Komentáře k článku Odbory a inflace

09. dubna 2013 06:23:38 | reagovat

Dobrý empirický článek ... ale přesto si neodpustím pár faktických poznámek. ;)

1/ Keynes a inflace

Zkušenost ukázala, že keynesiánská léčba nezaměstnanosti (snížení reálných mezd nárůstem všeobecné cenové hladiny) selhává: pracovníci se naučili požadovat takové zvýšení, které jim minimálně vynahradí pokles kupní síly jejich peněz.

Nevím, zda se (pokus o) "snížení reálných mezd nárůstem všeobecné cenové hladiny" dá nazvat "keynesiánskou léčbou nezaměstnanosti" (zřejmě jde o narážku na Philipsovu křivku).

Každopádně John Maynard Keynes (v rozporu s tím, co prohlašoval třeba takový Mises, jenž Keynese s oblibou označoval za "měnového pomatence" ("monetary crank") srovnatelného se Silviem Gesellem) rozhodně nebyl žádný inflacionista.

Keynes naopak patřil ve 20. a 30. letech k těm, kdo vehementně prosazovali "stabilitu cenové hladiny" (podobně jako Ralph Hawtrey nebo Gustav Cassel). Viz jeho "Tract on Monetary Reform" (1923) a "Treatise on Money" (1930); Keynes dokonce na začátku roku 1937 vyslovil obavy z inflačních důsledků britského programu na znovuozbrojení (tj. tyto obavy vyslovil v době, kdy se míra nezaměstnanosti ve Velké Británii stále ještě pohybovala kolem 12%). ;)

Navíc tu máme slavný Keynesův citát z "The Economic Consequences of the Peace" (1919), str. 220-233:

"By a continuing process of inflation, governments can confiscate, secretly and unobserved, an important part of the wealth of their citizens. By this method, they not only confiscate, but they confiscate arbitrarily; and, while the process impoverishes many, it actually enriches some. The sight of this arbitrary rearrangement of riches strikes not only at security, but at confidence in the equity of the existing distribution of wealth. Those to whom the system brings windfalls . . . become ´profiteers´, who are the object of the hatred of the bourgeoisie, whom the inflationism has impoverished not less than the proletariat. As the inflation proceeds . . . all permanent relations between debtors and creditors, which form the ultimate foundation of capitalism, become so utterly disordered as to be almost meaningless."

V této souvislosti doporučuji např.: Humphrey, Thomas M., Keynes on Inflation (1981). FRB Richmond Economic Review, Vol. 67, No. 1, January/February 1981, pp. 3-13. Available at SSRN: http://ssrn.com/abstract=2118101

-

2/ Jinak ten úvodní citát De Sota, to je jen opakování toho, co přinejmenším už 50-60 let před ním prohlašovali mnozí jiní ekonomové - včetně Hayeka a Misese, ale např. i Jacoba Vinera (v recenzi Keynesovy Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz ze 30. let).

Co se týče Hayeka, viz citáty posbírané zde:
http://www.iea.org.uk/publications/research/a-tiger-by-the-tail-the-keynesian-legacy-of-inflation

3/ De Soto

"...nezaměstnanost lze aktivními politikami eliminovat pouze tehdy, jestliže se pracovníci a odbory nechají oklamat peněžní iluzí a zachovají v inflační atmosféře rostoucích spotřebních cen nominální platy konstantní..."

Tohle samozřejmě není pravda, agregátní poptávku lze pomocí expanzivní měnové politiky stimulovat i jinými kanály než pomocí peněžní iluze, resp. bych přímo řekl, že "peněžní iluze" je naopak relativně zanedbatelným kanálem.

09. dubna 2013 08:12:33 | reagovat

Notaras

Re: Pár poznámek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Tohle samozřejmě není pravda, agregátní poptávku lze pomocí expanzivní měnové politiky stimulovat i jinými kanály než pomocí peněžní iluze, resp. bych přímo řekl, že "peněžní iluze" je naopak relativně zanedbatelným kanálem.

Co jsou ty jiné kanály? Jako přímá spotřeba vlády? To samozřejmě "stimuluje agregátní poptávku" respektive je zvýšením agregátní poptávky, ale zaměstnanost to přece může zvýšit jen jako peněžní iluze (i když jí netrpí zaměstnanci). Je samozřejmě nutné uvědomit si, že ta inflace se neprojeví okamžitě, ale postupně, takže dopadne více na lidi, kteří se k těm penězům dostanou nejpozději (typicky věřitelé). Na zaměstnance podniků, od kterých vláda nakupuje, dopadne inflace relativně méně. Ale platí to jen po určitou dobu, pak je potřeba expanzi urychlovat.

