Život a dílo Eugena von Böhm-Bawerka

Mises.cz: 29. května 2012, Mises.org (přidal Josef Tětek), komentářů: 5

Eugen von Böhm-Bawerk byl ekonom, právník, ministr financí, učitel a zakládající osobnost rakouské školy ekonomie. Narodil se roku 1851 v Brně a dostalo se mu právnického vzdělání na Vídeňské univerzitě. Během studií se mu do rukou dostaly Mengerovy Principy ekonomie, které v něm okamžitě probudily vášeň pro tuto vědu. Ačkoli pod samotným Mengerem nikdy nestudoval, rychle se stal stoupencem jeho práce. Böhm-Bawerk se během studií rovněž spřátelil s Friedrichem von Wieserem, dalším ze zakladatelů rakouské školy, který se později stal Böhm-Bawerkovým švagrem.

Na počátku 70. let 19. století získal Böhm-Bawerk zaměstnání na rakouském Ministerstvu financí, kde zastával několik nevýznamných pozic. Na toto ministerstvo se však měl ještě v pozdějších letech vrátit a významně tak ovlivnit ekonomické směřování rakouské monarchie.

Roku 1880 započal Böhm-Bawerk svou učitelskou kariéru, když získal kvalifikaci jako privatdozent – soukromý vyučující – politické ekonomie na Vídeňské univerzitě. Následující rok pak přešel na univerzitu v Innsbrucku, kde byl roku 1884 povýšen na profesora, čímž si zajistil stabilní práci se zajištěným příjmem, kterou vykonával až do roku 1889, kdy se stal poradcem na vídeňském Ministerstvu financí. Byla to právě doba akademického působení v Innsbrucku, kdy měl Böhm-Bawerk nejvíce času na sledování svých intelektuálních zájmů a kdy rovněž napsal první dva díly svého magnum opus, Kapitál a úroková míra.

Jako ministerský poradce se však musel zabývat spíše politickými záležitostmi. Jedním z jeho největších úspěchů byla reforma rakouské daňové soustavy, která ve své původní podobě značně zatěžovala domácí výrobu. Poradce Böhm-Bawerk navrhl namísto složitého daňového systému modernější jednoduchou daň z příjmu. Jeho návrh prošel a nový systém již ekonomiku tak nezatěžoval. Roku 1895 byl Böhm-Bawerk povýšen na ministra financí – pozice, kterou s menšími přestávkami zastával až do konce svého třetího období roku 1904 [1]. V jedné z přestávek, roku 1897, se stal velvyslancem v Německu a při další, roku 1899, byl povýšen do Sněmovny. Během těchto let stihl rovněž napsat rázné vyvrácení Marxistické ekonomie, vydané roku 1896 pod názvem Karel Marx a konec jeho systému.

Jako ministr financí lpěl Böhm-Bawerk na striktním dodržování zlatého standardu a usiloval o trvale vyrovnaný státní rozpočet. Roku 1902 se mu povedlo zrušit vysoké dotace cukrovarům, které byly vypláceny po staletí. V roce 1904 Böhm-Bawerk rezignoval a vrátil se k přednášení na Vídeňské univerzitě. O tři roky později se stal víceprezidentem Akademie věd a roku 1911 se stal prezidentem této instituce. Krátce na to, roku 1914, Böhm-Bawerk umírá v městečku Kramsach. [2]

Během svého života učil Böhm-Bawerk spoustu zajímavých studentů, včetně Josefa Schumpetera a Ludwiga von Misese. [3] Zatímco však Schumpeter Böhm-Bawerkovy poznatky nezačlenil do svého díla, pro Ludwiga von Misese byl často cennou inspirací. Navzdory tomu, co zlí jazykové říkají o rakouských ekonomech („Rakušané mohou mít v mnoha věcech pravdu; všechno však již bylo řečeno v Marshallových Principech.“), je nepopiratelné, že Mises rozvinul a prohloubil Böhm-Bawerkovo dílo, obdobně jako Böhm-Bawerk učinil s dílem Carla Mengera.

