Život a smrt 3. - Jak stát řeší sebevraždy

Mises.cz: 19. dubna 2018, Veronika Tulef, komentářů: 0

Bez ohledu na to, jestli nějaký člověk ukončil svůj život dobrovolně, ať už sám, nebo s pomocí druhých osob, všeobecný názor státní moci říká, že se jedná o jednoznačně negativní a nepřípustnou věc, které musíme za každou cenu zabránit. Většina veřejnosti sdílí podobný názor. Výjimkou bývají možná tak situace, ve kterých by svůj život chtěl ukončit nevyléčitelně nemocný a trpící pacient. Tam bývá veřejné mínění v některých případech shovívavější. Z hlediska našeho zákona je jakákoliv euthanasie považována za vraždu a případný souhlas „oběti“ může být tak maximálně polehčující okolnost. V případě, že se člověk pokusí dobrovolně ukončit svůj život sám, není z hlediska zákona označen za zločince. Z prostého důvodu – něco takového by bylo už natolik okatým vyjádřením vlastnického vztahu státu směrem ke člověku, že si to zkrátka nemůže dovolit. Že není sebevražda ilegální, ovšem vůbec neznamená, že není s neúspěšným sebevrahem v praxi zacházeno v podstatě úplně stejně jako se zločincem. Trest odnětí svobody následuje téměř vždy. Jen je to ospravedlněno snahou ho chránit, jeho nepříčetností, nebo možností, že by mohl trpět duševní nemocí. Napomáhání k sebevraždě je trestný čin. Dohnání k sebevraždě nikoliv. Nezabránění někomu v sebevraždě a respektování jeho svobodné vůle je (když to vezmeme do důsledků) také porušením zákona. Tolik na úvod k tomu, jakým způsobem se stát staví ke snaze člověka, který se rozhodne dobrovolně opustit tento svět.

V roce 2007 se zpravodajové chvástali úžasným řešením, které zabrání občanům země páchat sebevraždy skokem z Nuselského mostu – plechové zábrany, které znemožní z tohoto místa skočit. Jediné, s čím by se dalo v této souvislosti do jisté míry souhlasit, je, že mohou zabránit zkratovitému jednání, anebo také možnému nebezpečí pro ostatní obyvatele a jejich majetek, což by mohl tento druh sebevraždy opravdu způsobit. Očekávaným faktem zůstává, že se počet celkových sebevražd nijak nesnížil. Pouze se začaly volit jiné metody. Co je na celé téhle akci (kterou jsem si vybrala jako ilustrační příklad) zarážející, je zcela absurdní a naprosto bezohledný přístup státu k jeho občanům a k něčemu takovému, jako je jejich svobodná vůle. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsme si navykli uvažovat o sebevraždě jako o něčem, co musí být vždy špatné. Jako o něčem, co je třeba člověku za všech okolností překazit, aniž bychom měli sebemenší ponětí o tom, co člověka k takovému činu vedlo. Jestliže stát staví zábrany, dává tím člověku najevo, že na jeho svobodnou vůli kašle. Už od začátku se staví k malé, leč existující skupině lidí, jako jednoznačný nepřítel a vůbec se tím netají. Jsou to moc silná slova? Ne, pokud připustíme, že každého z nás definuje právě naše svobodná vůle.

Stát tvrdí, že se snaží lidem pomáhat. Podívejme se na to trochu z blízka. Dejme tomu, že existuje člověk, kterému se zhroutil celý život. Potkaly ho okolnosti natolik devastující, že ztratil vůli k životu a netouží již po ničem jiném, než ho ukončit. Dostal se do dluhů, přišel o všechny své blízké, anebo mu, v konečném důsledku, jeho život zničil svými zásahy dokonce sám stát. Bylo by možné takovému člověku pomoci? V některých případech možná ano. Třeba tím, že za něj někdo zaplatí jeho dluhy? Že by přemluvil jeho životní lásku, která ho opustila, aby se k němu vrátila? Že by mu poskytl lék na nevyléčitelnou nemoc, která ho každým dnem zabijí? Možná. A možná taky ne. Jak ale může stát tvrdit, že takovému člověku pomůže tím, že mu zcela otevřeně brání v něčem, co ten člověk (ať už reálně nebo ne), vidí jako svojí jedinou možnost, jak se zbavit utrpení, a co je jeho jediným a zcela svobodným přáním? Je mi líto, ale tenhle vzkaz od státní moci není nic jiného než plivancem do tváře svobody všech lidí. Už bylo dost napsáno o tom, že je sebevražda tragédií. Omyl. Tragédie byla téměř vždy to, co musel takový člověk zažívat předtím, než zemřel. Na jeho utrpení a bolest státní moc zvysoka kašle, dokud to neznamená ztrátu reputace a popřípadě dalšího daňového poplatníka. Jak umí státní moc řešit utrpení člověka? Tím, že obežene všechny mosty ostnatým drátem?