09. dubna 2013 22:22:22 | reagovat

Matěj Šuster

Re: Pár poznámek

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Co jsou ty jiné kanály? Jako přímá spotřeba vlády? To samozřejmě "stimuluje agregátní poptávku" respektive je zvýšením agregátní poptávky, ale zaměstnanost to přece může zvýšit jen jako peněžní iluze (i když jí netrpí zaměstnanci). Je samozřejmě nutné uvědomit si, že ta inflace se neprojeví okamžitě, ale postupně, takže dopadne více na lidi, kteří se k těm penězům dostanou nejpozději (typicky věřitelé). Na zaměstnance podniků, od kterých vláda nakupuje, dopadne inflace relativně méně. Ale platí to jen po určitou dobu, pak je potřeba expanzi urychlovat.

Tím mělo být řečeno hlavně to, že strnulost či nepružnost cen a mezd není nutně způsobena hlavně "peněžní iluzí", tj. tím, že pracovníci nejsou po určitou dobu schopni rozpoznat, že se jejich reálná mzda snížila (snižuje). Tak např. jestliže kolektivní vyjednávání o mzdách probíhá jednou ročně, tak se ti nominální mzdy prostě nemůžou hned zvýšit, i kdyby pracovníci vůbec žádnou peněžní iluzí netrpěli.

Jediné, co potřebuješ k tomu, aby expanze peněžní zásoby měla aspoň krátkodobě i reálné účinky (tj. nezvýšila jen ceny), je to, že se ti ceny nepřizpůsobí okamžitě.

Vždyť velká většina dnešních makroekonomických modelů využívá předpoklad racionálních očekávání (např. DSGE - dynamické stochastické modely všeobecné rovnováhy), tj. těžko lze tvrdit, že jsou založeny na peněžní iluzi. ;)

09. dubna 2013 23:55:59 | reagovat

Matěj Šuster

Keynes II

Abych se ještě vrátil ke Keynesovi - viz i co říká v Tract on Monetary Reform (1923), str. 36 - citát z Humphreyho, Keynes and Inflation, str. 6:

"Having discussed the adverse effects of inflation on capital formation, economic growth, distributive justice, and social stability, respectively, Keynes next considers the alleged beneficial output effects of inflation. He notes that unanticipated inflation may temporarily stimulate economic activity by raising profits and profit expectations. Profits rise, he said, because wages and other costs lag behind rising
prices during inflation. And with nominal wages lagging behind prices, real wages fall, thus inducing producers to step up their employment of labor. Likewise, the lagged adjustment of market interest rates to inflation and the consequent fall in the real cost of borrowing leads producers to expand their operations. Finally, inflation reduces the real burden of fixed charges, thereby giving a temporary fillip to profits and to economic activity. But Keynes insisted that any such stimulus would most likely be small and short-lived. Moreover it would constitute an undesirable “overstimulation of industrial activity” requiring undue strain on capacity and a corresponding “over-exertion” of labor [7; p. 36]. For these reasons he judged the overall benefits to be minimal."

10. dubna 2013 05:00:37 | reagovat

Matěj Šuster

Re: Pár poznámek

Uživatel Notaras napsal:

Uživatel Matěj Šuster napsal:

...

Co jsou ty jiné kanály? Jako přímá spotřeba vlády? To samozřejmě "stimuluje agregátní poptávku" respektive je zvýšením agregátní poptávky, ale zaměstnanost to přece může zvýšit jen jako peněžní iluze (i když jí netrpí zaměstnanci). Je samozřejmě nutné uvědomit si, že ta inflace se neprojeví okamžitě, ale postupně, takže dopadne více na lidi, kteří se k těm penězům dostanou nejpozději (typicky věřitelé). Na zaměstnance podniků, od kterých vláda nakupuje, dopadne inflace relativně méně. Ale platí to jen po určitou dobu, pak je potřeba expanzi urychlovat.

