Míra nesvobody

Mises.cz: 22. července 2017, Matthias Lukl, komentářů: 3

Napjatá situace kolem EU, uprchlíků, Brexitu a podobně vede k bouřlivým debatám na sociálních sítích. A všichni zastánci EU opakují stále dokola to samé: bez EU nám bude vládnout Rusko a Putin a nejspíše se vrátí časy před rokem 89.

Netřeba dodávat, co si o takové argumentaci myslím (no, je to falešná dichotomie). Když někdo odmítá centrální autoritu v podobě EU, nechce žádné regulace a chce si o svém životě rozhodovat sám, tak nejspíše v hloubi duše chce centrální autoritu v podobě Ruska. To dává smysl, vskutku. Kromě této urážky však zastánci EU žádné argumenty nemají.

Chci ale mluvit o něčem jiném. Někteří velcí odpůrci Ruska, kteří jsou zároveň zastánci EU, často hovoří o Rusku jako o nebezpečné totalitní zemi.

Já na to často reaguji: "Budiž, je to možná pravda, ale EU je také totalitní přece. My libertariáni odmítáme EU z toho samého důvodu jako vy Rusko (a to Rusko mimochodem odmítáme taky), protože jsme pro svobodu. Nechceme, aby nám EU diktovala!"

Načež oponent se začne ptát: "A co ti ta EU diktuje? Co nesmíš dělat? Co ti přesně dělá? Vždyť se máš jako prase v žitě!"

A já pochopitelně začnu vyjmenovávat různé omezení, která díky EU můj život má. Nesmím vlastnit některé zbraně, nesmím vlastnit některá zvířata...

A v tu chvíli můj oponent vybuchne smíchy. "Zvířata? Tak o tohle ti jde? Ha ha, tak jestli tě EU omezuje v tomhle, tak to máš v pohodě! Ale vážně, to chceš srovnávat s Ruskem?! V Rusku vězní některé novináře za protistátní texty. Některé dokonce popravili. Nebo zkus si být v Rusku třeba homosexuálem a uvidíš, že ti brzo nebude do smíchu. Ne, to opravdu je o něčem jiném."

A v diskuzích také nastává velice podobná situace – někdy libertariáni přirovnávají EU k totalitní či diktátorské organizaci (což může být nadsázka, která se nemusí držet nutně encyklopedických definicí těchto slov), reagují oponenti Severní Koreou. Říkávají: "Přestěhuj se do Severní Koreje! Tam teprve zažiješ totalitu. Lidi jsou tam popraveni za to, že neplakali u průvodu Kim Čong Una."

Tato argumentace v podstatě říká: "Omezení X je v pořádku, protože omezení Y je mnohem horší." A já si zde dovolím důrazně nesouhlasit.

Za prvé, libertariánská filozofie vždy odmítá omezení ze strany státu. Je lhostejné, jestli stát zakazuje někomu být homosexuál a trestá homosexualitu popravou, nebo jestli stát zakazuje třeba chovat hady pod pokutou tisíc korun. V obou případech je to důsledek toho samého – že existuje nějaká autorita s představou "jak by to mělo být" a vnucuje tuto představu druhým násilím. Ano, je to sice jiná míra násilí, ale stále je to násilí. A ano, to první je závažnější než to druhé, obojí je však stále závažné dost na to, abychom to odmítali.

Já si skutečně nemyslím, že je to o míře. Ano, je pochopitelně lepší, když je omezení méně než více. A kdybych si měl vybrat mezi tím, jestli chci žít ve státě s vysokou mírou regulace, nebo ve státě, který má prakticky blízko k minarchismu, tak volím minarchismus.

Přesto malé omezení je stále omezení.

Za druhé, odmítám představu, že závažnost se dá objektivně měřit. To, že mi stát zakáže třeba chovat želvy je jistě méně závažné, než když mi zakáže studovat (např. mě vyhodí ze školy za dlouhé vlasy, jak se mohlo stát před rokem 89). Alespoň takový je většinový pohled – studování je daleko důležitější než chov želv, a proto zakazovat studia za socialismu bylo daleko horší než zakazování chovů želv ze strany EU.

A s tím jednoduše nesouhlasím. Ta míra závažnosti se nedá objektivně měřit. Je to jen subjektivní vnímání toho, jak je to pro mě důležité. A může být člověk, pro kterého jsou želvy velice důležité a má k nim silný citový vztah. Může být člověk, kterému bylo lhostejno, že ho vyhodili ze školy.

Proč je tedy regulace EU zakazující chov želv v pořádku, zatímco vyhazování ze školy je dnes vnímané jako nebezpečná totalitní praktika KSČ? Když dva dělají to samé, není to to samé?

Dalším argumentem by jistě mohl být fakt, že v některých totalitách umírají lidé. "EU přece nepopravuje a nezabíjí tak, jak některé komunistické země. V EU ti nehrozí, že tě oběsí za protistátní článek v novinách."

Takže tady jsou hranice svobody? "Všechna omezení ze strany státu jsou v pořádku, dokud se neobjevují popravy"? Vážně?

Nikoliv! Pokud existují totalitní země, kde se popravuje, je to samozřejmě naprosto strašné, ale stále to není argument, proč bych měl přijímat s otevřenou náručí omezení svobody, u kterého lidé neumírají. Podle této logiky bylo v pořádku, když před rokem 89 nemohl někdo studovat, protože neměl rodiče v KSČ. Je to přece neškodné omezení, protože u toho netekla krev (alespoň ne hned).

Nehledě na to, že pořád je to následek toho samého – někdo má moc a nějakou svou představu o tom, jak by měl fungovat svět, a tu vnucuje druhým násilím. Nezáleží už na tom, jestli tato mocná autorita člověka trestá pokutou, vězením nebo prostě tím, že mu vezme život. My odmítáme autority a násilí obecně (alespoň my anarchokapitalisté).

Několikrát jsem se také setkal s výčitkou, že nazývat EU totalitní je velice přehnané, protože to uráží nejrůznější oběti skutečných totalitních vlád. "Lidi, kteří umírali v koncentračních táborech za druhé světové jsou obětí totality. Všechny je urážíš, když říkáš že EU je totalitní!"

A já si dovolím tvrdit, že neurážím. Naopak, totalitní státy jako byla Třetí říše nás právě učí, že velké celky s velkou neomezenou mocí jsou nebezpečné, a proto je odmítáme. My odmítáme autority, protože víme, kam může taková moc zajít. My zkrátka odmítáme centralizované autoritativní systémy – Rusko, EU, Třetí říši, Sovětský svaz a další. Nezáleží na tom, jestli tato autorita omezovala více nebo méně nebo jestli u toho své občany „jen“ věznila nebo popravovala – my nechceme svět, kde někdo nutí druhému svou vůli násilím.