Svobodou k prosperitě: Gratulujeme, soudruzi!

Mises.cz: 30. dubna 2011, Arsen Lazarevič, komentářů: 5

Česká republika poskočila v indexu ekonomické svobody ze 34. místa na 28. místo. Skok se to zdá být relativně velký, dříve však, než zvoláme slavnostní hurá, je třeba nalít si čistého vína…

V minulém díle jsme si objasnili, jaký podstatný vliv má ekonomická svoboda na hospodářský růst. Pravda je taková, že naše zlepšení ekonomického prostředí bylo minimální (0,6 bodu) a v některých oblastech jsme si dokonce pohoršili. O většinu „bodů k dobru“ se postarala centrální banka rozumnou měnovou politikou. Máme stabilně posilující měnu, inflace je díky snaze ČNB nízká. Srovnejme si to například s eurem, které nejenže prochází krizí důvěry, ale kroky Evropské centrální banky spočívající v tisknutí peněz (à la Fed) a odkupu dluhopisů mohou v budoucnu způsobit vážně problémy.

Další výrazné zlepšení proběhlo v oblasti podnikatelské svobody. Hodnocení ale i tak není příliš lichotivé: regulační překážky jsou stále velké a nedostatek transparentnosti představujte nadále zásadní překážku.

Naopak velké mezery máme překvapivě v korupci, kde měření z velké části vycházejí z indexu Transparency International. O problémech spojených s korupcí se není třeba dlouze rozepisovat. Alarmující však je, že i přes programy současných vládních stran, ve kterých byla korupce klíčovým tématem, se nejenže ve společnosti nic neděje, ale podle tohoto indexu dochází i k celkovému zhoršení.

Další vývoj: negativní

O dalším vývoji se index Heritage nezmiňuje, můžeme si ho však snadno domyslet – povodňová daň, daň z ulice, zvýšení DPH, zvýšení daní živnostníkům, jednatelé, kteří jsou trestně odpovědní. To všechno jsou zákony, které přispějí k největšímu omezení naší ekonomické svobody vzniku samostatné České republiky.

Smutné je i to, že došlo k rozcupování a zvulgarizování Bezděkovy reformy. Jeden z jejích hlavních cílů – snížení nákladů na zaměstnance – se totiž nenaplní.

Měnová politika směřující k vysoké inflaci

Lze očekávat zhoršení i v měnové politice. Je totiž velmi nepravděpodobné, že při zvýšení dolní sazby DPH se ČNB podaří udržet inflační cíl na třech procentech. Bude se tak opakovat situace z roku 2008, kdy došlo ke zvýšení dolní sazby DPH z 5 na 9 procent. Vláda nám tehdy společně s centrální bankou slibovala, že se inflaci podaří udržet na 4 procentech, skutečnost však byla o mnoho horší – 6,3 procenta růstu a jedno z nejnižších zvýšení reálných mezd v novodobé historii.

Zvýšení DPH velmi rychle donutí Českou národní banku zvyšovat úrokové sazby a i to bude výrazným faktorem zbrzdění naší ekonomiky.

A to není vše…

Za velmi problematickou pokládám skutečnost, že se smazaly rozdíly mezi pravicovou a levicovou politikou, což přiznávají i někteří (levicoví) politologové.

Už je to více než 20 let, kdy jsme roztrhli otěže nesvobodného režimu, který nedovolil lidem a společnosti se rozvíjet, a nyní tu máme další státní moloch, který bude do našich životů zasahovat stále víc. Odnese to především střední třída, která se většinou žádných kompenzací nedočká a bude muset platit jak mourovatá.

Jestliže jsme očekávali s novou vládou změny jako vhodně nastavené protikorupční zákony, stejné či nižší daně a penzijní reformu, dostali jsme pravý opak: zvýšení korupce (ve které jsou zapleteni i členové vlády), vyšší daně a totální paskvil v podobě „penzijní reformy“.  

Text původně vyšel na webu finmag.cz.