Ronald Reagan - Protekcionista

Mises.cz: 15. září 2015, Sheldon Richman (přidal Tomáš Macháček), komentářů: 0

- vyšlo v The Free Market 6, č. 5 (květen 1988)

Mark Shields, sloupkař pro The Washington Times, nedávno psal o Reaganově „slepé oddanosti k doktríně volného obchodu“. Pokud má prezident Reagan nějakou oddanost k volnému obchodu, tak musí být opravdu slepá. A to tak, že by ani netrefila do dveří. Ve skutečnosti je Reagan nejvíce protekcionistickým prezidentem od dob Herberta Hoovera.

Připouštím, že jeho rétorika je matoucí. V roce 1986 Reagan prohlásil: „Naše obchodní politika spočívá pevně na základech svobodných a otevřených trhů. Uznávám… nevyhnutelný závěr, který nás celá historie naučila – čím svobodnější je tok světového obchodu, tím silnější jsou vlny lidského pokroku a míru mezi národy.“

Avšak již ve své kampani z roku 1980 hájil protekcionismus, když americkému autoprůmyslu tvrdil: „Japonsko je součástí problému. Zde může stát legitimně působit. To jest, přesvědčit Japonce, tím či oním způsobem, v jejich vlastním zájmu, že záplava jejich aut musí být zpomalena, než se náš průmysl dostane zpět na nohy…“

Když uvalil 100% clo na vybrané japonské elektronické výrobky, kvůli údajnému „dumpingu“ počítačových paměťových čipů, řekl, že to udělal „aby uplatnil principy svobodného a férového obchodu.“ A ministr financí James A. Baker se chlubil protekcionistickým rekordem: „Reagan udělil americkému průmyslu více dovozních úlev (1), než kterýkoliv z jeho předchůdců za více než půl století.“

Je pravda, že tato administrativa zápasila s protekcionisty v Kongresu. Ale jen o to, kdo by měl mít moc omezovat obchod. Jak Reagan řekl: „Lepší politikou je dovolit prezidentům – mně nebo mým následovníkům – mít možnost řešit obchodní problémy.“

Obhájci Reaganovy politiky řeknou, že používal protekcionismus k otevření zahraničních trhů. Nemohou ale popřít, že čtvrtina všech dovozů je dnes omezena – nárůst o 100% od roku 1980.

Ani zahraniční trhy nejsou otevřenější. Reaganova administrativa hovoří o vývozu svobodného podnikání, ale ve skutečnosti vyváží hospodářské intervence do Japonska, Jižní Korey a jiných zemí. 

Když Spojené státy uvalí dovozní kvóty, či k tomu tlačí zahraniční vlády, musí se ve vývozní zemi objevit nucený povinný kartel, poněvadž vláda rozdělí kvóty mezi soukromé firmy a řídí celý systém. Ronald Reagan donutil země vyvážející textil, cukr, ocel a ostatní výrobky, aby kartelizovaly tato odvětví.

Mohou obchodní omezení otevřít zahraniční trhy? Užití vládní moci k regulaci obchodu pravděpodobně stvoří konflikt, jehož oběti jsou američtí spotřebitelé a vývozci. Je to též naivní, poněvadž to ignoruje politický tlak k udržení současných omezení. Spojené státy by například mohly uvalit nová omezení na japonská auta, aby donutily Japonsko přijmout hovězí z Iowy. Ale, jak se ptá známý sloupkař Stephen Chapman, „Věří někdo, že když začne Japonsko kupovat hovězí z Iowy, tak Ford a Chrysler se přestanou snažit držet japonská auta pryč z trhu?“

Vezmeme-li v úvahu naši vlastní spletitou síť obchodních omezení, je to od vlády Spojených států pokrytectví, když poučuje ostatní o otevírání svých trhů. Možná by byly v lepší pozici, kdyby naše hospodářství zbavila vláda těchto omezení jako první. Ale nepřišli bychom o páky k vyjednávání? Ano. Cílem ale není vyjednávat. Cílem je užívat si výhod produktivity a mezinárodní dělby práce. Zisk z bezpodmínečně volného obchodu by byl pro Spojené státy tak velký, že by byl dobrým příkladem pro zbytek světa.

Užitečnost volného obchodu neleží na otevřených trzích v cizině. Je dobrý pro zemi, která jej provozuje. Bez ohledu na to, co dělají ostatní. Účelem hospodářského systému není tvořit pracovní místa nebo prodávat výrobky do zahraničí. Toto jsou prostředky. Cílem je uspokojení našich materiálních tužeb. Svobodný obchod je dobrý, protože náš životní standard závisí na tom, jak snadno můžeme obdržet výrobky a služby, jež chceme.

Což jednoho vede k otázce: kdo potřebuje protekcionisty, když máme obhájce svobodného obchodu jako jsou tito?

Tato administrativa zatím:

- donutila přijmout Japonsko omezení na vývozy auto průmyslu

- citelně snížila kvóty na dovoz cukru

- vyjednala navýšení omezení v rámci Multi Fiber Arrangement, jež určuje obchod s textilem a oblečením

- vyžadovala po 18 zemích, včetně Brazílie, Španělska, Jižní Koreje, Japonska, Mexika, Jižní Afriky, Finska, Austrálie a Evropského společenství, aby přijaly „dohody o dobrovolných omezeních“, které snižují jejich dovoz oceli do Spojených států

- uvalila 45% clo na japonské motocykly ve prospěch Harley Davidson, jež uznala, že lepší japonský management byl příčinou jejich problémů

- zvedla clo na kanadské stavební dříví a cedrové šindele

- přinutila Japonce k dohodě o regulaci cen počítačových paměťových čipů

- odstranila v několika případech země třetího světa ze seznamu bezcelního dovozního programu pro rozvojové země

- tlačila na Japonsko, aby donutilo své automobilové výrobce kupovat více součástek vyrobených v Americe

- požadovala, aby Taiwan, Západní Německo, Japonsko a Švýcarsko omezily svůj vývoz obráběcích strojů

- obvinila Japonce z dumpingu valivých ložisek na základě toho, že jejich cena nevzrostla, tak aby vyrovnala pokles hodnoty jenu

- obvinila Japonce z dumpingu vysokozdvižných vozíků a barevných obrazovek

- rozšířila kvóty na dovoz kolíčků na prádlo

- nedokázala požádat Kongres o ukončení zákazu vývozu ropy z Aljašky a stavebního dříví pocházejícího z federální půdy

- předefinovala dumping, tak aby mohly domácí firmy jednodušeji žalovat zahraniční konkurenci z neférových obchodních praktik

- posílila Export-Import Bank, instituci určenou k narušování amerického hospodářství na účet Američanů, aby uměle podporovala export osmi velkých korporací

Světová banka odhaduje, že dovozní omezení měly v roce 1984 stejný efekt jako 66% přirážka k dani z příjmu na nejchudší občany Ameriky. Ne tak zřejmá je újma amerických výrobců, kteří z důvodu protekcionismu přichází o vývoz a platí více za kapitálové statky. Kupříkladu každý, včetně amerického auto průmyslu, musí platit více za ocel, protože Reaganova administrativa omezila její dovoz. Dokonce i ocelářský průmysl trpí, protože vysoké ceny stimulují hledání alternativních materiálů.

Prezident Reagan promeškal jedinečnou příležitost začít s uvolňováním amerického hospodářství z okovů obchodních omezení. Nepotřeboval dávat Američanům technickou lekci v ekonomii. Mohl říct, že volný obchod nevyžaduje větší ospravedlnění, než domácí hospodářská svoboda. Vskutku, nevyžaduje větší ospravedlnění, než tradiční americké hodnoty humánní a otevřené společnosti.

(1)Import relief – Vládní opatření usilující o dočasné pozastavení či omezení dovozu za účelem ochranu domácích výrobců. Běžně zahrnují dotace, školení, nízko úročené půjčky a daňové úlevy výrobcům.