Kyperská krádež za bílého dne
Mises.cz: 20. dubna 2013, Urza, komentářů: 22
Kritizujeme-li kyperskou krádež, proč se bez řečí necháme okrádat svým vlastním státem? Je tam skutečně nějaký principiální či morální rozdíl? Nebo jde jen o to, že tohle je víc vidět? Nebo jsme si prostě na daně už zvykli a jedná se o status quo, takže si to necháme líbit?
Poslední dobou se lze dočíst mnoho znepokojených až zlostných názorů na kyperskou loupež. Je to relativně velký skandál, krádež za bílého dne; kupodivu se nikde moc nekoná -alespoň ne ve velkém měřítku- nadšené hýkání lůzy, která by takovému loupení tleskala. Většina rozumných lidí jej více či méně odsoudila. Proč vlastně?
Na první pohled se zdá tento názor pochopitelný. Lidé měli v bankách uloženy své úspory, které jim byly sprostě ukradeny. Taková loupež je samozřejmě neomluvitelná. Jedná se o zásah do vlastnických práv mnoha jednotlivců a ožebračení nevinných. Navíc se jedná o vytvoření nebezpečného precedentu, který by se mohl opakovat; a nejen na Kypru.
Co se stane takto ožebračenému člověku? Jeho naspořený kapitál se sníží, takže si za něj bude moci koupit méně statků a uspokojit méně svých potřeb. Mimochodem, jak se od toho liší třeba zvýšení sazby DPH? Nebo inflace? Reálná hodnota lidmi naspořeného kapitálu klesne, takže si za něj budou moci koupit méně statků a uspokojit méně svých potřeb.
Tím rozhodně nechci říct, že by krádež na Kypru byla v pořádku. Je to skutečně do nebe volající nezřízená lumpárna. Co však ne zcela chápu, jsou ti lidé, kteří schvalují například DPH (či centrální bankou řízenou inflaci, ale i jiné formy daní) a zároveň odsuzují kyperskou krádež. Vždyť v čem je rozdíl? Maximálně v tom, že placení daní se lze vyhnout mnohem složitěji než prostému neukládání úspor do banky, což ale mluví spíše v neprospěch daní.
Zajímavý článek o krádeži na Kypru se vyskytuje například zde; mimochodem na něj vede link z hlavní stránky D-FENSova blogu. Co se můžeme v článku dočíst? Když to hodně zkrátím, tak popisuje, že by se z kyperské krádeže mohl stát nebezpečný precedens, podle kterého by krachující banky braly peníze na pokrytí ztrát ze špatných investic přímo z účtů svých klientů. Článek dále popisuje, jak hrozné by to mohlo být.
Skutečně? Inu, porovnejme to se současnou situací. Dnes vlády krachující banky nezřídka řeší tak, že stát vezme peníze všech svých daňových poplatníků a chybějící finanční prostředky soukromých bank doplní z nich. To v zásadě znamená, že tyto škody musí zaplatit všichni bez rozdílu a nemají mnoho možností, jak se něčemu takovému vyhnout. Bude-li ale naopak krachující banka zachraňovat sama sebe z peněz vlastních klientů, nedává to větší smysl? Náklady neponese celá společnosti (včetně lidí, kteří s tím nemají absolutně nic společného), ale pouze ti důvěřivci, kteří si do (špatné) banky uložili své úspory. Není tento přístup o něco férovější? Každý jedinec se může rozhodnout, že si peníze do banky neuloží; těžko mu ale projde rozhodnutí, že nebude platit daně.
Z tohoto důvodu vlastně moc nechápu, proč je toto řešení (placení ztrát z účtů věřitelů) tak neuvěřitelně démonizováno v porovnání s těmi řešeními, které tady už v minulosti byly (placení ztrát z peněz daňových poplatníků). Stejně jako mi není úplně jasné, proč je kolem krádeže na Kypru takový poprask v porovnání se zvyšováním DPH či umělou inflací. Tím samozřejmě nechci říct, že by kolem toho mumraj být neměl! Samozřejmě, že měl; je to špína, která stojí za pozornost. Nechápu ale, jak je možné, že ostatní věci, které fungují na stejném principu, jsou mnohými kritiky „kyperského řešení“ brány jako naprosto přijatelné (všechny možné druhy přímých i nepřímých daní, zejména DPH a zvyšování penězní zásoby jsou tomu podobné).
Proto prosím čtenáře, položme si otázku: Kritizujeme-li kyperskou krádež, proč se bez řečí necháme okrádat svým vlastním státem? Je tam skutečně nějaký principiální či morální rozdíl? Nebo jde jen o to, že tohle je víc vidět? Nebo jsme si prostě na daně už zvykli a jedná se o status quo, takže si to necháme líbit? Jestliže ano, je pak otázkou, za jak dlouho -s tímto přístupem k věci- bude brát společnost krádeže z bankovních účtů jako něco úplně normálního a nutného; ostatně tento nesmyslný argument se většinou dnes dozví člověk, zeptá-li se někoho na daně... není to krádež, protože jsou nutné. Za kolik let bude nutné vybírání bankovních učtů? A bude příští generaci už normální a nutné, když úředníci budou prohledávat naše domovy, protože kdo si tam schovává své úspory, ten „okrádá stát“? Není to totiž tak daleko od notoricky známého tvrzení, že kdo neplatí daně, okrádá stát.