesl navýšení moci vlády nad hospodářským a sociálním životem národa. Pokud bychom nakreslili graf nárůstu federální moci, byla by výsledkem konstantně rostoucí křivka bez jediného propadu.

Na konci svého prvního roku v poselství Kongresu 4. ledna 1934 prezident Roosevelt řekl: „Slouží k věčné slávě amerického lidu, že tento ohromný přerod našeho národního života se odehrává mírovými prostředky.“

Mírovými prostředky, pokud je to možné – pochopitelně.

Budoucí historik, píšící s větším časovým odstupem, bude pravděpodobně méně ohromen tím, jak vše proběhlo v poklidu a více zaujat vynalézavostí politických technik, které zde byly uplatněny. Ty působily nejen na rámec, ale na samotný obsah slov, takže lidé podléhali iluzi, že se hovoří o těch samých věcech jako dříve, zatímco jim byly předkládány ideje naprosto opačné. To byla první americká zkušenost s marxisticko-leninskou dialektikou.

Teprve příliš pozdě procitli lidé, jako předseda americké právní asociace Julius C. Smith, když prohlásil: „Existuje nějaký odborový vůdce, nějaký podnikatel či právník, který by byl slepý vůči tomu, jak rychle Amerika postupuje k přijetí stejného vládního absolutismu, kterým se vyznačovaly starověké despocie, středověká království a velké totalitní státy současnosti? Nenechme se mýlit. I Mussolini a Hitler získali absolutní moc při formálním zachování zákonů … tolik vládního absolutismu může být uvaleno i na tuto zemi při pouhém formálním zachování ústavního pořádku.“ 

Pro příklad toho, co se stalo se slovy – dvojího významu, který mají – si vezměme rozdíl ve smyslu fráze bránit americký systém volného soukromého podnikání. Pro stoupence New Dealu znamenají tato slova bránit jednu z dobytých provincií. Pro podnikatele mohou znamenat obranu světa, který je v ohrožení a musí být bráněn.

Pouze jeden z těchto významů je správný. Nelze bránit to, co již bylo ztraceno. Kdy to bylo ztraceno? To nelze přesně říct. S tím si mohou lámat hlavu budoucí historikové. My víme jen tolik, že to bylo ztraceno bez boje a téměř bez povšimnutí. Nelze ukázat datum nebo hodinu – avšak je jisté, že hlavní moc hospodářské iniciativy přešla ze soukromých rukou do rukou státu. Tam nyní je a tam také zůstane, dokud nebude znovudobyta. Vláda se jí zajisté nevzdá jen tak.

Pro revolucionáře musel být pohled na Ameriku stejným zážitkem, jako pro Čingischána jeho první pohled na Čínu – jak bohaté území, a přitom tak naivně nepřipravené.

Žádný politicky vyspělý národ by nemohl být tak slepý k revolučním změnám. Zde nebyla evropská tradice, ale zato silná tradice vlády, která je ve službách lidu. Proč by někdo měl mít strach z vlády? Pro naivní Američany slovo revoluce nezměnilo význam od dávných dní, o kterých Oliver Wendell Holmes řekl: „Revoluci nedělají muži v brýlích.“ Představovali si scény boje na barikádách jako z Victora Huga nebo atentát na Cara bombou anarchistů. Zkrátka svržení vlády silou a nic takového se tady nestalo. Tady jsme proti tomu přijali zákon.

 


Překlad od Vladimíra Krupy.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed