09. září 2015 07:28:48 | reagovat
Joe Doe
Pseudoblaho
Brilantní analýza a vynikající článek/kapitola od začátku až do konce, díky autorovi.„Solidarismus navrhuje zachovat soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Ovšem staví nad vlastníky autoritu – lhostejno, jestli je to zákon a jeho tvůrci, nebo svědomí a jeho rádce, církev – která má dohlédnout na to, že vlastníci využijí svůj majetek správně. Tato autorita má zabránit jednotlivcům, aby nezneužívali „neomezeně“ své pozice v ekonomických procesech. Na majetek jsou uvaleny určité restrikce. Tak se stát nebo církev, zákon nebo svědomí, stávají rozhodujícím faktorem ve společnosti. Vlastnictví je podrobeno jejich normám a přestává být základním a konečným prvkem ve společenském řádu. Existuje jen natolik, nakolik mu to zákon nebo etika dovolí, protože vlastník při správě svého majetku musí následovat jiné principy, než by na něj byly uvaleny jeho vlastním zájmem. Samozřejmě vlastník je za všech okolností vázán předpisy práva a etiky a žádný právní řád neuznává vlastnictví jinak, než v rámci limitů vymezených jeho normami. Ale pouze tehdy, když je cílem těchto norem bezvýhradné svobodné soukromé vlastnictví, tedy zabránění tomu, aby vlastník byl na svém majetku rušen ostatními, pokud sám nebude rušit ostatní a dodržovat kontrakty, které uzavřel, tak jsou tyto normy uznáním soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Solidarismus bohužel nepokládá takové normy samotné za dostatečné k plnému rozvoji společnosti a všech jejích členů. Solidarismus chce stavět jiné normy nad ně. Tyto jiné normy se tak stávají základními zákony společnosti. Základním principem již není soukromé vlastnictví, ale právní a morální předpisy zvláštního druhu. Solidarismus nahrazuje vlastnictví "vyšším zákonem". Jinými slovy ho tedy ruší.“
To je jádro ideologie dnešních „proroků“. Staronové ideály socialismu pod rouškou „všeobjímajícího blaha“ dělají ze skutečné solidarity pravý opak. Tyto ideály tak vedou neodvratně k demoralizaci společnosti tím dost možná nejhorším způsobem.
„Kdo může rozhodnout v každém jednotlivém případě, jak daleko má zákon nebo etika zajít při omezování vlastnických práv? Jen zákon a etika sami.“