(c) oppa right style!

Mises.cz: 11. ledna 2013, Jeffrey Tucker (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 13

Google koupil YouTube v roce 2006 na vrcholu copyrightové hysterie. Jako nový vlastník byl zavalen pokusy nastavit platformu na zákonné standardy a vyhnout se miliardám v nákladech za soudy. Zdálo se, že uživatelé nahrávají obrovské množství chráněného materiálu a Google chtěl být zodpovědný.

Během následujících tří let byla videa mazána šílenou rychlostí. Uživatelé přicházeli o svůj obsah. Krátké filmy s copyrightovanou hudbou v pozadí byly utišeny. Tributy populárních umělců, které užívaly jejich hudbu, se zatemnily. Byla stažena dokonce i videa lidí tančících na hudbu v rádiu.

A nikoho to nebavilo. Umělci to neviděli rádi. Tributy jim většinou lichotí a jsou rádi, když se poslouchá jejich hudba. Držitelé copyrightů z nich ve skutečnosti také neprofitovali. Z mazání videí nezískali žádné nové příjmy.

Google to nedělal rád kvůli všem nákladů na roboty, kteří museli prozkoumávat síť. Bylo také trapné, když robot smazal video z dětské narozeninové party jen kvůli tomu, že děti zpívaly „Happy Birthday“. Pro spotřebitele a uživatele je smazání videa neomluvitelnou urážkou.

Nikdo na takovém systému nevydělával. A bylo stále složitější ho zvládat, jelikož videa byla nahrávána stále rychleji (48 hodin nových videí za každou minutu). Přesto všechno ale mazání pokračovalo. Nemožnost nahrávat na YouTube copyrightem chráněnou hudbu byla do systému zabudována.

Nikdo ten systém neměl rád, ale bylo složité vymyslet jiný způsob. Tento systém vybudoval zákon. A zákon musel zůstat zákonem, radno jak absurdní jsou jeho dopady. Bylo to jak scény z knihy Arthura Millera „Čarodějky ze Salemu“ – nikdo ze Salemu nevěřil v zabíjení čarodějnic, ale lidé se s vražděním smířili, protože takhle prostě jejich systém fungoval.

Zákon zjevně nastavil neudržitelnou situaci. Vytvořil pro každého příliš nákladný systém. Byl neudržitelný. Ale co a jak by to dokázalo změnit? To je chvíle pro kreativní síly svobodného trhu, aby situaci zachránily.

Google vymyslel nový systém umisťování reklam před videa a pod videa. Mnoho z těchto reklam bylo neskutečně poutavých a uživatele neotravovaly tak, jak by mohly. (Celý systém reklam na YouTube si zaslouží svůj vlastní článek.)

Google také vymyslel dohodu s uživateli a držiteli copyrightů. Když určité video naruší jejich práva, držitel copyrightu ho může nechat smazat nebo před něj vložit reklamu, z které by vydělával. Většina si zvolila výdělek, protože je prostě mnohem výhodnější vydělávat než fackovat uploadery zákonem.

Co se držitelé copyrightů během tohoto procesu naučili, je něco, co nám všem bylo zjevné již dlouhou dobu, avšak z nějakého zvláštního důvodu se to vždy vytratilo. Naučili se, že co může vypadat jako narušení zákona a vlastnických práv, může být přetvarováno do podoby mírumilovné reklamy. V businessu je nejhorší, pokud vás nikdo nezná, a nejlepší, pokud můžete z pozorných lidí učinit své zákazníky.

Dnes hostuje YouTube ohromná kvanta materiálu, který by byl před dvěma lety považován za pirátský a ilegální. Je tam a slouží stovkám miliónů uživatelů, kteří neplatí ani halíř. Dělá to, co dělal Napster na přelomu století, předtím, než ho vláda zničila. Volný přístup na YouTube je placen mírumilovně, skrze reklamu. To, co zákon změnil ve válku všech proti všem, trh změnil v systém míru a hojnosti pro každého.

Jde o absolutně brilantní řešení a fantastický příklad toho, jak jsou trhy schopné poskytnout nenásilné řešení k problémům, které by jinak zákon řešil brutálním donucením. Tržní řešení „porušuje zákon“ v tom smyslu, že je otevřeným odmítnutí všeho, co se stát snaží zastavit. Protože náklady donucení vrostly příliš vysoko, trh našel jinou cestu. Válka je drahá.

