Heil Karl!

Mises.cz: 25. ledna 2013, Jakub Skala, komentářů: 59

V současné době připravuji článek k jednomu smutnému výročí týkajícímu se druhé světové války. Jsa naladěn na notu válečných hrůz na jedné straně a bombardován mediální kampaní prezidentských kandidátů na straně druhé, zamyslel jsem se. Oba zmíněné podněty se spojily v jeden a já konečně prozřel. Snad. Možná.

Samozřejmě si nepamatuji, jaká byla moje první reakce, když jsem se dozvěděl o milionech mrtvých v koncentračních táborech, na obou frontách nebo v obleženém Petrohradě. Nicméně tipuji, že jsem byl konsternován. „Zlí Němci“ zabíjeli prostě proto, že byli zlí. S věkem jsem si začal uvědomovat, že vlastně vůbec nemuseli být tak zlí. Že to nebyli jen Němci, kteří páchali zvěrstva. Že obyčejní vojáci možná byli jen nástrojem toho drobného muže v hnědé košili se směšným knírem. Jenže pořád to nedávalo smysl. Jak by mohl jeden člověk zmanipulovat celý národ?

Odpovědí mi bylo: Hitler měl charisma. Někdo navíc přihodil propagandu, příznivý historický vývoj. Někdo kolektivní vinu Němců. Ale stejně mi to nešlo do hlavy – jak se něco takového může stát. Jak může společnost dospět do takového stavu, do takové hlouposti, apatie, zavírání očí, agresivity. Až dnes jsem možná trochu prozřel. Když na mě asi po stopadesáté vykoukl mládežník s plackou Schwarzenberga na klopě. Trvalo mi to, ale nakonec se žárovka v hlavě rozsvítila.

V článku vůbec nejde o srovnání Schwarzenberga s Hitlerem, nemusíte tedy text okamžitě odmítnout jako reductio ad Hitlerum. Ačkoliv si o Schwarzenbergovi nemyslím vůbec nic dobrého. (Když píšu tento text, tak ještě nevím, kdo volby vyhrál. Aby bylo jasno, o Zemanovi si nemyslím nic lepšího, spíš naopak.) K Hitlerovi má ještě pořád daleko. Jde tady o srovnání jiné, o srovnání atmosféry, postupů, nálady. O autocenzuru, strach a agresivitu. Ministr propagandy by měl z předvolebního stavu v ČR radost.

Volby

Abychom to tedy jen celé neprokecali, přejdeme k jádru pudla. Já nejsem člověk, který by se tajil svými názory, byť jsou často z pohledu mainstreamu kontroverzní. Nejsem už ten zapálený libertarián a rakušák, který by musel každou hospodskou debatu rozvrátit tak, že lidé půjdou znechuceně domů. Nemusím každému pořád cpát svůj názor, nějak mě to za ta léta unavilo. Občas s něčím začnu sám, většinou ne. Ale když se mě někdo zeptá, odpovím. Občas jsem zařazen do škatulky blázen, občas se rozvine zajímavá debata. Inu, zeptali se. Taková ta otázka, na kterou si myslíte, že znáte odpověď. Začátek nezávazné konverzace. Něco jako, jestli se o Vánocích uvidím s rodinou nebo jestli mám ještě nějaké zkoušky.

„Jakube, ty jdeš k volbám?“
„Nejdu.“
Šok. Ticho. Významné pohledy jeden na druhého.
„Cože? Ty nejdeš volit? To nechápu, jak ti to může být jedno.“
„Ale mně to není jedno. Já tam nechci ani jednoho z nich. Ani z těch devíti bych si nevybral, ani Klause tam nechci. Nemyslím, že potřebujeme někoho, kdo by nám vládl.“ Patrně jsem to formuloval méně vznešeně a s pusou plnou jídla.
„Takže ty jsi jako anarchista, jo?“ ptá se zvesela kolega. Neví, že mě vysvobodil, protože po mojí odpovědi diskuse nejspíš utichne.
„Jo, jo,“ odpovím vážně.
Konec dotazů. Bingo. Dneska jsme si to odbyli docela snadno. Začínalo to vypadat, že se v klidu najím, když tu náhle: „Jen jestli nejde volit Zemana a nechce to říct.“
Sborový smích. Mrazení v zádech.
Debata se ještě chvíli točila kolem voleb a všeho možného, až nakonec, když dojídáme: „Tak co, Kubo, půjdeš volit?“
Zklamal jsem je, nejdu.

