Mises.cz

Mises.cz

Když předvídavost škodí (2.)

Teorie racionálních očekávání představuje jeden z nejatraktivnějších protiargumentů. Podle tohoto pohledu by ABCT mohla vysvětlit maximálně první kolečko cyklu v historii, případně možná ještě několik dalších.

[Toto je druhá část článku, jehož první část vyšla na Mises.cz včera.]

Podnikatelé

Na rozdíl od bankéřů a spekulantů, u podnikatelů to vypadá, že znovu a znovu dělají sérii chyb, což ostře odporuje názoru, že podnikatelé nejlépe umí předpovídat budoucnost. Jak Ludwig von Mises a Murray Rothbard opakovaně tvrdili, tržní proces funguje jako zkouška podnikatelského talentu, kde ti nejschopnější v předpovídání budoucí poptávky jsou odměněni zisky a ti nejméně schopní jsou potrestáni ztrátami. Slovy Rothbarda:

Zisky a ztráty (…) představují způsob, jak dostat peníze z rukou špatných podnikatelů do rukou těch dobrých. Skutečnost, že dobří podnikatelé prosperují a navyšují svůj kapitál a ti špatní jsou vytlačeni, garantuje neustále se zlepšující přizpůsobování trhu změnám v převládajících podmínkách. [6]

Pokud tedy podnikatelé představují skupinu lidí, kteří jsou vytrénováni ke studování tržního fenoménu a předvídání budoucí poptávky, je hned na první pohled nepravděpodobné, že by neustále dělali ty samé chyby v reakci na uměle snížené úrokové sazby a expanzi levných úvěrů.

Tento argument mimo jiné byl důvodem, který vedl Rothbarda k odmítnutí na první pohled atraktivní teorie hospodářského cyklu Josepha Schumpetera. Podle Schumpetera hospodářský cyklus pramení z toho, jak postupem času nové technologie nahrazují staré technologie a jak vždy rozmach technologické inovace způsobí boom, zatímco konec takového rozmachu způsobí krach. Tomuto procesu říkal kreativní destrukce. Vedle dalších problémů spojených s touto teorií hospodářského cyklu si Rothbard všimnul, že nedokáže vysvětlit sérii chyb. Jednoduše řečeno, proč podnikatelé nedokážou technologické změny předvídat a podle toho řídit své investice? Protože Schumpeter nemá nic, čím by mohl přesvědčivě vysvětlit tento nedostatek předvídavosti na straně skupiny lidí, kteří jsou vytrénováni k předvídání budoucí poptávky. Rothbard správně došel k závěru, že Schumpeterova teorie hospodářský cyklus vysvětluje nedostatečně. [7]

Zatímco Schumpeter neměl nic, čím by vysvětlil, proč by podnikatelé měli neustále dělat ty samé chyby ohledně inovací, rakouští ekonomové našli dva velmi přesvědčivé způsoby, jak vysvětlit, proč hospodářský cyklus pokračuje i přes racionální očekávání podnikatelů (nebo právě kvůli nim). V první řadě, uměle nízké úrokové sazby vytváří Nashovu rovnováhu, ve které dominantní strategie každého podnikatele přináší všeobecnou nespokojenost. Za druhé, i ti podnikatelé, kteří chtěli jednat na základě jejich znalosti uměle nízkých úrokových sazeb, by neměli žádný způsob, jak určit tu skutečnou volno-tržní sazbu, aby mohli dělat rozhodnutí týkající se budoucnosti, což znamená, že nízké sazby zkreslují jejich znalost tržního fenoménu a poškozují jejich schopnost plnit svou podnikatelskou funkci. [8] Kombinací s analýzy bankéřů a spekulantů výše můžou být tyto dva důvody rozšířeny, což činí podnikatelské chyby o to pochopitelnějšími.

Podnikatelské selhání č. 1: Hospodářský cyklus jako Nashova rovnováha

Co se týče prvního důvodu, rakouští ekonomové ukázali, že uměle nízké úrokové sazby vytváří zhoubnou Nashovu rovnováhu. Gene Callahan nám poskytuje obzvlášť promyšlený argument na podporu tohoto tvrzení, když tvrdí:

Předpokládejme pro jednoduchost, že jsou podnikatelé rozděleni do dvou skupin A a B. (…) Podnikatelé skupiny A jsou ti, kteří jsou v současnosti ziskoví, tedy nejvíce schopni porozumět současným tržním podmínkám a předvídat jejich budoucnost. Skupina B jsou „rádoby“ podnikatelé, kteří se trápí, prodělávají peníze a mají málo kapitálu; jsou méně talentovaní v předvídání budoucích podmínek na trhu.

