Nepropadejte panice, libertariáni

Mises.cz: 08. července 2017, Matthias Lukl, komentářů: 17

Svět libertariánů, potažmo anarchokapitalistů bývá protkán častým zoufalstvím. Pravidelně slyším stížnosti, že nic z toho, co děláme, nemá smysl. Je nás málo, nejsme slyšet, média nás ignorují, každé volby vyhrávají různí sociální inženýři, zato libertariánské strany – kterých je obecně málo – se nikdy parlamentu ani nepřiblíží. Svoboda mizí a mnozí tomu ještě tleskají. A my? Vlastně jsme jen takoví snílci, kteří mají své utopické představy. Ale zpět do reality! V realitě nemáme přece šanci!

Nebo ano?

Je pravda, že je nás málo. Je pravda, že česká (ale i zahraniční) libertariánská komunita rozhodně není velká (řekl bych, že i Minecraft komunita je třeba větší), libertariánských webů také není tolik, kolik by mělo, podle mnohých jsme extrémisté a někteří ani neví, že anarchokapitalismus/libertariánství (popř. minarchismus) existuje. Ano, je pravda, že jsme „underground“.

Já ale navzdory všemu věřím, že být libertariánem a bojovat za svobodu má smysl. A v tomto textu bych rád vysvětlil proč.

Přestože volby často vyhrávají socialisté a jiní omezovači svobod, nemyslím si, že skutečně „vyhrávají“ – záleží, jak se definuje výhra.

Za prvé, když si vezmeme časový interval dvacet let, tak se zdá, že socialismus vzkvétá, ovšem při pohledu na mnohem delší časový interval se naopak rozpadá. Svět je v některých ohledech postupně svobodnější. Dnešní člověk neuznává otroctví, žena už není podřízená muži, přestáváme věřit, že by mocenské autority měly mít právo člověka zabít (trest smrti většinou nepovažujeme za civilizovaný). A všechny tyto posuny v lidském myšlení napříč historií jsou pozitivní.

A všechny tyto změny začínaly také jako nějaká myšlenka, která ve své době mohla lidem připadat šílená, absurdní a klepali si na čelo.

Přesto museli existovat tací, kteří to takto vnímali a šířili tuto myšlenku. A ona časem přerostla v něco víc. A dnes – je pro nás naprosto samozřejmé, že pracovní poměr se nevytváří stylem „teď tě unesu, přivážu řetězem a budeš pro mě pracovat“.

Za druhé, stát obecně ztrácí svou vážnost a důvěru lidí. Stát přišel se zákazem kouření v hospodách, a je celá řada socialistů, kteří tento zákon vítají, ale zároveň i celá řada odpůrců. A tito odpůrci sice nejsou libertariáni a už vůbec ne anarchokapitalisté, přesto už dávají hlasitě najevo, že by se stát podle jejich názoru neměl plést do takových věcí a omezovat podnikání. V diskuzích takový názor bývá hojně zastoupen.

A to je pozitivní. Znamená to, že už lidé nepřijímají slepě cokoliv, co jim autority naservírují, ale už mají pochybnosti a některé věci odmítají. Stejně jako přibývá odpůrců EU, kteří jsou zcela imunní vůči EU propagandě a strašení Ruskem.

Myslím, že za to paradoxně může socialismus. Doby, kdy někoho vyhodili za školy za to, že tam přišel s dlouhými vlasy a měl na tričku Jimi Hendrixe. Doby, někdo mohl být popraven za to, že měl protistátní řeči na veřejnosti. Všechny tyto doby naučily Čechy (potažmo další země zužované takovými režimy) nebrat stát jako absolutní dobro, o jehož rozhodnutí se nesmí pochybovat.

S tím se pojí další bod – takže za třetí – tam, kde není svoboda, tam si ji lidé vytvoří. Státní moc je mocná jen tehdy, když v ní lidé věří. Pokud někdo má doma ilegální pěstírnu trávy a celému sousedství je to lhostejné a nenamáhají se to nahlásit, dává mu to tak možnost dělat svobodně něco, co je – jakože na oko – omezeno zákonem.

Jediný způsob, jak připravit stát o moc, je přestat mu ji přiznávat. Čím více lidí mávne nad některými věcmi rukou, tím větší svobodu mají.

