Stát jednorožců

Mises.cz: 15. ledna 2016, Michael Munger (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 4

Naším problémem je, že musíme bojovat s jednorožci.

Jednorožci jsou samozřejmě pohádkové, koním podobné bytosti, kterým z čela vyrůstá dlouhý zakroucený roh. Živí se duhou, ale mohou přežít i roky bez jídla. Utáhnou ohromné náklady, aniž by se unavili. A jejich prdy voní jako čerstvě natrhané fialky, což činí jízdu ve voze za nimi obzvláště příjemnou.

Z těchto důvodů jsou jednorožci zcela ideálními užitkovými zvířaty a klíčem k vylepšení prosperity lidské společnosti.

Teď chcete jistě namítnout, že tento argument je chybný, protože jednorožci ve skutečnosti neexistují. To by mohlo být zásadní chybou v tvrzení, že jsou užiteční, pokud by to byla pravda.

Naštěstí lze existenci jednorožců snadno prokázat. Zavřete oči. Pak si představte jednorožce. Ten, kterého vidím já, je bílý a vznešený a obklopuje ho duha. Vaše vize může být trochu jiná, ale není pochyb, že když se řekne „jednorožec“, tak obraz ve vaší mysli bude celkem blízko tomu, co si představuji já. Takže jednorožci existují a důkazem je, že máme sdílenou koncepci toho, jak by měli vypadat.

Problém: „stát“ je jednorožec

Když jsem debatoval o státu s mými kolegy s Duke University, tak jsem brzo zjistil, že pro většinu z nich je stát jednorožcem. Já vycházím z tradice školy veřejné volby, která zdůrazňuje více konsekvencionalistické argumenty oproti přirozeným právům, takže je pro mě toto zjištění obzvláště důležité. Mí kolegové většinou nedůvěřují politikům, demokracii shledávají jako zmatenou a nefunkční, protestují proti brutalitě a excesům zahraničních válek, války proti drogám a špehování ze strany tajných služeb.

Jejich řešení ovšem bez výjimky zní: ještě více rozšířit moc „státu.“ To se mi na nich právě zdálo doslova šílené – non sequitur takových rozměrů, že jsem měl problém brát je vážně.

Pak jsem zjistil, že o státu smýšlí jako o jednorožci – jako i instituci, která má ty vlastnosti, motivace, znalosti a schopnosti, jaké si pro ni představují. Když mi to konečně došlo, tak jsem se cítil trochu hloupě, protože toto zjištění – že lidé, kteří si přejí expanzi státu, si ho představují jinak, než jak může existovat v reálném světě – je konec konců jedním z hlavních témat klasického liberalismu během uplynulých tří staletí. K tomu existuje řada příkladů.

Edmund Burke mluví o omylu jednorožce velmi jasně. Problémem nejsou špatní lidé nebo nedotažené reformy. V dalších volbách se objeví Mesiáš! Další reforma nás zavede do Utopie! Ne, neobjeví a nezavede.

„Marně mi říkáte, že vlády jsou dobré a selhávají jen kvůli zneužití. To ta věc! Ta věc samotná je zneužitím! Povšimněte si, pánové, prosím vás, té velké chyby, na níž je založena veškerá umělá moc legislativy. Bylo pozorováno, že lidé se dostávají pod vliv nezvladatelných vášní, kdy je nutné zabránit jim v násilí, jehož by se mohli dopustit jeden na druhém. Ustanovili si tedy vládce, aby vášně zkrotili rozumem. Tím ovšem vznikla ještě horší a nesnadněji řešitelná potíž: jak se má člověk bránit proti vládcům?“

Adam Smith to v Bohatství národů vyjádřil takto:

„Je to systém vlády, situace, do níž jsou lidé umístěni, kterou hodlám podrobit kritice. Nikoliv charaktery těch, kteří jednají v rámci systému. Ti jednají tak, jak je k tomu jejich situace přirozeně vede, a ti, kteří si na ně nejhlasitěji stěžují, by si na jejich místě pravděpodobně nepočínali o nic lépe.“

Selhávání státu je dáno systémem jeho organizace, podnětům, kterým jsou lidé v tomto systému vystaveni a vnitřní logikou jeho fungování. Lidé, kteří v tomto systému pracují, jednají pravděpodobně stejným způsobem, jakým by jednali jacíkoliv jiní lidé umístění do tohoto systému. Takže ačkoliv je pravdou, že si člověk dokáže představit stát, který bude fungovat jinak, tak neexistují lidské bytosti, které by mohly pracovat v jeho systému a dokázat to, co si etatisté umí představit.