Nyní se podívejme na začátek boomu. Je rok 1996 a Fed začal s úvěrovou expanzí. Kam tyto nové peníze putují? Áčkaři v této chvíli nemusí trpět nedostatkem financování. Kdyby si přáli expandovat, mají k dispozici své vlastní cash flow. (…)

Situace béčkařů je ovšem velmi odlišná. Jejich firmy jsou marginální, nebo dokonce vůbec neexistují. (…) I kdyby dokázali si uvědomit, že jsou svědky umělého boomu, dávalo by pro ně smysl, aby do těch úvěrů „šli“. (…)

Jak béčkaři zakládají a rozšiřují své firmy, začne se rýsovat boom. (…) Ačkoliv většina talentovaných podnikatelů (skupina A) má podezření, že je expanze umělá, většina z nich si nemůže dovolit zavřít své firmy po dobu trvání boomu. A když nemůže, musí čím dál více soutěžit s béčkaři o přístup k výrobním prostředkům. (…)

Ovšem aby toto mohli provést, [skupina A] musí využít stejných levných úvěrů, které [skupina B] používá k financování svých nákupů. (…) Takže podnikatelé skupiny A, ať chtějí nebo ne, jsou nuceni v boomu účinkovat také. Jejich nadějí je, že následný pokles jejich firmy přežijí, maximálně s několika málo propuštěnými pracovníky, díky silným základům a díky tomu, že expandovaly s menší vervou než béčkaři. [9]

Jak je patrné z Callahanovy excelentní analýzy, uměle nízké úrokové sazby a levné úvěry vytváří nechvalně proslulou Nashovu rovnováhu. Ačkoliv ideální by bylo, kdyby všichni podnikatelé odmítli výhody levných úvěrů, tak přítomnost těch podnikatelů, kteří využívají levné úvěry ke svému prospěchu, nutí ty ostatní, aby ho také použili a konkurovali takto získané výhodě. Takže vzniká situace, kdy jednotlivci sledující své vlastní zájmy jednají v neprospěch společnosti. Zatímco Adam Smith správně před stovkami let ukázal, jak podnikatelé na svobodném trhu jednají, jako by byli vedeni neviditelnou rukou, tak, že jejich osobní zájmy jsou v souladu se společenskými zájmy, zásahy do kapitálového trhu tuto vrozenou harmonii poškozují a vytváří situaci, ve které osobní zájmy poškozují společenské zájmy.

Přes všeobecnou pravdivost by se zdálo, že Callahanova tvrzení dávají tušit, že podnikatelé skupiny A, kteří se odmítli účastnit úvěrové expanze, bublinu o něco ztlumili. Podle něj, ačkoliv podnikatelé skupiny B nutí ty ze skupiny A do přifukování bubliny, zdrženlivost těch schopnějších by učinila následnou krizi méně bolestivou. Nicméně jak se dá ukázat detailnější analýzou našeho scénáře spolu se závěry ohledně bankéřů uvedených výše, Callahan nedotáhnul svůj argument dostatečně daleko. Ve skutečnosti racionální očekávání podnikatelů skupiny A krizi prohlubují.

Jak Callahan správně poznamenal, zvýšení nabídky peněz a snížení úrokových sazeb přitahuje marginální podnikatele do výroby – konkrétně ty podnikatele, kteří by bez této intervence přístup k financování nezískali. Když podnikatelé skupiny A v jakékoliv míře odmítnou čerpat peníze díky racionálním očekáváním, poptávka po úvěrech klesne, což povede k ještě nižším úrokovým sazbám. Výsledkem je, že větší počet marginálních podnikatelů získá přístup k úvěrům, které by jinak nezískali, čímž se zhoršuje celková úroveň schopností podnikatelů v ekonomice. Důsledek je, že s menším podílem talentovaných podnikatelů řídících ekonomiku budou špatné investice a ztráty větší, než by byly, kdyby se podnikatelé skupiny A v čerpání úvěrů neomezovali.