V metodologii byl Böhm-Bawerk věrný svému předchůdci Mengerovi. Studium ekonomie chápal jako studium individuálního jednání. Tento metodologický individualismus je princip, podle kterého vědec zaměřuje pozornost na konkrétní jedince namísto větších společenských struktur, chce-li se dobrat příčinných souvislostí. Tento přístup je charakteristický zejména pro rakouský směr, jelikož to byl Menger, kdo jej v rámci ekonomie zpopularizoval jeho užíváním při popisu vzniku peněz a dalších fenoménů. Böhm-Bawerk pak aplikaci tohoto principu dále rozšířil, ve svém „příkladu s papouškem“ tak vysvětluje, jak je mezní užitek determinován jednáním konkrétního jedince:

Zemědělec má pět pytlů obilného zrní a žádnou možnost je prodat či nakoupit větší množství. Jednotlivé pytle zrní chtěl využít následovně – jeden k základní obživě, druhý k zesílení, třetí jako krmení kuřatům, čtvrtý jako ingredienci při výrobě whisky a pátý jako krmivo papouškům. Zemědělec však o jeden pytel přišel. Namísto toho, aby nyní snížil spotřebu zrní na každou aktivitu o pětinu, zemědělec se rozhodne nechat papoušky hladovět, protože mu nepřináší tolik užitku jako ostatní užití. Jinými slovy, jsou mezní veličinou. A jsou to právě mezní veličiny, nikoli celkový stav věcí, na základě kterých činíme ekonomická rozhodnutí. [4]

Dalším významným prvkem Böhm-Bawerkovy metodologie byla mimo individualismu i nedůvěra v empiricismus. Preferoval hlubší analýzu příčinných vztahů mezi jednajícími lidmi a ekonomickými jevy před statistikou a korelací; jako nástroj mu posloužily hypotetické konstrukce a snaha o izolaci určitých kvalitativních proměnných. Ačkoli nikdy nepronikl tak hluboko jako Mises se svou praxeologií, Böhm-Bawerk usiloval o výstavbu teorie na základě logiky, nikoli zkušenosti. Böhm-Bawerk argumentoval, že úroková míra je ve své podstatě cenou času, a to nikoli proto, že můžeme pozorovat investory směňující peníze za čas, ale z toho důvodu, že úroková míra řídí nepřímou produkci, se kterou se můžeme setkat pouze tehdy, když jsou lidé ochotni čekat déle na uspokojení svých potřeb. Vysvětlil tak úrokovou míru jako logický následek lidského jednání, nikoli jako shodu okolností. Dalo by se říci, že Böhm-Bawerk měl podobný názor na metodologii jako Friedrich Hayek. Za základ pro vysvětlení vztahů mezi ekonomickými fenomény tedy považoval logické argumenty, ačkoli nebyl ani striktním nepřítelem užívání dat k podpoře platnosti teorie. Hayekova práce v oblasti cenové a úrokové teorie je tedy rozvinutá Böhm-Bawerkova teorie nepřímé produkce. [5]

Jako přímý dědic odkazu marginalistické revoluce, Böhm-Bawerk byl předurčen rozmést omyly klasické, merkantilistické a marxistické ekonomie. Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky ekonomické vědě patří teorie úroku založená na časových preferencích, začlenění konceptu času do procesu akumulace kapitálu, vyvrácení marxistické teorie vykořisťování či poznatek ohledně vlivu mezního užitku na cenovou tvorbu. Při výstavbě nové teorie úroku musel samozřejmě vyvrátit všechna další vysvětlení – včetně teorií založených na užitku, produktivitě či vykořisťování. Mises Böhm-Bawerka kritizoval za to, že své teorie plně nedovedl do logických důsledků, a obviňuje jej tak z přijetí kvazi-produktivní teorie, čímž údajně sám spadl do pasti, kterou nachystal pro své současníky. [6]

