Doslov

V knize, kterou právě dočítáte, byli představeni nejvýznamnější představitelé utopického socialistického myšlení. Ze srovnání Moreovy Utopie s pozdějšími pracemi Saint-Simona, Owena, Fouriera, Morellyho, ale i Proudhona jasně vyplývá, že socialističtí teoretikové udělali v průběhu několika staletí pouze malý pokrok ve svých teoriích. Velký vliv na tyto teorie mělo osvícenství, komplexnost Newtonovy mechaniky, a vůbec pokrok přírodních věd. Aplikace metod přírodních věd ve vědách humanitních měla katastrofální důsledky. Existovali však i tací myslitelé, taktéž inspirovaní Newtonem, kteří se vydali zcela opačnou cestou. Například Adam Smith považoval Newtonovu mechaniku za největší objev, který byl doposud učiněn. Lze tak konstatovat, že „Smithovým velkým přínosem je, že se mu podařilo nereduktivním způsobem převést fyzikální pojetí světa jako harmonické a dobře uspořádaného mechanismu do problematiky společenských a hospodářských vztahů.“  Stejně tak by šlo jmenovat Adama Fergusona či Davida Humea. Ale zpět k našim socialistům.  I přesto, že i tito socialisté dokázali identifikovat ty nejpalčivější společenské problémy, předkládaná opatření nemohla nikdy přispět k jejich vyřešení. Jejich vize zůstaly naivní, neuskutečnitelné a především neslučitelné se svobodou jednotlivce.  Ostatně to platí i pro pozdější socialisty. Například Trockij geniálním způsobem shrnuje problémy sovětské hospodářské politiky, nicméně jeho řešení spočívalo v ještě důslednějším zavedení socialismu.  Jistý pokrok v socialistické teorii přišel skutečně až s „vědeckým“ socialismem Marxe a Engelse. Do té doby byly socialistické myšlenky předkládány téměř bez jakýchkoliv ekonomických úvah. Ty bylo možno nalézt v podstatě pouze u Owena. Zbylí autoři spoléhali na to, že s odstraněním soukromého vlastnictví a tolik nenáviděných peněz se vše vyřeší. Poté již nic nemělo bránit zavedení důsledné organizace geniálním plánovačem či skupinou „geniálních mužů“. Většinou to byli sami autoři, kteří se viděli ve vedení onoho nového společenského uspořádání. Vzpomeňme na Saint-Simonovy či Fourierovy představy o jejich postavení v novém řádu. Hodnotově neutrální ekonomická analýza je však schopná vyvrátit teorie nejenom utopických, ale i pozdějších socialistů. Jak ukázal například Peter Boettke, socialistická ekonomika nefunguje ani za nejlepších představitelných podmínek a nereálných předpokladů. Naproti tomu systém, stojící na soukromém vlastnictví a svobodě jednotlivce, je robustní i za nejhorších podmínek.  Utopičtí socialisté tak mohli doufat v zázračné proměny charakteru člověka v novém společenském uspořádání, nicméně kromě historie nám i teorie ukazuje, že tato očekávání byla, jsou a budou marná. Stejně jako jsou marná očekávání dnešních socialistů.