Abychom argument ujasnili, řekněme, že skupina A bude nadále reprezentovat talentované podnikatele, kteří by získali úvěry, ať už by úrokové sazby uměle nízko byly nebo ne, že skupina B bude předefinována a skupina C nově vytvořena. Skupinu B předefinujeme tak, že se bude jednat o specifickou podmnožinu marginálních netalentovaných podnikatelů. Představují podnikatele, kteří by nezískali přístup k úvěrům (nebo by ho získali, ale v menší míře) bez uměle nízkých úrokových sazeb, ale získali by úvěr bez ohledu na racionální očekávání podnikatelů ve skupině A. Ve skupině C by byl zbytek netalentovaných podnikatelů, tedy ti, kteří i během bubliny získají úvěr, jen pokud podnikatelé skupiny A jednají na základě svých racionálních očekávání bubliny tím, že sníží svoji poptávku po úvěrech.

Je evidentní, že když skupina A nedokáže předpovědět bublinu a zareaguje na uměle nízké úrokové sazby, jako kdyby reflektovaly skutečnou míru úspor ve společnosti, potom přístup k financování získají jen skupiny A a B. Ale představme si případ, kdy skupina A zareaguje na nízké úrokové sazby snížením své poptávky po úvěrech díky racionálnímu očekávání, že se jedná o nafukování bubliny. Výsledkem racionálního očekávání skupiny A poptávka po úvěrech klesne a sníží úrokovou sazbu na kapitálovém trhu. Výsledkem ještě nižších úrokových sazeb bude, že podnikatelé skupiny B získají ještě více úvěrů, než by jinak získali, a podnikatelé skupiny C získají úvěry, které by jinak nezískali vůbec – ani v době levných úvěrů. To vede k situaci, kdy podnikatelé skupiny A, přizpůsobením svého chování k očekávání bubliny, částečně obrátí proces alokace kapitálu těm podnikatelům, kteří ho umí nejlépe využít, popsaný výše v Rothbardově citátu, čímž přispívají k bublině, protože se úvěry dostanou do rukou ještě méně talentovaných podnikatelů.

Zde by bylo možné namítnout, že méně schopní podnikatelé jsou vystaveni vyšší rizikové přirážce k úrokové míře než ti talentovanější, takže vyšší riziko spojené s poskytováním úvěrů těmto podnikatelům může zabránit, aby jim byly nové úvěry uděleny. Přesto ale, po důkladnějším zamyšlení, se tento protiargument ukáže jako nedostatečný ze dvou důvodů.

Za prvé, jak jsme viděli výše, když byla řeč o bankách, institucionální rámec, v kterém banky fungují, velmi snižuje riziko ztrát spojené s poskytováním riskantních půjček. Tím pádem bude riziková přirážka k úrokové sazbě nižší, než by tomu bylo bez speciálních privilegií udělených bankám, i přestože skutečné riziko se nijak nezměnilo. To bude mít za následek, že institucionální rámec opět oddělí zájmy společnosti od zájmů jednotlivých tržních aktérů – v tomto případě bankéřů – tak, že je motivuje poskytovat půjčky s nižší návratností, aniž by v ekonomice došlo k jakékoliv podstatné změně, která by takové jednání ospravedlňovala. Zatímco vysoká riziková přirážka by zabránila expanzi úvěrů mezi neschopné podnikatele, relativně nízká přirážka dále rozšiřuje řady podnikatelů skupiny C, kteří získají přístup k úvěrům.

Za druhé, i přes vysokou rizikovou přirážku bude celková úroková míra stále nižší, než kdyby nebylo uměle nízkých sazeb a racionálních očekávání podnikatelů skupiny A. Jako příklad si můžete představit tři různé úrokové sazby pro tři různé situace. Bez levných úvěrů může mít skupina C úrokovou sazbu třeba 5 procent plus 3 procenta rizikovou přirážku, tedy celkem 8 procent. V situaci levných úvěrů a bez toho, aby se skupina A omezila v jejich čerpání, sazby skupiny C by mohly klesnout řekněme na 3 procenta plus další 3 procenta přirážky, celkem 6 procent. Nakonec, v situaci levných úvěrů a racionálních očekávání skupiny A by se mohly sazby pro skupinu C dále snížit na 2 procenta plus 3 procenta přirážky, na celkových 5 procent. Celková úroková sazba podnikatelů skupiny C významně klesá bez ohledu na rizikovou přirážku, což dále podporuje úvěrovou expanzi směrem k netalentovaným podnikatelům.