Při diskusi o kapitálu Böhm-Bawerk zdůrazňuje, že všichni lidé preferují mít statky dříve než později, ceteris paribus. Jediný důvod, proč by tak lidé měli volit delší výrobní proces – který posune konečný produkt dále od spotřeby – je, že takový proces přináší dostatečně vysoký zisk vyvažující újmu z delšího čekání. Böhm-Bawerk argumentuje, že samotná existence výrobního procesu delšího než naprosto minimálně nutnou dobu nutně dokazuje vyšší produktivitu takového procesu, jinak by se nikdo neobtěžoval čekat. Nepřímé výrobní postupy jsou tak produktivnější, jelikož musí vynahradit snížený užitek spotřebitelů způsobený větší vzdáleností statků ke spotřebě. [7] Zahrnutí elementu času do výrobního procesu bylo ve své době něco zcela nového a většina Böhm-Bawerkových debat s J. B. Clarkem se točila okolo tohoto tématu (tato debata byla později oživena Hayekem a Frankem Knightem). Moderní makroekonomie, když už vůbec o kapitálové teorii pojednává, téměř nikdy nebere v úvahu, že tvorba a přeměna kapitálu musí probíhat v čase. Je to ovšem prvek času, který uvádí v soulad teorii kapitálu s teorií úrokových sazeb.

Dalším Böhm-Bawerkovým přínosem byla úplná devastace Marxova učení. Před ním se s vyvracením Marxovy teorie pracovní hodnoty nikdo neobtěžoval - Böhm-Bawerk se však rozhodl nejen tuto teorii vyvrátit, ale rovněž poukázat na Marxovu nekonzistentnost ve vztahu k této teorii v jeho vlastním díle. Hodnota, vysvětloval Böhm-Bawerk a marginalisté, neplyne z přírůstku práce či zdroje, ale jednoduše z lidského subjektivního hodnocení výsledných statků. Mengerova dřívější práce na poli subjektivní teorie hodnoty poskytla Böhm-Bawerkovi vhodnou munici na rozcupování Marxovy teorie „jednoduchého průměru odpracovaných hodin“ na kusy. Ohledně teorie vykořisťování argumentoval: „Kapitalisté nevykořisťují dělníky, naopak jim musí vycházet vstříc – vyplácet dělníkům mzdu dlouho předtím, než sami uvidí zisk z prodeje finálního výrobku.“ [8][9] Böhm-Bawerkovo úsilí věnované vyvracení Marxových ekonomických omylů se zúročilo o desetiletí později, když Mises úspěšně vybojoval bitvu se socialistickými ekonomy. [10]

Jeho posledním velkým činem bylo podání důkazu, že ceny určuje mezní užitek a nikoli nákladnost výroby, jak tvrdili klasičtí ekonomové. Zatímco náklady mohou udávat spodní hranici cen, nemohou vysvětlit cenové fluktuace na různých místech a v různém čase. Takové variace mohou vysvětlit pouze změny v mezním užitku kupujících a v rezervační poptávce prodávajících. Mezní užitek tak udává poptávkovou funkci všech účastníků směny. [11]

Ačkoli se Böhm-Bawerk věnoval mnoha tématům, jeho největším přínosem je bezpochyby popsání vztahu mezi časem a kapitálovou strukturou. Ekonomická obec však upřednostnila kapitálovou teorii Franka Knighta. Stejně jako peníze a peněžní teorie [12] i kapitálová teorie tak byla odsunuta na okraj ekonomické vědy a vykázána do vysoce specializovaných žurnálů, bez jakékoli provázanosti s obecnou ekonomickou teorií. Ne všichni ekonomové se s tím však hodlali smířit. Hayek, Mises a Rothbard vzali Böhm-Bawerkovu teorii nepřímých výrobních postupů, zkombinovali ji s Wicksellovými poznatky ohledně úrokové míry, a konečně tak vybudovali tolik potřebnou kapitálovou teorii, jež je v souladu s ostatními aspekty ekonomické teorie. Böhm-Bawerkovo dílo dalo vzniknout Mises-Hayekově teorii hospodářského cyklu – Mises rozpracoval teorii o neudržitelném boomu v kapitálově náročných odvětvích, který je způsoben nárustem peněžních substitutů, a Hayek vysvětlil, jak změny v úrokových mírách ovlivňují cenové spready a ziskové marže v časově náročnějších odvětvích. Mises sloučil peněžní a úrokovou teorii, Hayek sloučil kapitálovou a podnikatelskou teorii a dohromady jejich díla představují jeden z největších poznatků ekonomické vědy. Böhm-Bawerkova práce na časové struktuře výroby byla pro ekonomii naprosto klíčová – stejně tak jako Wicksellova teorie úroku, Misesova teorie peněz a Hayekova teorie podnikatele a konkurence. Z těchto čtyř komponentů sestavil Mises robustní vysvětlení hospodářských cyklů. [13]

