Čekáme a chudneme

Mises.cz: 04. listopadu 2013, Jakub Skala, komentářů: 17

Návštěvy lékaře jsou pro mne od dětství noční můrou. Ani nevím proč, ale prostě se děsím bílých plášťů, strohých čekáren a pachu dezinfekce. Přes vlastní slabost bych se ještě dokázal přenést, ale přes tu ohromnou (nejen) časovou neefektivitu ve zdravotnictví jen těžko.

Nebudu se zde snažit ohromit závratnými čísly, protože i velmi konzervativní odhady ukáží na obrovské plýtvání. Pro jednoduchost budeme předpokládat, že všechen čas strávený čekáním u lékaře by byl v opačném případě použit na práci. Je sice do značné míry pravděpodobné, že tento čas si část pracujících nahrazuje, a tak je ochuzena o svůj volný, nikoliv pracovní čas. I tento volný čas je ale ztraceným (nemateriálním) bohatstvím. Je akorát mnohem hůře měřitelný (či porovnatelný), a proto budeme předpokládat, že veškerý čas byl ten pracovní. To podstatné se nemění, jen budeme moci lépe ukázat, o co vlastně přicházíme.

Tak tedy: uvažujme 5 milionů pracujících, kteří půjdou k lékaři dvakrát za rok, ve chvíli, kdy nejsou akutně nemocní. (Pokud by nemocní byli, pak by volný čas patrně strávili v posteli. To je jistě lepší než sezení v čekárně, ale do našich úvah to zahrnout nemůžeme.) Řekněme, že jednou půjdou k lékaři s nějakým neakutním problémem a jednou předepsat léky. Ve skutečnosti těch návštěv bude asi mnohem více (s dětmi, rodiči, na kontroly, preventivní prohlídky…), ale držme se při zemi. Dejme tomu, že každá návštěva lékaře přinese čekání na 15 minut (hodně, hodně konzervativní odhad). Když čísla znásobíme, vyjde nám 2 500 000 hodin. Pokračujeme ale ve výpočtu dál.

Kdyby existoval způsob, jak si nechat předepsat léky bez cesty k lékaři a od něj, ušetřili bychom další čas. Řekněme 30 minut cesty tam a zpět (opět velmi umírněný odhad). Dalších 2 500 000 hodin strávených zbytečným cestováním (a to nebudeme započítávat další náklady na takovou cestu). Dostali jsme se na krásných 5 000 000 vyplýtvaných hodin ročně. Co se za takovou dobu dá udělat?

Ve Škodovce by s takovou kapacitou zvládli na lince smontovat zhruba 300 000 oktávek (kdyby na takovou kapacitu měli připravenou linku, samozřejmě). Vy s takovou kapacitou můžete ogrilovat 30 000 000 hamburgerů, posekat 2 500 000 zahrad, přečíst 500 000 knih nebo svést pár milionů děvčat. Prostě toho můžete udělat hodně. Místo toho ale musíte sedět v čekárně.

Tím samozřejmě neefektivita státního zdravotnictví nekončí. Zatím jsme sotva nakousli běžná ošetření. Představte si ale, že nedej bože není na první dobrou poznat, co vám je. Začíná klasické kolečko. Různé kombinace odběrů krve, sona, rentgenu a dalších vyšetření. A potom čekání na výsledky. Další čekání na vyšetření a další čekání na výsledky.

Každý den, kdy čekáte, se přinejlepším neléčíte. Často se váš zdravotní stav zhoršuje, takže následující léčba bude vyžadovat více času, dražší léky atp. Pokud je to něco vážného, trávíte zatím čas doma luštěním křížovek a popíjením černého čaje. Nepracujete, nevyděláváte, nebavíte se s přáteli, nechodíte do divadla a léčba se prodražuje. (Pokud teda rovnou při čekání neumřete, to už pak léčba nic stát nebude.) Čekání tedy přináší další a další nevyčíslitelné škody.

Přitom je zajímavé, že například v dopravě je i stát ochotný investovat miliardy do zkrácení cesty o několik minut. Nejspíš proto, že chápe, že při tisícových počtech automobilů to dohromady patrně dává smysl. (Ačkoliv nemá k dispozici tržní ceny, aby si to mohl ověřit.) Jak to, že ve zdravotnictví tak zoufale selhává?

Předpis vytisknu doma

Možná jsem fantasta, ale proč by předepisování některých léků nemohlo fungovat například takto: Začne jaro, potřebuji prášky na alergii. Přihlásím se někam na web do aplikace, naklikám doktorce, co potřebuji. Ta (resp. sestra) mi to potvrdí, systém odešle informaci někam do databáze lékáren, já si doma vytisknu předpis s nějakým jednoznačným identifikátorem a v lékárně si na něj prášky vyzvednu. Jednoduché a účelné. Takový systém není vůbec v ničem revoluční, je to naprosto předpotopní způsob objednávek. Dávno přežitý. Ale i tak by byl o tisíc procent lepší než ten dnešní, kdy si pokaždé musím vysedět hodinu v čekárně.

Z nějakých důvodů existují léky, které lze prodávat jen na předpis. Podle mne je to nesmysl, ale co se dá dělat, je to tak. I tak bychom mohli současný systém zlepšit, aby šetřil čas jak pacientům, tak lékařům. V jiných odvětvích se kouká na každou minutu a ve zdravotnictví je na všechno času dost.

Viník je samozřejmě všem dávno známý, je to státní zdravotnictví. Vždycky mě udivuje, když lidé tvrdí, že soukromé zdravotnictví by nefungovalo. Má snad někdo pocit, že to státní nějakým způsobem funguje?