Školní bublina

Mises.cz: 18. července 2012, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 33

Při úsvitu nejhorší ekonomické krize za několik desetiletí je toho stále mnoho, co musíme pochopit. Mnoho ekonomů souhlasí, že vytvoření falešné poptávky nakonec povede ke vzniku bubliny a zdrtí trh mnohem rychleji než přirozený ekonomický cyklus (přirozený ekonomický cyklus = cyklus vytvořený papírovými penězi – pozn. překl.). Vezměte si například trh se studentskými půjčkami. Studentské půjčky, dotované i nedotované, zaplatí osmnáctiletým část nebo celé jejich náklady na příští čtyři roky včetně nákladů na živobytí. Je morálně správné dovolit našim dětem, aby začínaly svůj život takto ponořeny do dluhu? 

V roce 1992 kongres zvýšil částku, kterou si studenti mohou půjčit z federálního úvěrového programu změnou Higher Education Act. Tento zákon také zjednodušil přístup ke zdrojům pro studenty, kteří jsou označeni jako „v nouzi“. Nyní můžeme pozorovat, že studentské půjčky dominují průmyslu vysokého vzdělávání a tvoří padesát procent veškerých balíčků finanční pomoci.

Podle FinAid.org činí průměrná inflace školného osm procent ročně a ceny se nezastavily nebo nespadly jedinkrát od roku 1977 bez ohledu na ekonomické klima. V roce 2004 vydal sčítací úřad zprávu, která ukazuje, že školné na soukromých univerzitách a vysokých školách je „o 93 % vyšší než v roce 1990.“ Tento symptom můžeme přičítat levným a dostupným penězům (půjčkám) a stává se problémem, protože školné stále roste, zatímco platy již dekádu zůstávají na stejné úrovni.

Ministerstvo školství ve své zprávě uvádí, že má na rok 2010 přidělený rozpočet ve výši 63,7 mld. dolarů, k tomu navíc dostalo 96,8 mld. dolarů z American Recovery and Reinvestment Act v roce 2009. Webová stránka ministerstva říká, že „programy ministerstva také poskytují granty, půjčky a pracovně-studijní asistenci více než 14 milionům studentům vyššího vzdělávání.“ To je bez čtyř milionů celá populace studentů ve Spojených státech. Znamená to, že pouze 22 % studentů má adekvátní prostředky k financování vysoké školy? To by ale znamenalo, že více než tři čtvrtiny Američanů studujících vysoké školy jsou „v nouzi“. Založeno na americkém ekonomickém modelu by tato statistika teoreticky neměla být možná.

Zvyšování cen má pro tento sektor i svoje výhody. Vysoké školy a univerzity si musí konkurovat. Nové zisky znamenají, že si vysoké školy nebo univerzity mohou dovolit lepší profesory a vylepšenou infrastrukturu. Mohou postavit nové koleje pro docházející studenty a zřídit nová zařízení, která dovolují lepší přístup k laboratořím či kampusovým centrům. Celková kvalita školy a vzdělávacích služeb, které poskytuje, vzroste.

Půjčky a granty nejsou nezbytně špatnou věcí, ale když množství peněz zaplavující toto odvětví vyžene ceny nahoru natolik, že jsou půjčky pro trh nezbytné, přitéká na trh riziko. Podobný způsobem si zdravotnictví užívalo plodů levných peněz díky pojišťovnictví. Přidané zdroje na výzkum a vývoj pomohly rozvoji léků a technologií. Ale zdroje třetí strany obvykle vyženou ceny vzhůru, protože rozhodnutí spotřebitele je v ekonomické rovnici oslabováno. Takže je nyní zdravotnictví nezávislému zákazníkovi (nepojištěnci) nedostupné.

Ve většině případů je studentská půjčka neměřitelným závazkem. Riziko úvěru osmnáctiletému nemůže být přesně změřeno, dokonce i pokud úvěr někdo spolupodepíše. Realisticky by žádná soukromá společnost nepůjčila takový kapitál takto mladému jedinci bez jakékoliv kreditní historie. Také bychom měli poznamenat, že zprávy ukázaly, že průměrný student vysoké školy má čtyři kreditní karty a průměrný dluh 3 000 dolarů, který nemůže plně splatit. To je sice jen malá suma ve srovnání s dluhem, který zdědí po čtyřletém studiu, ale dobře ilustruje, jak jsou půjčky šmahem rozdávány. Příjemci peněz jsou objekty masivních spekulací, bez jakékoliv indikace, že si tito budou moci dovolit splácet půjčky.

