Návrat starých časů: Předmluva

Mises.cz: 18. února 2014, Henry Hazlitt (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 6

[Z originálu přeložil Vladimír Krupa.]

Pokud by byl kapitalismus zničen, bylo by nezbytné ho znovu vynalézt – a tento objev by se právem zařadil mezi největší objevy v dějinách lidstva. To je hlavním poselstvím mé knihy. Ale protože kapitalismus je zkrátka pojmenováni pro svobodu v ekonomické sféře, tak poselství knihy lze rozšířit: Touha po svobodě nemůže nikdy být permanentně vymazána.

Tato kniha byla původně vydána v roce 1951 pod názvem Velká myšlenka (The Great Idea). Avšak britský vydavatel byl nespokojený s tímto názvem. Z několika alternativních návrhů jsem souhlasil s názvem Návrat starých časů (Time Will Run Back) a kniha vyšla v roce 1952 v Anglii pod tímto názvem. V současnosti mu dávám přednost nejenom kvůli miltonickému původu, ale i kvůli tomu, že je výzvou dnešnímu módnímu přesvědčení, že každá změna znamená pokrok a že jakýkoli nejnovější politický nebo ekonomický trend je automaticky tím nejlepším.

Zároveň jsem se změnou názvu změnil i zakončení. Původním ironickým koncem jsem chtěl poukázat na nejistotu jakéhokoliv lidského pokroku. Ale moje zakončení si nešťastně někteří vykládali tak, že bych dal osobně přednost třetí cestě před čistým libertarianismem. Změnil jsem tedy závěr na optimistický, abych se vyhnul podobným nedorozuměním.

Nápad napsat román na takové téma se zrodil již před mnoha lety. Byl jsem inspirován některými pasážemi v Socialismu od Ludviga von Misese, který jsem recenzoval pro New York Times (9. leden 1938).  Ale uplynulo celé desetiletí, než jsem pocítil dostatečně naléhavé nutkání svěřit tuto myšlenku papíru.

Forma, kterou jsem zvolil pro svou práci, mi ztížila možnost upozornit na zásluhy těch, bez jejichž myšlenek by tato kniha nevznikla. Pokud by byla tato kniha psána jako ekonomické pojednání, jistě by se hemžila poznámkami a odkazy. Nejenže by tyto poznámky byly v románu poněkud nemístné, ale ničily by jakoukoli iluzi, kterou by se mi snad podařilo v čtenáři vytvořit. V mém románu jsou všechny ekonomické a politické knihy minulosti, s výjimkou marxistických, ztraceny nebo zničeny.  O mém hrdinovi tedy předpokládám, že má vskutku mimořádný talent a dokáže sám objevit všechny ty ekonomické myšlenky, jejichž vznik a upřesnění si ve skutečnosti vyžádaly celé generace velikánů ekonomie. Takže je samozřejmě nemyslitelné dělat si v tomto ohledu jakékoliv nároky na originalitu. Rád bych tedy poukázal na některé z těch, jimž vděčím za jejich přínosné myšlenky.

Jsou to hlavně Böhm-Bawerk, John Bates Clark, Frank H. Knight, Ludwig von Mises, Brutzkus, Halm, Pareto, Barone, Jevons, Wicksteed, Carver a Röpke. Určitě existují i mnozí další, jejichž myšlenky mi uvízly v hlavě a ovlivnily tak tuto knihu. Většina čtenářů jistě rozezná metaforu „neviditelné ruky“ pocházející od Adama Smithe. A někteří jistě poznají i aforismus de Tocquevilla: „Despotismus může vládnout bez důvěry, svoboda nikoliv.“

Tolik tedy k ideologickým zásluhám. Nyní ke struktuře. Mnoho čtenářů si jistě v první části mé knihy všimne do očí bijící podobnosti s 1984 George Orwella. Je to opravdu jenom náhodná podobnost. Orwellova kniha vyšla v USA v roce 1949, Velká myšlenka v roce 1951. Přečetl jsem Orwella teprve když jsem dokončil práci na svojí knize. Nejprve jsem byl těmi podobnostmi rozrušený, ale pak jsem si uvědomil, že hlavní rysy, stejně jako některé detaily, antiutopických budoucích světů jsou společné mnoha autorům, kteří se snažili představit si tyto světy (Zamjatin v My a Aldous Huxley v Brave New World například).

Tito spisovatelé neopisovali jeden od druhého, ale všichni opisovali od skutečnosti, od přítomné noční můry stvořené Leninem, Hitlerem a Stalinem (a nyní prodloužené komunistickými režimy, kdekoliv se dostaly k moci). Všechno, co tito spisovatelé udělali, bylo, že přidali několik logicky domyšlených důsledků, které v jejich době ještě nebyly všeobecně předvídané.

Orwell nám vypodobnil s nedostižnou silou intelektuální paralýzu a duchovní deprivaci, které totalitní režim s sebou přináší. Ekonomický aspekt přešel bez povšimnutí, krom očividných neblahých dopadů pro spotřebitele. A jeho kniha končí naprostou beznadějí. Návrat starých časů se svým příslibem materiálního pokroku a duchovní renesance je svým způsobem odpovědí na temný pesimismus 1984. Má kniha prakticky začíná tam, kde Orwell končí, a přináší diametrálně odlišný závěr. V tomto smyslu lze mou knihu chápat i jako odpověď na Bellamyho Looking Backward z roku 1888, protože převrací Bellamyho situaci vzhůru nohama. Ale Návrat starých časů nebyl zamýšlen jako odpověď ani na Bellamyho ani na Orwella. Byl napsán, aby uvedl svoje vlastní pozitivní téma. Jeho osud musí záviset na úspěchu, s jakým se zhostil tohoto tématu.