Účast ve volbách je projevem zbabělosti

Mises.cz: 11. června 2015, Přemysl Holub, komentářů: 28

Přibližně v adolescentním věku člověk přijme za samozřejmost existenci voleb. A nejen to – aniž by si to uvědomil, většinou je v té době i rozhodnuto, jestli – až bude oprávněn volit - podpoří pravici nebo levici. Zásadní vliv na jeho volební preference má totiž prostředí, ve kterém vyrůstá. Pak většinou volí stejně jako jeho rodiče nebo osobnosti, které jsou pro něho pozitivním vzorem. Ve všech volbách, kterých jsem se aktivně účastnil, jsem se i já sám takto orientoval. Musím přiznat – s minimem vlastního úsudku či porozumění situaci. Teprve když jsem se pokusil odpovědněji a nezávisle sám pro sebe zdůvodnit, proč volit toho nebo onoho, došel jsem k jedinému možnému závěru – nevolit.

Předpokládám, že většina voličů během života nevybočí ze své volební strategie. Alespoň co se týče výběru pravice nebo levice. Považujeme-li se za pravicově či levicově smýšlejícího, pak máme tendenci vyhledávat argumenty pro podporu svého postoje. Podrobit vlastní přesvědčení kritickému hodnocení je nepohodlné a nepříjemné, takže pokud je to možné, vyhneme se tomu.

Pokud bychom chtěli být ještě důslednější, podrobíme kritickému posouzení i samotné volby bez ohledu na vlastní volební orientaci. Avšak jestliže většina voličů rezignuje na snahu o objektivní inventuru svých hodnot a z nich vylývajících postojů, pak těch, kteří by se zamysleli nad spravedlností voleb, bude minimum. Jsem přesvědčen, že ti, kteří tak s otevřenou myslí a s upřímnosti k sobě učiní, se nebudou již nadále voleb účastnit.

Demokratický volební systém se totiž z pohledu individuální svobody jednotlivce ničím neliší od totality. Z pohledu jednotlivce je nepodstatné, jestli na něj něco, s čím nesouhlasí, bylo uvaleno z moci císaře, krále, komunistického byrokrata, prezidenta nebo vlády. Ve všech případech se musí pod hrozbou násilí podřídit všemu, co je mu nařízeno. Rozdíl může být v charaketru a míře krutosti násilí, ne však v principu.

Demokratický volební systém je založen na absurdní myšlence. Ta předpokládá, že lidé nejsou schopni civilizovaného života bez existence vlády. Proto uspořádejme volby, kterými si do čela zvolíme některé z nás, a přidělme jim pravomoci, skrze které nám zajistí pořádek a bezpečnost. Nikdy nebylo vysvětleno, jakým zázrakem se pak z nesourodé skupiny lidí stanou zodpovědní voliči schopní vybrat toho jediného správného vůdce. Jak je to možné, když jsou podezírání z náchylnosti k chaosu a nepořádku, pokud na ně nedohlíží vládce? Jak lze potom zajistit, aby vládnoucí pozici neobsadil psychopat, který tak dostane k páchání zla mnohem větší prostor a sílu než kdyby zůstal jen řadovým občanem?

Argumenty, že se o politické funkce budou ucházet ti nejschopnější z nás a budou demokraticky zvoleni, vyvolávají další otázky. Účastí ve volbách se totiž ve svém důsledku snažíme vnutit své hodnoty a přesvědčení jiným. Co to má společného s nějakým mravním principem? Se svým sousedem se nemusím shodovat v mnoha záležitostech a nemusím ani schvalovat jeho životní styl, ale pokud mne neohrožuje, proč bych mu měl vnucovat své vlastní postoje, ať už jde o cokoli? A pokud toto právo nemám, jak bych ho mohl získat protřednictvím zvoleného zástupce? Jestliže je ospravedlnitelný můj zásah do života souseda, měl bych to udělat sám. Pak ale nepotřebuji volit toho, kdo to udělá za mne. Volby jsou tedy prostředek k násilnému přinucení ostatních k něčemu, k čemu bychom se sami necítili oprávněni je nutit.

Na závěr ještě krátký komentář k argumentu, který tvrdí, že je nutno účastnit se voleb, abychom tak prosadili alespoň „menší zlo“. Ale z pohledu koho jde o zlo „menší“? A pokud si myslíme, že je v pořádku se ke svobodě „provolit“, obhajujeme tím legitimnost tohoto postupu. Může se pak stát, že někdo jiný tento volební systém použije k nastolení nějakého typu autoritářství. Čím pak budeme obhajovat, že nemá právo tak učinit? Dle jakého principu budeme rozhodovat, zda situace vyžaduje použití demokratického volebního systému či nikoliv? Strategie „provolit se ke svobodě“ má minimální naději na úspěch a její opakování ji mylně deleguje jako normu.

Sám jsem se mnohokrát aktivně voleb zúčastnil. Teď jsem ale došel k závěru, že účast ve volbách je nemorální a je projevem zbabělosti. Je to snaha nastrčit zvoleného zástupce tam, kde potřebuji vnutit své zájmy, přestože vím, že na to nemám právo. Jde o „legalizaci“ nespravedlnosti a násilí. Jde o neoprávněné vnucování vlastních hodnot a přesvědčení ostatním prostřednictvím systému, který jsme si zvykli považovat za samozřejmý a patřičný. A už nevnímáme, jak kolosální nespravedlnosti se tím dopouštíme. Každým vhozením volebního lístku do urny, bez ohledu na to, koho volíme, tento systém podporujeme.