Nárůst zdrojů určených k financování vzdělání si může vybrat svoji daň. Pokud by současný trend pokračoval, studentům bude dále růst objem financí potřebných ke vzdělávání a většinu z těchto peněz budou financovat půjčkami. Jak poznamenává vydání ze 14. ledna časopisu Economist, „V prosinci 2009 bylo zaměstnáno pouze o cca 400 000 Američanů více než v prosinci 1999, zatímco populace za tu dobu vzrostla téměř o 30 milionů.“ S mírou nezaměstnanosti 10 % (reálné číslo je blíže 17 %), celá záležitost vypadá ještě hrozivěji.

Milióny studentů budou promovat ve stejných populárních oborech a zápasit o méně pracovních míst, protože signifikantní počet výrobců a průmyslníků opustil Spojené státy. Nabídka studentů, kteří budou přicházet na trh práce, bude nekonečná a zaměstnavatelé budou novým zaměstnancům kvůli jejich nadbytku snižovat platy.

Dalším scénářem je, že zaměstnavatelé nebudou nabírat vůbec, protože mají plně obsazená místa a tím na pracovním trhu vznikne slepá ulička. Nezaměstnanost, sociální pojištění a zdravotní pojištění budou trpět z efektů nabídky a poptávky u tohoto typu krize.

Státní a městské univerzity se nebudou moci věnovat každému studentovi, ale mohou zůstat nejlevnější cestou k získání diplomu. City University of New York (CUNY) vykázala 77,5% nárůst přestupujících studentů během posledního roku. To je znamení, že vzdělání se stává nedostupným. Bez významného státního financování nebo zvýšení školného nebude mít CUNY dostatečnou infrastrukturu na zvládnutí nově příchozích studentů.

Najít rozumné východisko z hrozící krize studentských půjček je obtížné. Kandidáti podporující omezení finanční pomoci studentům nebo zredukování Ministerstva školství si podepíší politický rozsudek smrti. Nedávný Health Care and Education Reconciliation Act z roku 2010 ukončí dotovanou studentskou pomoc soukromým věřitelům. Tento zákon zjednoduší dostupnost půjček tím, že studenti půjdou přímo ke zdroji peněz, nicméně zákon se zaměřuje pouze na to, kdo kontroluje trh, a nemá žádný efekt na ekonomiku školného obecně.

Splátky budou mít hranici 10 % disponibilního příjmu vysokoškoláka a po dvaceti letech budou prominuty, u státních zaměstnanců pak po deseti letech. Riziko spojené se závazky za půjčky se přesouvá na daňového poplatníka. Tento zákon odstraňuje závazky studentů a vytváří morální hazard tím, že zákon vytvoří virtuální zarážku. Kombinace této zarážky a klesajících mezd kvůli nadměrné nabídce pracovníků může vést pouze ke zvyšování platební neschopnosti. Tato protržená bublina bude masivní a bude ovlivňovat hlavní průmyslová odvětví, jako je stavebnictví, automobilový průmysl a poskytování úvěrů.

Z důvodu snazšího získávání studentských půjček a shovívavosti splátkových podmínek může vysoké vzdělávání zvyšovat školné ještě rychlejší měrou. Pro vysoké školy a univerzity zde neleží žádné riziko. Pokud jsou ceny na trhu vyrovnané, školy si mohou účtovat jakoukoliv částku, kterou je trh ochoten platit. Udržení kroku s rostoucími náklady bude obtížné, protože veřejné zdroje budou muset růst relativně ke školnému exponenciálně.

Závěrem tedy můžeme říct, že teorie akademické finanční asistence skrz vládní intervence nefunguje tak, jak bylo inzerováno. Tento program ve skutečnosti pouze ublíží lidem, kterým se snaží pomoci.

Rodiče již nejsou schopni naspořit dětem na vysokou školu, protože inflace ceny vzdělání je exponenciálně vyšší než úroková míra. Toto nutí více a více studentů upadnout do dluhu ještě před tím, než si ve své profesi vydělají první dolar. Nakonec bude tato bublina rozvracet ekonomiku a mít masivní dopad na jiná odvětví. Odpouštění dluhu je morálním hazardem, které znamená, že dlužník nemá žádné skutečné závazky a jeho zodpovědnost nyní přebírá daňový poplatník.

Jestli je odvětví studentských půjček řízeno americkou vládou nebo dotovanými úvěrovými institucemi, není podstatné; tento byznys model je vadný a bude tlačit ceny vzdělání vzhůru bez ohledu na to, zda to dává ekonomický smysl nebo nikoliv.

Původní článek naleznete zde.