Böhm-Bawerkova díla Kapitál a úroková míra a Karel Marx a konec jeho systému stavěla na Mengerových subjektivistických základech, doplněných o nové poznatky a úpravy, místo suché matematiky. Ač nebyl prost metodologických či teoretických chyb, Böhm-Bawerk byl géniem, který posunul hranice ekonomického poznání zase o něco dále než Menger či klasičtí ekonomové. Jeho student, Ludwig von Mises, naštěstí zdědil učitelovy schopnosti čisté logiky a srozumitelnosti.

Roger Garrison k tomu poznamenal: [Mises] dával na vědomí, že nikdo se nemůže považovat za ekonoma, pokud se nejprve neseznámil s myšlenkami [Kapitálu a úrokové míry]. Mises zašel dokonce až k tvrzení, že žádný vážený občan by neměl užívat svého volebního práva, pokud nečetl Böhm-Bawerka! [14]

Pozn.:

[1] The New International Encyclopedia, 1905 ed., s.v. "Boehm von Bawerk, Eugen." New York City: Dodd, Mead and Company, 1906.
[2] Garrison, Roger. "Biography of Eugen von Böhm-Bawerk (1851-1914) — Roger W. Garrison — Mises Institute." Ludwig von Mises Institute. http://mises.org/about/3229 (accessed October 20, 2011).
[3] Ibid.
[4] Böhm-Bawerk, Eugen von. Capital and Interest. 1889. Reprint, Grove City: Libertarian Press, 1959.
[5] Hayek, Friedrich A. von. Prices and Production. 2d, rev. and enl. ed. London: G. Routledge & Sons, 1935.
[6] Mises, Ludwig von. "Interest." In Human Action. 1949. Reprint, New Haven: Yale University Press, 1996. 527.
[7] Ibid.
[8] Böhm-Bawerk, Eugen von. Capital and Interest. 1889. Reprint, Grove City: Libertarian Press, 1959.
[9] Rothbard ve svém Man, Economy, and State tráví velké množství času vysvětlováním, proč neoklasická formulace, že mzdy jsou rovny mezní produktivitě práce, není kompletní, a píše, že mzdy jsou ve skutečnosti rovny této mezní produktivitě snížené o úrok. Je to tedy diskontovaný mezní produkt, co pracovníci dostávají. Při diskontování jejich mezd ze dne, kdy má být produkt dokončen, úrokovou mírou se Rothbard mezi řádky hlásí k Böhm-Bawerkově chápání tvorby mezd.
[10] Mises, Ludwig von. Socialism. New ed. New Haven: Yale University Press, 1951.
[11] Další výtečný Rothbardův přínos byl důlaz, že ceny jsou zcela určeny mezním užitkem. Kupující, kteří utváří „křivku poptávky“, evidentně ovlivňují cenu díky užitku, který danému zboží přisuzují. Byl to génius Rothbard, který ukázal, jak prodávající stejným způsobem utváří poptávku po zboží, které drží - rezervační poptávku - která je rovna výši mezního užitku, který tomuto zboží připisují. Rybářova „poptávka po držbě“ ryb až do dosažení určité prodejní ceny je tím, co podle Rothbarda určuje „nabídkovou křivku“.
[12] Mises, Ludwig von. Theory of Money and Credit. New ed. New Haven: Yale University Press, 1953.
[13] Mises, Human Action.
[14] Ludwig von Mises, "Capital and Interest: Eugen von Böhm-Bawerk and the Discriminating Reader," the Freeman, vol. 9, no. 8 (August) 1959, p. 52.

Původní článek vyšel 6.2.2012 na Mises.org