Plus ještě bych upozornil na tenhle paper:

Gauti Eggertsson and Marc P. Giannoni: The Inflation-Output Trade-Off Revisited (2013)
http://www.newyorkfed.org/research/staff_reports/sr608.html

A rich literature from the 1970s shows that as inflation expectations become more and more ingrained, monetary policy loses its stimulative effect. In the extreme, with perfectly anticipated inflation, there is no trade-off between inflation and output. A recent literature on the interest-rate zero lower bound, however, suggests there may be some benefits from anticipated inflation when the economy is in a liquidity trap. In this paper, we reconcile these two views by showing that while it is true that, at positive interest rates, the greater the anticipated inflation the less stimulative are the effects, the opposite holds true at the zero bound. Indeed, at the zero bound, the more the public anticipates inflation, the greater is the expansionary effect of inflation on output. This leads us to revisit the trade-off between inflation and output and to show how radically it changes in the face of demand shocks large enough to bring the economy into a liquidity trap. Instead of vanishing once inflation becomes anticipated, the trade-off between inflation and output increases substantially and may become arbitrarily large. In such cases, raising the inflation target in a liquidity trap can be very stimulative.

-

Tím, co nazývají "pastí likvidity", mají na mysli situaci, kdy nominální úokové sazby jsou téměř nulové.

10. dubna 2013 09:08:37 | reagovat

Notaras

Re: Pár poznámek

Uživatel Matěj Šuster napsal:

Uživatel Notaras napsal:

...

Tím mělo být řečeno hlavně to, že strnulost či nepružnost cen a mezd není nutně způsobena hlavně "peněžní iluzí", tj. tím, že pracovníci nejsou po určitou dobu schopni rozpoznat, že se jejich reálná mzda snížila (snižuje). Tak např. jestliže kolektivní vyjednávání o mzdách probíhá jednou ročně, tak se ti nominální mzdy prostě nemůžou hned zvýšit, i kdyby pracovníci vůbec žádnou peněžní iluzí netrpěli.

Jediné, co potřebuješ k tomu, aby expanze peněžní zásoby měla aspoň krátkodobě i reálné účinky (tj. nezvýšila jen ceny), je to, že se ti ceny nepřizpůsobí okamžitě.

Vždyť velká většina dnešních makroekonomických modelů využívá předpoklad racionálních očekávání (např. DSGE - dynamické stochastické modely všeobecné rovnováhy), tj. těžko lze tvrdit, že jsou založeny na peněžní iluzi. ;)

Nepružnost mezd nemusí být nutně způsobená peněžní iluzí, ale nárůst agregátní poptávky ano.

Když tedy zaměstnanci netrpí peněžní iluzí, proč noví pracovníci jdou pracovat za mzdu, nezvýšenou o inflaci, nebo proč je zaměstnavatelé najímají za mzdu zvýšenou o inflaci, když inflaci očekávají a vědí, že se nezvyšuje poptávka po jejich produkci (proč prostě okamžitě nezvýší ceny svých výrobků aby vyčistili trh)?

Aby se zvýšila agregátní poptávka musí existovat někdo, kdo si není vědom toho, že je v ekonomice více peněz, a že by se měla zvýšit cenová hladina (nebo chybně odnadne to zvýšení), a kdo prodává pod cenou (jelikož očekává, že si za ty peníze koupí více, než skutečně bude moci).

Pokud by si všichni byli vědomi, že se zvýšilo množství peněz a dokázali z toho vyvodit o kolik se má zvýšit cenová hladina, tak by předchozí odstavec neplatil, a jediné k čemu by došlo, by byla realokace bohatství (od věřitelů k dlužníkům, od zaměstnanců k zaměstnavatelům a obecně od všech příjemců peněz k plátcům peněz z dlouhodobých kontraktů uzavřených před navýšením peněžní zásoby).

Pak by expanze peněžní zásoby ceny (spotřebních statků) nezvýšila, ale ani by nezpůsobila nárůst agregátní poptávky, ani nárůst produkce statků, pouze by si je koupil někdo jiný (zaměstnavatelé namísto zaměstnanců).

Jelikož je plná informovanost absurdně nereálný předpoklad, tak expanze peněžní zásoby bude mít vždy reálné účinky, ale právě kvůli té peněžní iluzi (nejen zaměstnanců). (V případě, že by lidé očekávali větší inflaci, taky by taky expanze peněžní zásoby mohla mít za následek taky pokles agregátní poptávky).

přidat komentář zpět na článek

Mises.cz