Je anarchie utopií?

Mises.cz: 18. července 2016, Marek Jaklovsky (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 37

Už od více lidí jsem slyšel, že "anarchie je utopie".

Na můj dotaz, zda četli Utopii od Thomase Mora, bylo odpovědí vždy "Ne". Šlo o nesmírně naivní vizi centrálně řízeného státu s pevně zakotvenou (až totalitní) hierarchií, jehož obyvatelé svobodu nemají, dokonce o ni vůbec nestojí, protože vše funguje ideálně a všichni jsou šťastní a spokojení. Nikomu nic nechybí, každému to perfektně vyhovuje. Autor zkrátka věděl nejlíp, co je pro všechny dobré a jak má společnost fungovat. Díky nedostatku sebekritiky opomněl dvě věci:

1) Že popsanými způsoby vzájemná spolupráce fungovat nemůže.

2) Že skuteční lidé mají přirozeně své vlastní cíle a preference a na jeho představu ideální obce by se mu každej vykašlal. Nejspíš by nevyhovovala ani jemu samotnému, pokud by jí nemohl kdykoliv jako mávnutím kouzelným proutkem přenastavit podle aktuálního rozmaru.

Spíše by proto dávalo smysl opačné tvrzení, že právě jen anarchie utopií není. Vždyť každý politický systém (forma vlády) stojí více či méně na víře, že udělá obyvatelstvo šťastnější / spokojenější (byť asi sotva kdo očekává tak jako More, že by uspokojila všechny a dokonale).

Nicméně chápu, že tou utopií myslí spíš to, že jde o nedosažitelný ideál a anarchisty podezírají ze snílkovství a dětinského optimismu. To je velmi rozšířený předsudek. Jenže také zcela mylný. Nesetkal jsem se dosud s žádným anarchistou, který by někdy očekával ráj na zemi bez jakékoli nespravedlnosti.

Podstata anarchismu je v něčem jiném. Nejspíš si nikdo nemyslí, že někdy nastane doba, kdy nebude nikdo loupit, znásilňovat ani vraždit. To by bylo zajisté naivní. Ale přesto jen málokdo by praktickou nedosažitelnost úplného vymýcení zločinu použil jako omluvu pro loupení, znásilňování a vraždění. Ze skutečnosti, že nejspíš nikdy nebude kriminalita zcela vymýcena, nijak nevyplývá, že bychom jí proto snad měli tolerovat a přijmout ji jako standard.

Anarchismus spočívá v principiálním odmítnutí a odsouzení vládnutí jedněch lidí druhým (vzájemného zotročení). V zavržení zavrženíhodného.

Podřizovat se zvůli vládců a tolerovat jejich vládu je hloupé, zbabělé a nečestné, bez ohledu na míru. Znásilnění také netolerujeme každou druhou středu, ani když je jen relativně málo brutální. Omlouvat zlo, nebo k němu dokonce vzhlížet (a projevovat úctu politikům či policistům), v důsledku umožňuje zlo páchat a jediným čestným východiskem je právě anarchismus.