Prosperita vyžaduje mír. Stát chtěl válku, ale trh řekl ne. Bylo by mnohem lepší, pokud by byly všechny regulace a monopolní ochrany odvolány a trh sám byl pověřen úkolem vytvořit komerční model distribuce bez intervencí. Avšak je lepší, že soukromý sektor zákon obešel, než kdyby čekal, až se změní.

Řešení systému YouTube mění étos hudební distribuce. Když vloni na pozdim jihokorejský zpěvák/rapper PSY přišel se svým videem „Gangnam Style“, šířilo se rychleji, než kdokoliv předpokládal. Stalo se prvním videem na YouTube, které překročilo 1 miliardu zhlédnutí, a stalo se tak za velmi krátkou dobu.

PSY (Park Jae-sang) je umělec, který se po mnoho let ztrácel v neznámosti. Věděl však, co to znamená ukázat se. Když začala být jeho píseň kopírována, když se začaly otevírat restaurace s názvem Gangnam Style, když se začaly všude prodávat trička a jiné výrobky, PSY absolutně odmítnul vynucovat své právo na duševní vlastnictví. Velmi moudře si všimnul, že šíření mu může pouze pomoci. A opravdu, odhaduje se, že za loňský rok si na iTunes, za koncertní lístky a reklamu vydělal 8,1 miliónů dolarů. Díky tomu, že se odmítnul účastnit státního systému, se stal nejslavnějším světovým hudebníkem a brzy možná i nejbohatším.

Pojďme se podívat na ponaučení. V této době nastavil státní regulační aparát, nejen v oblasti duševního vlastnictví, ale ve všech oblastech života, téměř pro každého z nás neudržitelnou situaci. Dokonce i ti, kteří si představovali, že z ní budou těžit, z ní těží méně, než doufali. Dějiny se nezastaví ani tváří v tvář největším pokusům o násilí. Trh přežije. Je to jako říct, že lidské jednání přežije donucovací stroj vlády. V dlouhém období.

Vidíme to v každé oblasti života. Státní drogové zákony jsou pod vážným tlakem veřejnosti, od veřejných revolt proti strašným vlnám uvězňování až po jednání, které většina lidí nepovažuje za vážný zločin (jako kouřit trávu). Válka proti terorismu vyčerpala každého a blíží se k odporu. Monopol veřejných škol pomalu upadá díky silám homeschoolingu, online vzdělávání a kreativním tržním alternativám.

Dokonce bankovnictví podstupuje otřesy, navzdory snahám centrální banky a ministerstva financí systém monopolizovat. Nová měna Bitcoin roste a vzkvétá, navzdory všem pokusům nazvat ji podvodem a padělkem. Nové platební systémy ve formě dárkových poukazů a dobíjecích karet vyrůstají každý den. Digitální aplikace nabízí nové formy půjček, které kompletně obcházejí oficiální státní systém.

Přátelé, pokud chcete vidět, jak se v budoucnosti rozpadne stát, koukejte se tímto směrem. Nestane se to skrze politiku. Nestane se to reformou shora. Nestane se to ani skrze semináře. Stane se to pokusem a omylem podnikatelství, jelikož trhy nevydrží na jednom místě. Postaví se děsné ceně zastaralého národního státu a bude hledat kreativní a překvapivé cesty, jak státní donucovací aparát obejít, efektivně objevovat nové dimenze svobody a zajistit pokrok.

Každý akt podnikatelství je revoluční a původem v duchu ryze anarchistický. Zasahuje srdce statu quo. Nespokojí se s tím, co je. Představuje si něco nového a lepšího. Přináší neočekávané, neschválené. Přidáváním nových dimenzí zkušeností v chápání sebe sama a v interakci s ostatními přináší změnu, pokrok.

Bez podnikatelství by dějiny postrádaly pohyb, naše chápání jedinečnosti naší doby by v tomto světě zůstalo navždy nedefinované a společnost sama by po atrofii následně zemřela. S podnikatelstvím čelí každý pokus o kontrolu a zmražení světa čelí odporu a v dlouhém období selže.

Historie nás učí, že ti, kteří se odváží postavit do cesty lidskému pokroku, jsou jím nakonec poraženi. Jdeme odsud tam. Jistě, stojí to hodně a je mnoho obětí. My se tam však dostaneme. Jeden kreativní krůček neposlušnosti po druhém.

Se srdečným pozdravem,

Jeffrey Tucker

Článek původně vyšel na Laissez-Faire Books.