Komentáře k článku Free banking I: Banky bez privilegií

Dobrý den,
chtěl bych se naivně zeptat - jak bych v takovém systému bezpečně rozpoznal solventnost banky? A jak by se společnost bránila podvodníkům, kteří založí banku tvářící se jako solventní, a pak najednou zmizí?

Zdravím
Těžko... Jenže, nemusíte věřit každé bance. Nepochybně by se postupně vyvinula skupina bank důvěrohodných. Ostatní by emitovaly jen vysoce spekulativní investiční nástroj.

05. dubna 2014 15:02:13 | reagovat

Jan Žaloudek

Re: Ukolébaný vkladatel

Uživatel smith re napsal:

Dobrý den,
chtěl bych se naivně zeptat - jak bych v takovém systému bezpečně rozpoznal solventnost banky? A jak by se společnost bránila podvodníkům, kteří založí banku tvářící se jako solventní, a pak najednou zmizí?

Jedním ze zajímavých "samoregulačních" mechanismů je také tzv. nepřátelský clearing. Forma konkurenčního boje mezi bankami, které nakupují co největší množství bankovek své konkurence, aby ji pak požádali o výměnu těchto bankovek za (např.) Au - uměle tak vyvolávají run na konkurenční banku. A když daná banka nebude mít Au dostatek, zkrachuje.

05. dubna 2014 15:20:31 | reagovat

Tomáš Fiala

Re: Ukolébaný vkladatel

Uživatel smith re napsal:

Dobrý den,
chtěl bych se naivně zeptat - jak bych v takovém systému bezpečně rozpoznal solventnost banky? A jak by se společnost bránila podvodníkům, kteří založí banku tvářící se jako solventní, a pak najednou zmizí?
Viz. Lukáš.
+
1) Banky na volném trhu vzájemně spolupracují. V nejrůznějších oblastech. Zrovna tak jako spolupracují např. nejrůznější řemeslníci. Ti o sobě navzájem vědí, kdo je co zač, s kým je spolupráce v poho a s kým ne. Bankovnictví (ne ten současný paskvil, o němž se lže, že to je bankovnictví) vlastně není nic jiného, než řemeslo. Dost možná je složitější elektrikařina, než bankovnictví. Tihle bankovní "řemeslníci" budou zrovna tak vědět o sobě navzájem, co je kdo zač. Vy/já možná ne, ale bankéři spolehlivě vydedukují např. z úroků vkladů/úvěrů, jak je která banka poctivá = solventní. Nepoctivost v bankovnictví se rovná v podstatě počínání tak trapnému, jako je padělání peněz. Ti bankéři si např. mohou nashromáždit množství "úschovních lístků" = peněz nepoctivé banky. S těmi odejít do "úschovny" = banky vyzvednout si dejme tomu zlato/stříbro/... a tím jsou schopni vyvolat run na banku, kdy totéž učiní všichni držitelé těchto peněz. To zákonitě skončí sebevraždou nepoctivého bankéře, protože si ani nechci představit, co by s ním provedli neuspokojení držitelé peněz, kdyby se jim ho podařilo chytit. Už jen tímto je zajištěno odstaňování nepoctivých bankéřů z trhu. Vzhledem k tomu, že takové počínání končí smrtí toho, kdo si tak počínal, lze předpokládat, že k němu bude docházet velice raritně, protože není vysvětlitelné jinak, než duševní úchylkou dotyčného, a tedy není nutné se tím nějak kdovíjak zaobírat.

2) Není věcí spotřebitele na volném trhu pídit se po kvalitě nabídky. Je věcí nabídky, aby prokázala svou kvalitu. Třeba tím, že nejen bude předkládat spotřebiteli nějaké testy své nabídky, ale že se nabídka třeba nebrání nějaké jí neobjednané a tím nestranné testaci své kvality. Námitku, že by se nějaký "testér" nechával podplácet neberu. Jak by to v té svobodné společnosti utajil? Zejména na volném trhu, kde se každý snaží hledat na konkurenci mouchy? Přeci i dneska si automobilky navzájem testují svá auta (např. při porovnávání nového vyvíjeného modelu s tím, co už je na trhu). Běda, kdyby nějaká automobilka v popisech svých aut lhala.

Právě na volném trhu bych neměl problém najít poctivou banku. Právo na omyl mi snad necháte. :-)

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz