Proč nechci, aby byl stát pošťákem

Mises.cz: 29. dubna 2019, Patrik Luk, komentářů: 0

Žijeme v době, kde když se řekne včera, znamená to pro nás spíš předevčírem. Čas zrychluje. Lidská populace roste a místa nepřibývá. Víc a víc se na sebe mačkáme. O to víc, když se mezi lidi vecpe velký, přebobtnalý stát. Nacpe se mezi lidi, bobtná a všechny utlačuje.

Žijeme v době, kdy máme velký stát. Velký stát, který se snaží být lecčím. Snaží se být soudcem, učitelem, ochráncem, dopravcem, hasičem, bankéřem a snaží se být i pošťákem. Není to tak dávno, co se stát snažil být i pekařem, řezníkem, truhlářem, stavařem, prodavačem, ševcem atp. Stát se snaží, ale nedaří se mu. Nedaří se mu tak moc, že není schopný zajistit ani toaletní papír. V 80. letech minulého století nebyl tehdejší socialistický stát schopný zajistit ani tak triviální produkt jako je toaletní papír. Tak nějak to vypadá, když se stát snaží poskytovat lidem služby. A jen doplním, že to není selháním konkrétních lidí nebo neovlivnitelnými okolnostmi. To, že stát není schopen poskytovat lidem služby je jeho inherentní vlastnost. Je to dáno nemožností ekonomické kalkulace. Jednoduše to stát neumí spočítat. Stát vytváří prostředí, kde se neví, co se má vyrobit, kolik se toho má vyrobit a kolik to vlastně stojí. Na začátku je státní hospodářský plán a na konci stav, kdy je buď utracena spousta peněz za produkty, které lidé nechtějí, nebo je produktů zoufalý nedostatek. Stát svojí regulací trhu způsobuje absenci jinak na volném trhu přítomných mechanismů, které vedou k produkci produktů, o které zájem je a naopak k útlumu produkce produktů, o které zájem není. Stát neumí výrobu a poskytování služeb přizpůsobit dynamicky se měnící poptávce. Stát neumí být efektivní. Výsledkem je plýtvání, demotivace pracovat a hospodářský úpadek. Příkladem je zlepšení situace ve všech odvětvích, které namísto státu začal zajišťovat soukromý sektor. Jedinou věc, kterou stát umí dobře je násilí. Stát umí všem ostatním zakázat dělat to, co on. Stát umí zakázat konkurenci. Stát si umí zařídit monopol.

Zisk není sprosté slovo, zisk je ukazatel užitečnosti

Česká pošta. Těžko se hledá společnost poskytující služby, se kterými by byli lidé více nespokojeni. Je to skoro až úsměvné. Česká pošta se stala vyobrazením neschopnosti, nekvality a nespokojenosti zákazníků. Česká pošta dělá svoji práci mizerně. A není to náhoda. Takto to dopadá, když se stát snaží podnikat. Zde ale smích končí. Ta neefektivní a krachující Česká pošta je dotovaná z našich peněz. Z peněz, které vyděláme, které chceme využit na služby, které potřebujeme, a které nám stát vezme a dá je České poště. Dotace. Nebýt toho, Česká pošta by už dávno zkrachovala. Zkracovala by proto, protože poskytuje špatné služby, za které nejsou lidé ochotni platit. Zkrachovala by proto, protože není užitečná. A podotýkám, že není užitečná v podobě, ve které dnes poskytuje služby. Služby, se kterými jsou lidé nespokojeni a za cenu, kterou nejsou lidé ochotni zaplatit. Česká pošta je neschopnosti a neefektivity a vše je to způsobené tím, že se stát snaží být pošťákem.

Často lidé argumentují: „Komerční firma by služby jako Česká pošta nikdy neposkytovala.“ A mají pravdu. Česká pošta provozuje služby, které jsou ztrátové. Česká pošta má pobočky, které na sebe nevydělají a musí se dotovat. To znamená, že tyto služby stojí víc peněz, než jsou lidé ochotni za ně zaplatit. Znamená to, že za tyto peníze lidé tyto služby a pobočky nechtějí. Jenže i ty peníze na dotace se někde musí vzít. I do té prodělečné pobočky, či ztrátové služby se ty peníze musí nalít. A ty peníze se neberou odjinud, než z vašich kapes.

Další snaha hájit Českou poštu je argument, že komerční firma, by poskytovala jen ziskové služby. Jak by k tomu pak přišli starší lidé z vesnice? Kam by šli pro důchod? A znovu souhlasím. Soukromá firma by poskytovala služby, které by byly ziskové; zisk ale není sprosté slovo. Ziskovost je ukazatel užitku. Pokud je společnost v plusu, pak to znamená, že svoji práci odvádí dobře. Znamená to, že si jejích služeb lidé cení víc než peněz, které služby spotřebují a že jim tyto služby přináší větší užitek, než peníze. Naopak společnost, která nevydělává, což znamená, že lidé nejsou ochotni za její služby platit, nemá na trhu místo. Měla by zkrachovat. Měla by být nahrazena společností, které lidé platit ochotní jsou. Vše něco stojí a je jen otázkou, zda se nám to vyplatí. Každá služba má svoji cenu. Pokud lidé na vesnici opravdu o tyto služby mají zájem, komerční firma jim je poskytne. Za takovou cenu, kolik opravdu stojí. A je spousta možností, jak zajistit, aby cena šla dolů. Například může být pojízdná výdejna, která bude objíždět vesnice. Nebo vyšší cena bude hnacím motorem pro hledání mnohem levnějších například digitálních možností. Argument, že lidé z vesnice nebudou při zrušení své pobočky moct využít služeb České pošty a poslat o Vánocích pohled, je příliš slabý, aby ospravedlnil jednání, při kterém jsou všichni ostatní nuceni platit vyšší cenu, výměnou za možnost poslat pohled.

S jakým řešením přicházím? Chci, aby stát přestal mít monopol. Chci, aby se pošťákem mohl stát kdokoli. Chci, aby si lidé na trhu mohli vybrat. Lidé si zpravidla vyberou toho poskytovatele služeb, který jim přináší největší užitek. Jednotlivé společnosti se předhání a konkurují si, což vede k zajištění kvality a optimální cenové hladiny. Bez dotací z peněz, které nám stát vezme, aby udržel na živu umírající Českou poštu. Bez násilí. Bez monopolu. Levněji, efektivně a kvalitně. Chci, aby mezi sebou mohli lidé spolupracovat a prosperovat. Chci, aby se stát přestal plést lidem do jejich života a přestal jim házet klacky pod nohy. Chci, aby stát přestal plýtvat penězi, které lidem ukradl. Chci, aby stát nebyl pošťákem.