Za co se pere Ariel

Mises.cz: 23. prosince 2013, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 0

Z knihy Ariela Rubinsteina Economic Fables:

„Ano, přiznávám, že je pro mě lákavé považovat se za vypravěče příběhů, filosofa, badatele na poli sociálních věd, vlastně za cokoli, jen ne ekonoma. Kdykoliv se mě někdo zeptá: „Jaké je vaše povolání?“ - například na formuláři při vstupu do USA - neodpovím „ekonom“, nýbrž použiji neutrální termín „pedagog“ (lecturer). Kromě imigračního úředníka a ospalého cestujícího na sedadle vedle mě, nikdo ten formulář neuvidí, přesto vždy odmítám označit se za ekonoma. Má znalost současných ekonomických problémů je omezená. Po většinu mého života mě tyto problémy nezajímaly. Obvykle ekonomickou rubriku novin vyhazuji do koše spolu s rubrikami sport, móda a zdraví.“

Znám poměrně dost ekonomů, kteří - podobně jako Rubinstein - zdráhají sami sebe za ekonomy označit. Důvodem je především to, že veřejnost má velmi zkreslené představy (vytvořené zejména právě na základě ekonomických rubrik v novinách) o tom, čím se ekonomové zabývají. (Na druhou stranu existují lidé, kteří se za ekonomy směle prohlašují, jakkoli jsou jejich znalosti základní učebnicové ekonomie omezené.)
 
Rubinstein je znám svými názory ohledně „neužitečnosti“ ekonomie (např. zde a zde) a ve své knize jim dává patřičný prostor:
 
„Pokud by modely, které vytváříme v zažloutlých poznámkových blocích nebo na školních tabulích, tvořily základ pro předvídání lidského chování, považoval bych to za zázrak. [...] Přistupuji k ekonomii jako člověk se smyslem pro zvídavost, který se snaží porozumět logice lidských interakcí o trochu lépe.“
 
Na několika místech pro ilustraci ukazuje, jak mu jeho znalost teorie rozhodování byla při praktickém rozhodování v životě vždy k ničemu. Jeho chápání ekonomie jako „logiky volby“ (ačkoliv ten termín sám nepoužívá) vede k tomu, že občas zní trochu jako ekonom rakouské školy (viz také níže jeho postoj ke kvantitativní ekonomii).
 
Zajímavá je jeho kritika přílišného důrazu na statistickou významnost (která možná potěší Deirdru McCloskey a Stephena Ziliaka) a také jeho postoj k experimentální ekonomii (který zase možná potěší experimentální ekonomy):
 
„Po mnoho let jsem považoval experimenty v ekonomii za pouhé plýtvání výzkumnými fondy. Nadále nepovažuji kvantitativní výsledky za příliš relevantní. Nicméně experimenty v mých očích stouply poté, co jsem si uvědomil, že sestavení souboru otázek, které dokáží ilustrovat určitý myšlenkový proces je skutečným uměním a poté, co jsem se přesvědčil, že selský rozum někdy klame i ty nejzkušenější.“
 
Úsměvné je potom následující přiznání člověka, který je znám především díky svým příspěvkům k teorii vyjednávání: „Opravdu nenávidím smlouvání.“
 
Kniha Economic Fables obsahuje řadu podnětných myšlenek a místy je zábavná. Celkově jí však dávám tři hvězdičky z pěti: příklady ekonomických modelů, které Rubinstein používá, jsou ekonomům dobře známé a neekonomy, myslím, moc nezaujmou. Osobní příběhy jsou zajímavé, ale ne zas tak moc.
 
Hodinový rozhovor s Rubinsteinem naleznete zde.

[Napsal Marek Hudík. Vyšlo na blogu autora.]