Určitě nejsem s takovou zkušeností sám, třeba kamarádka po oznámení své nevolby taky prožila výslech jak na gestapu. A takových nás byly stovky. Já sám jsem zažil takových diskusí více, většinou ve stejném duchu. Předem totiž existovala jediná správná odpověď. Ano, jdu volit a volím Karla. Ne Schwarzenberga, ale Karla. K tomu se ještě dostanu.

Ti z vás, kdož mají Facebook, asi zažili masáž svých „přátel“. Kdo nevolí Karla, je idiot, kdo nevolí Karla, je zpátečník. Kdo nevolí Karla, nechce dobro. Okolo toho se točila veškerá argumentace. Prosby střídaly výhrůžky. Kdo nevolí Karla, volí Zemana. Kdyby měl Hitler Facebook, dobude celý svět.

Člověk s jiným názorem se prostě chtě nechtě začal cítit mimo. Karel na hrad!

Do toho se přidaly apely známých a hezkých tvářiček. Karla volí rodiče. Karla volí herci. Karla volí hospody, zpěváci, sportovci. Karla volí Sedláček. Dejdar se odvážil vyslovit názor proti proudu. Dostal to sežrat. Jediná správná volba. Kdo nevolí Karla, je hlupák.

Karla volí mládež! Mládež má ideály, mládež se chce bouřit. Sturm und Drang. Mládež to řekne doma, rodina ochotně poslouchá. Mládež má iluze, stačí jí nabídnout lízátko a vleze do tmavé dodávky. A v tomto případě ani nebylo třeba moc kvalitní lízátko. Zemana volí hlupáci, Karla volí inteligence. Placku na baťůžek a jde se do Slávie utrácet stípko.

Jednoduchá hesla, výrazné barvy a charismatický panák. Žádný Schwarzenberg, ale Karel. Je to jednodušší, líbivější, šmrncovní. Tykám prezidentovi, je to náš člověk, muž z lidu. Karel for president!

Přijde mi až neuvěřitelné, jak se může člověk, který se posledních deset let pohybuje ve vysoké politice, stát symbolem vzdoru. Jak se může člověk, který ze sebe nevypraví jedinou kloudnou myšlenku, co je rok dlouhý, stát nadějí studentů. Karel je kandidátem elity, přinejmenším těch, kteří se za ni bláhově považují. Rozhodovat o jiných pro jejich vlastní dobro. Zvolit Karla a bude dobře. Jenže bakalářský titul z FSV z nikoho elitu neudělá.

Nejsem sociolog ani psycholog, patrně nedokážu tento jev korektně pojmenovat ani nějak hlouběji analyzovat. Ale trochu jsem pochopil. Poznal jsem tu atmosféru, byť ještě mnohokrát zředěnou. Atmosféru strachu vyslovit nevhodný názor. Kolektivní touhu po dobru, chuť zatočit s třídním nepřítelem. A hlavně konformitu. Karel is not dead.

Pochopil jsem, že stadion plný hajlujících lidí není nutně otázkou minulosti. Že možná brzy vzejde další šílenec za mohutného tleskání občanů. Vzejde z jejich vlastních hlasů. Hrozba davu. „Přinesou si lana, na kterých je pověsíme.“

Hrozba nemyslícího davu přesvědčeného o vlastním osvícení. Svěrák volí Karla. Strength through unity. Unity through faith.

Volím Karla, a co vy?