Nakonec Hayek s Misesem tento problém jednorožců pojmenovali velmi přímočaře. V Epistemological Problems of Economics Mises napsal:

„Stěží existuje někdo, kdo začal studovat společenskovědní problematiku, koho by k tomu nevedla touha vidět uskutečnění nějakých reforem. Téměř ve všech případech jsou lidé již na počátku svého studia rozhodnuti o tom, jaké reformy společnosti by se měly uskutečnit. Jen hrstka pak má sílu akceptovat poznání, že tyto vysněné reformy jsou neuskutečnitelné nebo škodlivé a vyvodit z toho patřičné závěry. Pro většinu lidí je snadnější obětovat intelekt než obětovat své sny. Nedokáží unést představu, že jejich utopie by ztroskotala na nezměnitelných nutnostech lidské existence. To, po čem touží, je realita odlišná od té, jaká nám byla dána v tomto světě. … Přejí si vysvobodit se z okovů vesmíru, s jehož řádem nesouhlasí.“

Nejslavnější verzí výroku o jednorožci je pak pravděpodobně Hayekova věta, že „zvláštním úkolem ekonomie je ukázat lidem, jak málo toho skutečně vědí o věcech, které si představují, že mohou plánovat.“

Mungerův test

Během debat jsem zjistil, že je užitečné popsat tento „problém jednorožce“ přesně, protože to odkrývá hlavní slabinu v etatistických argumentech. Pokud chcete zavádět jednorožce jako pohon pro veřejnou dopravu, tak klíčové je, aby jednorožci skutečně existovali, než aby existovali pouze ve fantazii. Lidé tak okamžitě pochopí, proč by byl hloupý nápad spoléhat se na imaginární stvoření jako na řešení problému veřejné dopravy.

Pro ty, kteří mají problém s tím vidět, proč stát, jak si ho představují, je jednorožec, jsem vymyslel to, co jsem neskromně nazval Mungerovým testem.

1.    Začněte tím, že si zapište, co by podle vašeho názoru měl stát všechno poskytovat a co by měl řídit.

2.    Udělejte si krátkou pauzu a pak se vraťte ke svým tvrzením. Všude, kde se vyskytuje slovo stát, tak ho smažte a nahraďte ho frází „politici, které skutečně znám, kandidující ve volebním systému s voliči a zájmovými skupinami, jaké ve skutečnosti existují.“

3.    Pokud i poté věříte svým tvrzením, tak můžeme o něčem diskutovat.

Takový postup může vytvořit spoustu zábavných momentů. Když někdo řekne: „Stát by měl mít silnou armádu a autoritu jí použít,“ tak ho požádejte, aby z té věty odstranil jednorožce („stát“) a nahradil ho někým skutečným (Bush, Obama, Trump, Clintonová). Bude znít věta „Hillary Clintonová by měla mít k dispozici silnou armádu a autoritu jí použít“ se stejnou jistotou?

Pokud někdo řekne: „Stát by měl pomocí subvencí a daní vést lidi k tomu, aby využívali více obnovitelných energetických zdrojů,“ tak ho požádejte, aby odstranil z věty „stát“ a nahradil ho „senátoři z oblastí, kde se vyrábí z kukuřice etanol.“ Pořád to zní jako dobrý nápad?

Co třeba „stát by měl regulovat prodeje elektrických automobilů.“ Teď záměna: „Zastupitelé z Michiganu a dalších míst, kde se vyrábí součástky ke spalovacím motorům, by měli být pověřeni regulací Tesla Motors.“ Nu, možná ne…

Podle mých zkušeností trávíme příliš mnoho času bojem s jednorožci. Tedy tvrdíme, že jednorožci/stát samotný, jsou zlem a nemohou být zkroceni tím způsobem, který je konzistentní se svobodou. Cílem našich argumentů je samotná představa jednorožce jako vznešené a dobrotivé bytosti.

Problémem je, že jednorožci, jak si je oni představují, jsou moudří, dobrotiví a všemocní. Říkat jim, že jejich představy jsou chybné, je k ničemu. Pokud budeme trvat na tom, že naši oponenti se pletou ohledně vlastností „státu“ – který v první řadě neexistuje, alespoň ne v té podobě, jak si ho etatisté představují – tak budeme ztrácet pozornost mnoha sympatizujících lidí, kteří se zajímají primárně o výsledky.

Abych parafrázoval Hayeka, zvláštním úkolem libertariánského hnutí je přesvědčit publikum, že to jsou naši oponenti, kdo jsou nemožní idealisté, protože věří v jednorožce. Rozumí jen velmi málo státu, který si představují, že mohou naplánovat.

Původní článek: http://fee.org/freeman/unicorn-governance/