Tak zní text kapely Wanastovi Vjecy. Připomněl se mi při prolistovávání zpráv, které jsou plné momentální akce lékařů nazvané „Děkujeme – odcházíme.“ Text písně se ale samozřejmě nemá týkat lékařů, nýbrž politiků (pamětníci akce Děkujeme odejděte vzpomínají se slzou v oku). 

Sám nejsem doktor ani nepocházím z doktorské rodiny, takže nebudu fušovat do řemesla všeználkům, a pouze shrnu mně známá fakta do jednoho bodu:

- lékaři si dlouhodobě stěžují na nedostatek peněz

Jenže to tak nějak zapadlo v davu. A není divu, v televizi si neustále někdo stěžuje na nedostatek peněz. Lékaři, učitelé, hasiči, policisté, zemědělci, důchodci, nezaměstnaní, … - bystrému čtenáři jistě neunikne, že všichni tito lidé mají něco společného – všichni tito lidé jsou na výplatní pásce státu (daňového poplatníka chcete-li).

Většina mediálních zástupců těchto skupin je přesvědčena o své vlastní (skupinové) výjimečnosti a tak se dožaduje stále sladšího podílů na státním koláči a křičí: „ovčane, otřes se!“ Jenže ono už není kde brát a když se půlka rozpočtu v rukou státních „manažerů“ rozplyne jako pára nad hrncem, není divu, že někde mrzký mamon chybět musí.

Skutečným viníkem neutěšeného stavu českého (nejen) lékařství je jako obvykle státní moloch. Zbavme se státních nemocnic, záchranek, lékařů a sester a zbavíme se problémů ve zdravotnictví!

Jak to, že v médiích nevídáme rozhořčené výrazy pekařů nebo bankéřů, kteří chtějí více peněz? Jak to, že si nestěžujeme, že chleba je hnusnej a banky převádí peníze pomalu? A pokud si stěžujeme, nic nám nebrání jít jinam a tam si kupovat chleba či založit účet. Člověk by si skoro myslel, že je to tím, že na volném trhu dokáží firmy nějakým záhadným způsobem operovat efektivněji z čehož má prospěch majitel, zaměstnanci i zákazníci. (Mimochodem kolik znáte lidí, kteří si stěžují na svého soukromého zubaře? A kolik znáte soukromých zubařů stěžujících si na svůj plat?)

Jenže ve zdravotnictví volný trh neexistuje a pokud se rozhodneme využít soukromého zdravotnictví, musíme povinně odvádět i na to státní. Privatizace celého zdravotnického sektoru (veškerá zdrav. zařízení, zdrav. pojišťovny,…) společně se zrušením povinného zdravotního „pojištění“ by jednou pro vždy vyřešila problémy zdravotnictví.

Historicky poskytovali lékaři služby tak, jako kdokoliv jiný. To jen sociální stát 20. století si uzurpuje právo léčit lidi. Jako vždy je třeba si uvědomit, že za zdravotnictví již dnes (draze) platíme! A tak neplatí oblíbený strašák, že bychom bez státního zdravotnictví dřeli bídu s nouzí a umírali s chřipkou na ulicích, zatímco lékaři by jezdili do nemocnic ve svých audi. [1] Peníze na zdravotnictví vydáváme již dnes, na volném trhu bychom je utráceli efektivněji a každý podle svých skutečných potřeb.

Moje rada lékařům tedy zní: odejděte ze státních nemocnic všichni! Založte si soukromé nemocnice, nebo zprivatizujte ty současné. Pak se budete mít právě tak, jak vaše služby ocení zbytek společnosti. S plně soukromým zdravotnictvím pak bude povinné zdravotní pojištění do očí bijícím nesmyslem.

[1] Toto bývá častým argumentem socialistů všeho druhu. Podívejme se ale na sektor potravin – bez jídla či pití vydržíme pár dní a pak umřeme. Rozhodně se tedy jedná o nezbytné statky – nicméně stát neprovozuje restaurace ani nepěstuje mrkev. Přesto, že potraviny nutně potřebujeme k životu, jich (opět asi nějakým zázrakem) máme dost. Úplně stejně by to fungovalo ve zdravotnictví!

Popis, jak by mohlo fungovat plně tržní zdravotnictví, by byl obsáhlejší a neměl být předmětem tohoto článku. Pokud by byl čtenářský zájem, může takový článek na webu časem vyjít.