Pro změnu vládní krize

Mises.cz: 02. července 2013, Petr Málek, komentářů: 50

Vládní krize. Slovní spojení, které s většími či menšími přestávkami slýcháme prakticky pořád od roku přibližně 1998. Skoro by se nabízel názor, že „krize“ ani není vhodné pojmenování, protože se stav krize stal v podstatě standardem.

Když se podíváme kolem sebe, vidíme to samé, co vidíme při jakékoliv jiné vládní krizi. Média s titulními stránkami plnými nejnovějších zpráv, rozhovorů a analýz. Internetové deníky provozující on-line zpravodajství, kde co pár minut přibývají nové informace. Konají se tiskové konference, kde je tolik novinářů, že se tam ani nedá dýchat. Televize přenášejí živě nejnovější vyjádření mocipánů.

Všichni dychtivě očekávají každý další kousek informace. Kde je Nečas? Zhroutil se, nebo je zdravý? Podá demisi? Podaří se Janouška dostat ze zahraničí? O jaké zakázky jde? Jednala Nagyová na popud Nečase, nebo na vlastní pěst? Jaký tah odehraje Zeman? Budou předčasné volby? Kdo bude vládnout? Je plán XYZ v souladu s ústavou? A hlavně, ó ty svatá prostoto, nedostaneme se do stavu bezvládí? Kdo by se o nás staral? Kdo by prováděl reformy?

A v domácnostech a hospodách to není lepší. Lidé tráví hodiny, desítky hodin času čtením všech těchto článků, rozhovorů a analýz. Čtou internetové deníky, kupují si papírové deníky a každý večer v sedm hodin usedají k televizi, aby si to prohlédli ještě jednou v pohyblivé verzi. Nadávají, co nám to vládne za zloděje. V hospodách se nad zvětralou desítkou hádají o tom, jestli za to můžou modří, oranžoví nebo rudí. Jsou schopni se pak měsíce nebavit se svými kamarády, protože se nepohodli, jestli by parta jedněch zlodějů byla lepší než parta druhých zlodějů.

Při příštích volbách budou lidé dychtivě číst volební programy, sledovat předvolební debaty a rozmýšlet, komu dát tentokrát hlas. Všude se to bude hemžit billboardy s hesly typu „změna“, „naděje“, „reforma“, „poctivost“, „konec korupce“ apod. Lidé si pak někoho zvolí a ve většině míst bude panovat skvělá nálada. Lidé budou z té novoty nadšení a budou se dychtivě těšit na ty skvělé zítřky, protože byl po dlouhém čekání konečně nalezen ten správný politik, se kterým ten stát určitě bude fungovat. Nikde nebude ani stopy po protivládních demonstracích. Prostě všechno bude sluníčkové a růžové.

Úplně stejně to bylo po volbách v roce 2010. Většina mých kamarádů jsou příznivci tzv. pravice, tj. ODS a zejména TOP09. Protože jsem tehdy ještě byl majitelem facebookového účtu, byl jsem po oznámení výsledků vystaven obrovskému návalu pochvalných a optimistických radostných výkřiků, jak se konečně podařilo sestavit pravicovou vládu s pohodlnou většinou. Konečně! Teď už nás čekají ty opravdové reformy a naše země začne vzkvétat. Moje nesouhlasné příspěvky byly označeny jako zbytečně pesimistické.

Jakmile ale od voleb uběhnou nějaké dva roky, najednou zavládne únava a nespokojenost. Úplně stejně, jako se to stalo s Nečasovou vládou, kterou většina veřejnosti v roce 2010 tak sladce opěvovala. Lidé zjistí, že se opět nepodařilo najít ty správné a poctivé politiky, kteří nekradou. Zjistí, že i sympatický Nečas s krátkými rukávy, spolu s veleodpovědným Kalouskem a hustým Kchárlem, se musí podřídit přírodním zákonům, mezi které patří i to, že stát žádné ekonomické zdroje nekouzlí, pouze je bere jedněm a dává je druhým. Aniž by o tom měli ponětí, ověří si neochvějnou platnost teorie veřejné volby a teorie ekonomické kalkulace.

A v tu ránu začnou demonstrace, začnou pokusy o svržení vlády, začne se hledat špína, začnou vládní krize a začne nové kolečko hledání těch tentokrát už opravdu správných, poctivých a geniálních politiků, o kterých všichni naprosto přesně ví, jak vypadají, ale nikdo je v životě neviděl.

V podstatě musím říct, že politiky obdivuji. Podařil se jim husarský kousek – v rámci osvědčené strategie „rozděl a panuj“, kterou úspěšně používali diktátoři po mnoho tisíciletí, se jim povedlo rozdělit lidi na dva tábory, které se vzájemně nesnáší, vzájemně se obviňují ze způsobení aktuálních problémů a veškerou svou energii věnují mediálnímu boji mezi sebou. Nikomu už pak nezbývá mnoho prostoru pro zkoumání, jaké jsou vlastně skutečné skutky toho vůdce, za kterého se bije, a jestli náhodou tento vůdce není úplně stejný grázl jako vůdce nepřítele. Jestli se náhodou neliší jen v nepatrných věcech.

Lidé se vlastně chovají úplně stejně, jako se chovají fanatičtí fotbaloví fanoušci. Mlátí se mezi sebou jen proto, že jedni se zcela arbitrárně „přiřadili“ k nějakým pánům hrajícím fotbal v modrém dresu a druzí zase k pánům v dresu červeném.

Milí spoluobčané. Závidím vám ten optimismus, se kterým obhajujete politický systém, který v této zemi máme. A přeji vám hodně štěstí a energie při hledání dalšího, tentokrát už toho správného vůdce se správným dresem. Asi vás ta věčná kolečka musí bavit, když ten systém tak dychtivě obhajujete. Politiky a lobbisty to jistě baví taky, protože jim tak dáváte bianco šek na stovky miliard vašich korun. Takže je to vlastně situace výhodná skoro pro všechny.

Záměrně říkám skoro, protože mě tato hra rozhodně nebaví. Bohužel mě ale nutíte ji hrát.

[1]

[2]

[3]

[4]

[2]

[5]

[1] http://www.lidovky.cz/bursik-se-oprel-do-paroubka-ze-mu-krade-kampan-s-detmi-p0f-/zpravy-domov.aspx?c=A100414_215408_ln_domov_glu

[2] http://zpravy.idnes.cz/obrazem-tvare-z-volebnich-billboardu-dsq-/domaci.aspx?c=A060406_090048_domaci_mad

[3] http://www.lidovky.cz/schwarzenberg-se-na-billboardech-ukazuje-na-rentgenovem-snimku-psb-/zpravy-domov.aspx?c=a100325_152257_ln_domov_spa

[4] http://kostlan.blog.respekt.ihned.cz/c1-45946480-politici-nelzou-aneb-hra-s-otevrenymi-kartami

[5] http://radovan.bloger.cz/politika-penize/CSSD-a-jeji-trapne-billboardy