Zatímco nečekaný průběh hospodářského cyklu vytváří všude v ekonomice špatné investice, průběh hospodářského cyklu, který je navíc schopnými podnikateli očekáván, tyto škody ještě zhorší. Motivováni svými racionálními očekáváními bubliny, podnikatelé skupiny A se zdrží čerpání levných úvěrů, neúmyslně tak vedou méně nadané podnikatele, aby získali více financování, a způsobují vznik většího množství špatných investic a chyb. Oslabením vazby mezi podnikatelskými schopnostmi a přístupem k úvěrům racionální očekávání podnikatelů skupiny A položí základy krachu způsobeného méně schopnými podnikateli.

Podnikatelské selhání č. 2: Zkreslené ceny a znalosti

Pokud jde o druhý důvod, proč racionální očekávání nezabrání bublině, rakouští ekonomové poznamenali, že znalosti podnikatelů ohledně toho, že úrokové míry neodrážejí volno-tržní míru, jim neříkají nic o tom, jaká ta volno-tržní míra je. Nakonec, rakouští ekonomové a řada podnikatelů skutečně věděli, že Fed udržoval úrokové sazby příliš nízko většinu času během posledních 15ti let. Nicméně nebylo možné v roce 2002 určit, jaké sazby by převládaly bez intervence Fedu. Vlastně, díky tomu, že sazby neustále rostou a klesají, jsou chvíle, kdy ani nemusí být možné určit, jestli jsou příliš vysoké nebo příliš nízké. Podnikatelé, kteří vědí, že úroková míra neodráží volno-tržní míru, a kteří by chtěli použít volno-tržní míru jako vodítko pro svá rozhodnutí, tak nemůžou učinit, protože taková informace nemůže být zjištěna s uspokojivou přesností.

Přes pravdivost této argumentace platí, že se zbytečně omezuje pouze na úrokovou míru. Tím pádem nepokrývá všechny důsledky popsané ABCT. Výsledky popsané ABCT jsou způsobeny dvěma primárními příčinami: nízkými úrokovými sazbami a rostoucí peněžní nabídkou. Ačkoliv rakouští ekonomové se správně zaměřovali na to, jak nízké úrokové sazby berou podnikatelům důležité informace, ve skutečnosti obě tyto příčiny snižují schopnost podnikatelů koordinovat výrobu.

Tak jak uměle nízké úrokové sazby poškozují znalost volno-tržní úrokové míry, rostoucí nabídka peněz poškozuje znalost podnikatelů tím, že zkresluje relativní ceny v ekonomice, zejména zvyšováním cen v místech, kam nově vytvořené peníze putují. Díky tomuto přílivu peněz se ceny produktů pro koncové spotřebitele i náklady na jejich výrobu mění. Důsledkem tohoto zásahu do cen je, že podnikatelé mají o hodně větší problémy s tím, jak odhadnout skutečné ceny výrobních faktorů, které nakupují, a ceny koncových výrobků, které prodávají.

Spolu s uměle nízkými úrokovými sazbami toto způsobuje, že podnikatelé musí přirozenou úrokovou míru, přirozené ceny koncových produktů k prodeji i přirozené náklady na jejich výrobu odhadovat. Ačkoliv se možná nejedná o tak nepřekonatelnou záležitost jako problém socialistické kalkulace, všechna tato zkreslení jednoznačně komplikují podnikatelům život a vedou je tak k všudypřítomným chybám. Vlastně by zkreslování cen vstupů i výstupů činilo podnikání náročnějším i pro podnikatele skupiny A, kteří odmítli čerpat levné úvěry. V takovém ekonomickém prostředí je nejasné, jak by mohli podnikatelé použít svá racionální očekávání k efektivní koordinaci výroby.

Jako by tyto problémy nestačily, spekulanti, jak bylo vysvětleno výše, představují další dávku poškození podnikatelského jednání. Zatímco spekulanti na svobodném trhu poskytují podnikatelům skrz ceny hodnotné znalosti ohledně budoucí poptávky, spekulanti racionálně očekávající bublinu prohlubují cenová zkreslení, čímž dále podnikatele matou. Výsledek je, že podnikatelé musí v ekonomice určovat správné ceny, zatímco jim spekulanti předávají falešné informace o budoucí spotřebitelské poptávce. Než aby se chovali jako spojenci podnikatelů na svobodném trhu, spekulanti během boomu podnikatelům život ještě více komplikují.