Za čtvrté, libertariánství je zábavné a celý ten „underground“ je vzrušující. V podstatě je fuk, jak moc nás stát omezí, my si stále budeme užívat života, sdílet mezi sebou své myšlenky, znalosti, psát články jako je tento, přednášet o libertariánství, nakupovat kryptoměny, prodávat kryptoměny a tak dále. Tohle nám žádná státní moc nemůže vzít. Když zakáže jednu z těchto věcí, tak si prostě najdeme jiný způsob, jak ji dělat.

Libertarián je svou životní filozofii ovlivněn na denní bázi a prakticky mu to pomáhá se rozhodovat. Budu využívat nějakou státní službu nebo si najdu soukromou alternativu? Když budu mít děti, nechám stoprocentně vzdělání jen na státní škole, nebo ho budu vzdělávat vlastním způsobem? Budu chtít něco v naší společnosti změnit – jak tuto změnu prosadím? Budu ji požadovat od politiků, nebo pro to něco udělám vlastním úsilím?

Takže jak říkám – za mě má určitě smysl být libertariánem nebo anarchokapitalistou. Místo nářků, jak to nemá smysl je lepší prostě dělat vše pro to, aby se libertariánství šířilo dál. Psát blog, točit vlogy, přednášet, šířit to mezi přátelé – tyto všechny aktivity jsou důležité a záleží na nich.

A pokud myšlenky libertariánství šířím třeba mezi kamarády, nejde ani o to, aby tyto myšlenky přijali rovněž za své vlastní a stali se zase libertariány. Za úspěch lze považovat i to, když to zkrátka pochopí a budou respektovat, že existují lidé s takovým pohledem na svět a že se nejedná o nic bláznivého či extrémistického, ale skutečně je to založeno na poměrně smysluplných argumentech a poučkách ekonomie rakouské školy.

A o tom to je.

Chce-li tedy libertarián víc slyšet, musí pro to něco udělat.

Jinak mezi libertariány jsem si ještě všiml několika jevů, které podle mě dělají libertariánství medvědí službu a chtějí být libertariáni bráni vážně, musí se jich zbavit.

Osobně se mi nelíbí přesvědčení „my jsme chytřejší než všichni ostatní“. Pokud budu kamaráda seznamovat se svou filozofii a u toho mu říkat, jak je hloupý, nevzdělaný v ekonomii, zmanipulovaná ovce, které vymyl státní vzdělávací systém mozek, tak se zřejmě daleko neposuneme.

Také si myslím, že bychom měli všichni držet při sobě a spolupracovat. Myslím, že ani to libertariánství nepomáhá, když se minarchisté hádají s anarchisty, objektivisté s rothbardovci a tak podobně. V situaci jaké jsme dnes bychom měli jednoznačně hledat cesty, jak spolu můžeme bojovat za svobodu.

A poslední prosba, kterou na libertariány mám je téměř leninovského typu. Učit se! Opravdu – vzdělávejte se. Libertariáni mají tu výhodu, že slovo „vzdělání“ nechápou jen jako to, co probíhá v hodinách a přednáškách ve státních školách. Člověk se vzdělává prakticky denně – když diskutuje s kamarády o ekonomice, když vyrazí ven do přírody s atlasem rostlin, když čte knihy, sleduje poučná videa na Youtube, pracuje na vlastních projektech, zkouší něco vytvořit nového, řeší různé problémy metodou pokus omyl, nebo když se začne učit cizí jazyk. To vše člověka vzdělává.

A vzdělaný člověk rozumí světu o něco lépe. Každý libertarián může své vzdělání využít pokaždé, když druhým vysvětluje svou filozofii. Ale nejde jen o fakta a poučky ekonomické. Ale třeba i o to, jakým způsobem takový libertarián komunikuje s druhými, jak úderně a efektivně argumentuje, jak si dovede druhé získat a donutí je se zamyslet. Věřím, že kdyby byl každý vysoce vzdělaný, bylo by libertariánů daleko víc.

A to je jeden z nejzásadnějších způsobů, jak libertariánství prosadit – vzděláváním sebe ale i druhých.