Hodina beze mě

Mises.cz: 31. března 2012, Dominik Stroukal, komentářů: 24

Zhasnete? Zhasněte. Anebo ne. Já nezhasnu. Anebo zhasnu. Bude záležet na tom, jestli budu potřebovat rozsvítit. Pojítko mezi mým zhasnutím a Hodinou Země ale nehledejte.

O co jde? Hodina Země je globální happening za udržitelný rozvoj. V Česku akci „organizuje“ základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Ve světě potom známá organizace WWF. Jde o zhasnutí světel po celém světě na jednu hodinu. Zhasíná opera v Sydney, Koloseum, Golden Gate v San Francisku a další. V České republice se přihlásilo k akci desítky obcí, které zhasnou veřejné osvětlení. Letos bude Hodina Země dnes večer.

Může proti takové akci někdo vůbec něco mít? Domnívám se, že může.

Na začátku je důležité zmínit, že akce je ze své podstaty dobrovolná a nikdo nikoho nenutí se jí účastnit. Abych mohl přednést nějaká kloudná přirovnání, předesílám, že považuji Hodinu Země za nešťastnou a hloupou. Za nenásilný lze totiž také považovat leckterý pochod odborů, demonstrace na podporu komunismu, akce na podporu povinného přimíchávání biosložky do paliv nebo petice proti držení zbraní. Výše uvedené příklady za násilné nelze považovat, ale lze je označit za nešťastné a hloupé (důvody pro takové označení nechám na čtenářích, zde se zaměřuji jen na Hodinu Země, v jiných článcích se můžete dočíst o výše zmíněných). A mnohdy jsou nejen hloupé, ale i kontraproduktivní a v konečném důsledku k násilí vedou. Hodina Země mezi ně patří. Podívejme se blíže na její dopady.

Zásadní je tedy otázka efektu této akce. Sami pořadatelé přiznávají, že akce nemá žádný přímý dopad. To je v principu omluvitelné, protože podobné akce žádný přímý dopad ani neočekávají (pro zajímavost si to srovnejte s bojkotem sčítání lidu, nechozením k volbám nebo neplacením daní). Důležitý je signál.

„Neušetří se vskutku mnoho energie, přesto má Hodina Země značný smysl. Tato akce je v prvé řadě symbolická – má dát politikům najevo, že desítky milionů lidí po celém světě považují změnu klimatu za nejpalčivější problém dnešní doby. A že proto požadují, aby politici celého světa okamžitě přijali opatření vedoucí k radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů, a tím k zamezení nejhorších katastrof plynoucích z probíhající změny klimatu. Předpokládá se, že ten, kdo se k celosvětové Hodině Země připojí, nešetří energii jen tu jednu hodinu v roce, ale že se snaží snížit svou spotřebu trvale. Hodinou to jen začíná!" (oficiální prohlášení organizace Veronica)

Nechci na tomto místě rozjímat nad globálním oteplováním a dalšími přírodními problémy. Přestože bych se v této debatě uměl na jednu stranu přiklonit, otázka změny klimatu je stále mladá a otevřená. Na tom ale nezáleží. Představme si, že je jasné a průkazné, že CO2 ovlivňuje naše klima významně a že může dojít ke zvýšení/snížení teploty a změně klimatu, která by obnášela významné náklady. Může za takových podmínek být happening Hodina Země dobrým signálem? Jde o signál. Tudíž jeho konečné ospravedlnění musí spočívat na bedrech recepce signálu. Kdo je příjemcem?

Příjemcem je stát. Sami organizátoři se netají tím, že chtějí vyslat signál těm, kteří mají tu moc, aby něco změnili (dle jejich vlastních slov například nedávná Kodaň a podobné summity, kde se státní zástupci dohadují na koordinaci jednání proti klimatickým změnám). Politici.

A je signál, který mobilizuje Kodaňské a jiné summity signálem, který je rozumný a přínosný, nebo hloupý a nešťastný? Domnívám se, že solární elektrárny, řepka, výkupní ceny a stovky či tisíce dalších příkladů toho, jak na nás stát násilím uvaluje další a další náklady, kterými nejenže nám odebírá majetek, ale vytváří s ním zvrácené motivace, prohlubuje státní byrokracii, a co nejhůř, toliko skloňovanou a nenáviděnou korupci, v tomto testu neobstojí. Zvyšuje státní přerozdělování a zadlužuje nás.

Hodina Země je typickým příkladem toho, co popisuje Milton Friedman ve svých bonmotech o dobrých úmyslech. Dláždí nám cestu do pekla. Nezazlívám to lidem, kteří si zhasnou. Nezazlívám lidem, že podvádí své partnery. Že se neučí. Že se nesnaží pochopit svět kolem sebe. Je to patrně nejlepší rozhodnutí, které mohli za daných okolností učinit. Jako ekonom jim však můžu vzkázat, že posílají naši civilizaci do propasti, kde (ad absurdum) nemusí být vůbec možné si dovolit zhasnout, protože nebude co. Do propasti, kde narůstá moc státu, na kterou si tito lidé následně každým dnem stěžují.

Jak řekl v jednom rozhovoru Petr Nárožný (parafrázuji), „jsou to ti lidé, kteří jeden den demonstrují za nahrazení jaderných elektráren solárními a druhý den sepisují petice proti chlebu za 400 korun.“ Jsou to lidé, kteří jeden den (s dobrým úmyslem!) chtějí, aby lidé nepracovali o Vánočních svátcích, ale druhý den před Vánoci píší na své blogy stížnosti na lidskost, jak je možné, že před Vánoci si lidé neužívají pohody a fronty v nákupních centrech jsou nekonečně dlouhé. Bez jakékoliv spojitosti k vlastním činům a prohlášením o několik okamžiků dříve. Každý máme nepochybně právo na dobré úmysly. Přemýšlejme ale nad nimi. Pochopil bych Hodinu Země jako snahu o zvýšení finanční gramotnosti, o snahu o edukaci obyvatel v otázce šetření energiemi. Ano, jsou drahé, jsou nákladné i pro životní prostředí, a navíc na trhu s nimi panuje nevídaná státní centralizace.

Pojďme uspořádat Dvouhodinovku Země, během které lidem dobrovolníci z celého světa vysvětlí, jak energie vzniká, proč jim monopolizace škodí anebo jak jednoduše ušetřit a nedostat se kvůli energiím do dluhů a finančních nesnází. Kolik nás stojí televize puštěná celý den, kolik nás stojí nabíječka bez telefonu v zásuvce, jak ušetřit volbou vhodných elektrospotřebičů. Jen prosím, nesnažme se vyslat signál politikům, ať s tím něco udělají oni.