V ekonomice, kde jedna z nejdůležitějších cen byla zkreslena levnými úvěry a dále ještě více zkreslena spekulanty, je přirozené, že i podnikatelé s racionálními očekáváními nebudou schopni jednat v souladu s budoucí poptávkou spotřebitelů. Protože zajisté nejsou bohy, jsou náchylní k lidským chybám. Ve svobodné ekonomice podnikatelé používají informace, které jsou jim komunikovány prostřednictvím cen, aby mohli organizovat výrobu, jak nejlépe to umí. Když jsou ale všechny signály, které k tomu mají, zkresleny, musí zákonitě dělat chyby, které vyústí ve špatné investice a ztráty. [10]

Závěr

ABCT je často kritizována za ignorování racionálních očekávání a bláznivý předpoklad, že podnikatelé se budou neustále nechávat nachytat na stejné triky. Jak jsme ukázali, tržní účastníci se znalostí ABCT nemají moc prostředků, jak s cyklem bojovat. Ve skutečnosti bankéři, spekulanti i podnikatelé, kteří bublinu racionálně očekávají, k ní budou přispívat.

V případě bankéřů, institucionální rámec, který značně snižuje rizika spojená s levnými úvěry a umožňuje privatizovat zisky a socializovat ztráty, podporuje bankéře v nafukování bubliny.

Pro spekulanty platí, že jejich informace o tom, že ceny i zisky budou během boomu růst, je vede k ziskovým spekulacím v nafukujících se sektorech, což dále přispívá k nafukování bubliny.

Z hlediska podnikatelů nastává situace, kdy levné úvěry vytváří škodlivou Nashovu rovnováhu, ve které je dominantní strategií podnikatelů to, co způsobuje kolektivní újmu, a zkreslující efekty levných úvěrů ve vztahu k úrokové míře a relativním cenám snižují jejich schopnost správně předvídat budoucí poptávku.

Dále, institucionální rámec bankéřů a role spekulantů dále chyby podnikatelů zhoršují, protože institucionální rámec snižuje riziko, aby k úvěrům přivedl i méně schopné podnikatele, zatímco spekulanti ještě více zkreslují cenové signály, které jsou pro podnikatele nezbytné.

Než aby se jednalo o argument proti ABCT, racionální očekávání bubliny na straně tržních účastníků bublinu ještě více zhoršuje. Tedy, místo doufání, že se tržní účastníci přizpůsobí levným úvěrům způsobem, který by hospodářský cyklus ukončil, bychom měli ukončit samotné státní zásahy, které levné úvěry umožňují, a ekonomiku bychom měli nechat růst bez centrálního plánování.


[6] Murray Rothbard, Man Economy, and State: A Treatise on Economic Principles; with Power and Market: Government and the Economy, Auburn: AL, Ludwig von Mises Institute, 2009 [1963], pp. 1069.

[7] Murray Rothbard, America’s Great Depression, Auburn: AL, Ludwig von Mises Institute, 2000 [1963], pp. 72-75. Také, zatímco Schumpeterova teorie se ukazuje jako nedostatečná pro vysvětlení hospodářského cyklu, myšlenka kreativní destrukce představuje velmi kvalitní obhajobu zisků a velmi účinně vysvětluje jeden ze způsobů, jakými ekonomika roste, což činí tuto teorii geniálním popisem ekonomiky, který pouze zachází příliš daleko při pokusu vysvětlit hospodářský cyklus.

[8] Takto jednoduše dělí Robert Murphy hlavní argumenty v tomto článku.

[9] Gene Callahan, Economics for Real People: An Introduction to the Austrian School, Auburn: AL, Ludwig von Mises Institute, pp. 226-228. Další informace na téma racionální očekávání viz také zbytek kapitoly 13, zejména podnadpis „But What about Expectations?“

[10] Ve světle hlavní teze této eseje bychom měli objasnit rozsah tohoto argumentu. Zatímco první podnikatelská chyba ukazuje, jak očekávání prohlubují hospodářský cyklus, tato chyba má omezenější dopad v tom, jak ukazuje náročnost správného podnikatelského jednání uprostřed bubliny. Ačkoliv tento argument neukazuje, že očekávání zhoršují hospodářský cyklus, rozhodně ukazuje, že i podnikatelé skupiny A znalí ABCT se budou během bubliny potýkat s velkými problémy při koordinaci výroby v souladu se spotřebitelskou poptávkou a stále budou náchylní k chybám.

Původně vyšlo na mises.org.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed