12. Peníze nejsou prosperita
Ačkoli peníze zvyšují efektivnost při směně zboží a služeb, samy o sobě peníze prosperitu netvoří. Prosperita je vytvářena výrobou zboží a poskytováním služeb, kterých si lidé cení. Pokud by americká vláda natiskla a rozdala 1 milion dolarů každé americké domácnosti (celkem tedy zhruba 100 bilionů), žili bychom poté lepším životem? Je-li odpovědí „ano“, proč nevěnuje vláda každé domácnosti rovnou miliardu dolarů? Patrně je vám jasné, že je s tímto návrhem něco v nepořádku – co však konkrétně?
Pojďme prozkoumat tezi, že peníze nerovnají se prosperitě, na příkladu společnosti o pěti členech. V této společnosti máme výrobu, obchod a peníze. Pro jednoduchost předpokládejme, že každý člen vyrobí za určité období 20 jednotek zboží a každá jednotka zboží má pro všechny členy společnosti stejnou subjektivní hodnotu. Prosperita (bohatství) dané společnosti je tedy 100 (5x20) jednotek zboží. Nyní dáme každému členovi 1000 dolarů. Bez ohledu na tyto peníze zůstává celkové množství bohatství ve výši 100 jednotek zboží, přičemž každý člen přispívá produkcí 20 jednotek. Dokonce i když dáme každému milion dolarů, stále bude společnost vyrábět 100 jednotek zboží - jinými slovy, prosperita se nezmění. Jediný efekt je, že v prvním případě se bude každá jednotka zboží rovnat 50 dolarům, zatímco v druhém případě to bude 50 000 dolarů.
Během německé hyperinflace ve 20. letech byl milionář ve skutečnosti chuďasem. Vládní tiskárny peněz pracovaly na plné obrátky, dvacet čtyři hodin denně. Známá fotografie člověka převážejícího peníze na kolečku z roku 1923 ilustruje bezcennost německé marky v této době. V roce 1914 byla marka kryta zlatem a odpovídala jedné čtvrtině amerického dolaru; roku 1923 měla marka hodnotu jedné biliontiny amerického dolaru. Protože vlády jsou vždy v pokušení vytvářet papírové peníze, jak se jim zlíbí, a nakupovat tak cenné zboží s téměř nulovými náklady, někteří ekonomové navrhují jako protilék peníze kryté zlatem či jiným aktivem se stabilní hodnotou. S krytými penězi by vlády musely získávat zdroje pouze pomocí daní a cel.
Ani používání zlata jako peněz nám však nepřinese oběd zdarma. Bez ohledu na formu či množství peněz, bohatství konkrétního člověka vždy závisí na jeho produktivních schopnostech a prosperita společnosti je limitována souhrnem produktivního úsilí jednotlivých členů. Kdyby na Zemi přistál (malou rychlostí!) meteorit z čistého zlata a každý člověk by z něj obdržel stejný podíl, nikdo z nás by nebyl o nic bohatší (nepočítáme-li užití zlata v uměleckém a elektronickém průmyslu). S náhle zvýšenou zásobou zlata by jednoduše vyšel večerní oblek na kilogram (32,15 unce) zlata, zatímco před dopadem meteoritu by ten samý oblek vyšel na jednu unci. Finanční bohatství měříme pomocí toho, co si za peníze můžeme koupit; nikoli podle samotného množství peněz.