Případ Algera Hisse (28. díl - Hede Massingová)

Mises.cz: 25. srpna 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 4

Hede Massingová vypověděla před soudem následující:

„Narodila jsem se v roce 1900 ve Vídni, když byla hlavním městem Rakousko-Uherska. Zde jsem se stala herečkou a antifašistickou aktivistkou. Byla jsem třikrát vdaná a dvakrát rozvedená. Moji první dva manželé byli komunisté. Sympatizovala jsem s komunismem, ale nikdy jsem se nestala formální členkou strany. Bylo lepší, když jsem mohla dělat antifašistickou činnost ve spolupráci se stranou, ale bez oficiálního vztahu ke straně.“

„Účastnila jsem se tedy antifašistických aktivit mimo komunistické hnutí a začala jsem s tím ve Vídni v roce 1919. Mým prvním manželem byl Gerhard Eisler, který byl vysoce postaveným komunistickým operativcem a agentem Kominterny organizujícím tajné aktivity po celém světě. (Nedlouho před tím, na jaře 1949, Gerhard Eisler utekl z USA do Východního Německa). Druhý z mých manželů, Juliuan Gumperz, vlastnil vydavatelství. S třetím mužem, Paulem Massingem, jsem již osmnáct let.“

„S Paulem jsme žili v Německu, když se tam Hitler zmocnil vlády. Můj manžel se ocitl v koncentračním táboře. V roce 1934 byl propuštěn, emigroval do Spojených států a napsal knihu o své příšerné zkušenosti. Já jsem emigrovala do Spojených států již na jaře 1933. Zde jsem navázala na svou tajnou práci pro komunistickou stranu. Stejně jako dříve, mou hlavní motivací byl boj proti fašismu. Mimochodem v roce 1937 jsme spolu s manželem utrpěli deziluzi z toho, co se odehrává v Sovětském svazu a přerušili jsme veškeré styky s komunistickou stranou.“

„Ovšem v roce 1934, kdy jsem byla oddaná věci a spolupracovala s komunistickým podzemím ve Spojených státech, jsem dostala úkol přesunout se do Washingtonu a vyhledat lidi ve vládě, kteří by byli ochotní předávat informace Sovětskému svazu. Vše s cílem pomoci v boji proti Hitlerovi.“

„Muž jménem Noel Field, dlouholetý zaměstnanec ministerstva zahraničí, byl dojat knihou mého manžela a když se dozvěděl, že jsem ve Washingtonu, tak mě sám kontaktoval. Poznala jsem se s ním velmi dobře. Jednoho dne, když jsme se po večeři procházeli centrem Washingtonu, začal před Lincolnovým památníkem v opilosti zpívat Internacionálu. Tak jsem se mu odvážila položit otázku – byl by ochoten mi předávat dokumenty z ministerstva zahraničí, které bych já předávala do Sovětského svazu? On odpověděl, že to pro něj představuje velký konflikt. Zaprvé sice sympatizuje se Sovětským svazem, ale nechce se stát zrádcem vlastní země. A za druhé někdo jiný ho už požádal o totéž.“

„Byla jsem zvědavá, kdo mi „pytlačí v revíru“ a snaží se zrekrutovat někoho, s kým jsem já strávila tolik času. Tak jsem se zeptala, kdo to je. On odpověděl, že jeden jeho přítel, brilantní právník, čestný člověk a vzdělaný marxista. Zeptala jsem se, jestli bych ho mohla poznat. Pan Field řekl, abych se zastavila u něj doma na večeři za pár dní.“

„Přišel určený den schůzky. Toto se odehrálo v pozdním létě nebo časném podzimu roku 1935. Dorazila jsem do domu pana Fielda. Byli tam pan a paní Filedovi. Poté přišel Alger Hiss. Měli jsme několik koktejlů a v průběhu večera jsme se s Algerem Hissem ocitli chvíli o samotě. Nevzpomínám si, kdo přesně řekl co, ale podstata naší konverzace byla: Takže vy se snažíte odlákat Noela Fielda do své organizace? A vy jste ta slavná herečka, která se mi Noela snaží ukrást? Ano. Nu uvidíme, kdo zvítězí. Uvědomujete si, že soutěžíte se ženou? Ať už zvítězí kdokoliv, všichni pracujeme pro stejnou stranu.“

Alger Hiss naprosto popřel příběh paní Massingové a tvrdil, že nikdy nebyl v domě Fielda.

Noel Field veřejně vše popřel, ale toto popření přišlo z druhé strany železné opony, kde se od války zdržoval a usiloval o získání trvalého pobytu v některé z komunistických zemí. Nedlouho poté byl zatčen komunistickou bezpečností v Československu a stal se postavou ve stalinských procesech padesátých let v Maďarsku, Východním Německu a Československu. O jeho úloze ještě bude řeč.

Při křížovém výslechu Massingová oslabila své svědectví ve dvou bodech. Zaprvé připustila, že se chystá napsat knihu o svém barvitém životě, takže měla finanční motivaci vstoupit do centra veřejné pozornosti se vzrušujícími příběhy. Zadruhé již před tím se při řadě příležitostí rozpomínala na svou konverzaci s Algerem Hissem a část „všichni pracujeme pro stejnou stranu“ do ní přidala teprve později.

Soudce Kaufman nepřipustil její výpověď, protože chtěl minimalizovat zmínky o komunismu a také soud omezit na události od začátku roku 1937.

Soudce Goddard očividně byl jiného názoru. Byl toho mínění, že ukázat Hisse jako součást komunistického podzemí je dostatečně relevantní pro případ. A snaha minimalizovat zmínky o komunismu je jako snaha zavřít vrata stodoly poté, co už celé stádo krav uteklo.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden!