Joe Doe

Re: jenom jinak řečeno

Uživatel gofry napsal:

„Čo má autor na mysli pod pojmom "princíp sebevlastnictví"? Čo je to za princíp? Mne to príde, akoby článok bol jedna veľká tautológia. Vlastníctvo je definované ako kontrola nad nejakým objektom (resp. tak vnímam vlastníctvo ja). A článok v podstate nehovorí nič iné než to, že aby človek mohol jednať a kontrolovať sám seba musí mať možnosť jednať a kontrolovať sám seba. To ale nie je nijaké objavné tvrdenie a ani to nič nové neprináša. Je to výrok typu Ak platí A, potom platí A. Čo je síce nesporne pravdivé tvrdenie, ale taktiež je úplne k ničomu pretože sme sa nič nové nedozvedeli.“
V podstatě to zde zmínili už Kohi, Catmouse, klondike a částečně i ah06czex. Já to chápu trochu jinak:

V základní teorii ekonomického jednání – praxeologii, je axiomem (definice pojmu „axiom“ viz. google): „Human action is purposeful behavior.“ (Lidské jednání je účelové chovní.) Tedy z definice plyne, že jednáním se rozumí projevy jeho vlastní vůle – člověkem ovlivnitelná libovolná akce (cílená a vědomá). Více např.: Ludwig von Mises, Human Action.
Tak jako je uvedený axiom základním stavebním kamenem pro ekonomii, je dle mého názoru axiom ve významu: Člověk je vlastníkem svého těla. Základním kamenem – axiomem lidské morálky. Zdrojem nedorozumění může někdy být slovní spojení „vlastnictví těla“ ve jiném významu, kdy Vaše „já“ i přesto, že je neoddělitelně spojeno s tělem, ne všechny projevy vycházejí pouze z pokynů Vašeho „já“, ale také z moci/nadvlády jiné vůle. (V každém případě ale všechny splňují axiom ekonomický. Jsou lidským účelovým jednáním.) Jen doplním, že násilí od dobrovolnosti lze rozeznat vždy zcela jednoznačně a nezaměnitelně. U projevu vůle je identifikace vlastní od cizí obtížnější (pouta, halucinogeny, dočasná ztráta paměti, vymývání mozků apod.).
Např. rozdíl mezi znásilněním a milováním. Oba jsou akty jednání lidí. „Oběť“i druhá strana „lásky“ jsou stále vlastníky svých těl. Druhý případ rozebírat nebudu. V tom prvním případě však výsledek jednání oběti není její vlastní vůlí a je výsledkem buď psychické nadvlády (výhrůžka, droga) nebo přímé fyzické kontroly (síla), či jejich kombinace nad jejím vlastním tělem v důsledku cizí vůle (ať už je oběť při vědomí, či nikoliv). To byla ta možná zavádějící nepřesnost ohledně nedorozumění „vlastnit sám sebe“ vs. „kontrolovat“ použitého v kontextu otroctví a chybějící poměrně zásadní dichotomie v prvním příspěvku od Ah06czexe. Proto by asi bylo vhodnější výše uvedený axiom přeformulovat na „Člověk je legitimním vlastníkem svého těla.“ Analogie viz. ukradená TV. Zloděj Vám ji může vzít, ale nemění legitimně vlastnictví z Vašeho pohledu (i když ostatní to mohou vidět jinak), bez ohledu, že jste nad ní navždy ztratil kontrolu.

Nově jsme se tak dozvěděli, že ačkoliv zvířata nějak jednají a také vlastní sami svoje těla, je někdy obtížné určit, kdy projevují aktivně svou vlastní vůli a kdy jde pouze o instinkt (viz. např. péče o potomky). Takové jednání pak nespadá do axiomu akce. Je zde poměrně značná jazyková/komunikační bariéra, která nám v bližším pochopení jejich chování i motivací brání a pak je tu fakt, že lidská civilizace se vyvíjí mnohem rychleji a její adaptace není odkázána na vnější přírodu, ale člověk svou činností zásadně mění a přetváří okolní prostředí. Porovnejte život lvů v člověkem nezasažených oblastech (pokud vůbec ještě existují) před 500 lety a dnes s životem člověka v Evropě tenkrát a dnes. (Je s podivem, že tenkrát byla ještě většina míst na mapě neprozkoumána. Označena buď jako „Terra incognita“ nebo „hic sunt leones“. - Zde žijí lvi :-)) Zvířata je snadné fyzicky ovládat, ochočit, využívat, ale poměrně hůř je lze vystrašit jinak než v přítomnosti (např. vzdálenější budoucností, strachem o osud, vydíraním atd.) což je velká výhoda proti lidem, kteří jsou mnohem méně odolní zákeřným manipulacím. V životě lidí hraje zkrátka strach nejen z neznámého významnou roli. (Na mapách dříve také často používané „hic sunt dracones“.)

K poznámce, že zvířata jsou méně inteligentní než lidé, to bych přímo netvrdil (ale je to individuální, zejména u některých). Myslím si, že hlavně používají svůj mozek jinak a k jiným účelům než my. K čemu je v praktickém životě u lidí dobrá a jak moc je důležitá „inteligence“ pro přežití?
Pokud si někdo myslí, že je bystrý ať zkusí to, co má jistý Ayumu v malíčku:
http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2099060/The-Chimpanzee-remember-numbers-fast-Primate-solve-puzzle-blink-eye.html
Za pouhých 60 milisekund (0,06 s) si zapamatuje pozici všech devíti číslic náhodně umístěných na obrazovce a za 3 sekundy je správně seřadí. Já osobně ty čísla za tu dobu nedokážu všechny ani zaregistrovat.
„Pravdupovediac vôbec netuším, čo sa autor snažil týmto článkom povedať. Výrok, že človek je vždy vlastníkom samého seba je zjavne nepravdivý, čoho dôkazom sú milióny zavraždených.“
To znám a také jsem tím sám značnou dobu trpěl. Mám pocit, že se tomu říká „Stockholmský syndrom“. Druhá možnost je, že nevidíte rozdíl, mezi projevem vlastní vůle a zákonem džungle. Vlastnit svůj život a tělo, neznamená, že s ním bude nakládáno pouze ve shodě s vlastní vůli majitele. Kořist vs. predátor atd. Viz. začátek tohoto postu.
Platí pokud mi je známo pro každý živý organismus na Zemi, že absolutní moc ať už psychická, fyzická nebo ekonomická, bude prosazovat v prvé řadě svoje soukromé zájmy. Ten kdo ji má, určuje pravidla hry. Přežijí jen Ti, kteří se nejlépe adaptují na prostředí ve kterém žijí. A stovky milióny zavražděných jsou toho smutným důkazem. Pokud odevzdáte všechny svoje zbraně do jediných rukou, případně budete vývoji událostí nečinně přihlížet (necháte se unášet po proudu), a nebo dokonce uvěříte ideologii, či podlehnete manipulaci, která Vám slibuje za laskavé omezení vlastní svobody „ráj na zemi“může se Vám lehce stát, že místo slibů dostanete jen bídu, bolest, utrpení tady na zemi a ráj až na věčnosti. I když iluze, svobodu i argumenty lidé ztráceli často pěkně pomalu a postupně po několik generací.

Ještě poznámka. Ekonomie je hodnotově neutrální věda. Neřekne Vám, zda zabít člověka je morální nebo ne. Řekne Vám jen, jaké jsou motivy jeho jednání a podle čeho se člověk v dané situaci rozhoduje a jaké takové jeho rozhodnutí – akce bude mít důsledky (ceteris paribus).

Např.: Mějme dva muže na opuštěném ostrově. Každý z nich je schopen za den práce chytit žádnou, jednu, dvě nebo až tři ryby. Moderní pavěda zvaná „klasická ekonomie“ se Vám dnes snaží namluvit, že motorem ekonomického růstu je spotřeba, že tito dva muži, by měli spotřebovávat stále víc. Opak je pravdou. Protože kdyby se tím skutečně řídili, tak první sní všechno co uloví, dejme tomu dvě ryby a druhý menší jedlík, i když by mu stačilo denně sníst jen jednu rybu, jak si pomůže, když sní každý den všechny tři? (Kromě toho, že zjistí, že je šikovnější rybář/má víc štěstí.)
Kdyby první dokázal ušetřit a úspěšně skladovat jednu rybu denně (ze dvou ulovených) po dobu tří dnů, může místo chytání další tři dny (se stejnou spotřebou jedna ryba denně) vyrábět síť. Pokud se mu to podaří a dokáže se sítí chytit až 16 ryb za den, může on i druhý muž v případě štěstí na lovu místo chytání ryb následující tři dny odpočívat, stavět vor nebo dělat cokoliv jiného + oba mají o jídlo (dvě ryby na osobu/den) postaráno. Polepší si v každém ohledu proti původní situaci. Je tak zcela zřejmé, že ekonomický pokrok je primárně tvořen úsporami (kapitálem), díky nim vznikají inovace, nikoliv rozpumpován bezhlavým utrácením (spotřebou) nebo nesplatitelnými půjčkami apod.
Pokud se jeden rozhodne druhého zabít, těžko hodnotit ekonomické dopady takového činu. Pokud se obětí stane potenciální vynálezce sítě, opuštění ostrova, případně život na něm se zbylému vrahovi zkomplikuje.
Pokud budou žít oba ve strachu, že nikdo z nich pořádně neví, jaké kdo z nich má vlastnická práva k uloveným rybám, vlastnímu tělu atd., pravděpodobnost ochoty k úsporám a vzájemné spolupráci se u obou rapidně sníží. (Nemají jistotu materiálního zabezpečení.)
Řešení pouze pro jednoho je, nastavit pravidla tak, že např. šikovnější musí lovit (je na špatném konci hlavně) a ten měně šikovný, ale chytřejší (původně vynálezce sítě) nemusí dělat pro svůj příděl ryb vůbec nic. Má sice v hlavě plán, jak by bylo možné teoreticky díky síti produkci ryb zvýšit, ale otrokovi (šikovnějšímu) stačí k životu jedna ryba denně, zatímco ten chytřejší si s donucovacím prostředkem bez vlastní námahy přijde na dvě ryby denně. Myšlení bolí. Navíc se sám vystavuje riziku rebelie, popřípadě je odsouzen mít jen velmi lehké spaní (být stále ve střehu) a bude mít myšlenky pravděpodobně jinde než na zdokonalování rybolovu.
Pokud se časem podaří chytřejšímu muži přechytračit a přesvědčit svého otroka, že bez jeho přítomnosti, by např. ryby v oceáně došly (vůle bohů) a oba by zahynuli (nebo že by sám ryby lovit nedokázal a bez jeho práce by zemřel, chytrou hrou na city) je to ekonomicky výhodnější systém pouze pro jednoho, i když se už obejde bez násilí. Z hlediska množství uspokojovaných potřeb a inovací je to však systém horší, protože oběma chybí motivace.
„Respektíve je to pravda do tej miery, že keď ma niekto zabije tak vlastne už nie som človekom ale mrtvolou a tak o nejakom sebavlastníctve ani nemá zmysel sa baviť.“
Ano, bohužel, když jste mrtvý, tak s velkou pravděpodobností už svoje tělo nikdy ovládat nebudete, tedy už nejste jeho vlastníkem. :-)
„Ale to, že ma niekto zabije nie je s ničím v rozpore.“
Mám pocit že o rozporu zde také nikdo nic netvrdil. Prostě Vás někdo zabije, protože Vás zastihl nepřipraveného k obraně nebo má jen větší klacek, a nebo protože z toho má větší užitek, než kdyby Vás nezabil. Ne každé jednání, musí dávat hned vnějšímu pozorovateli nějaký smysl. I když se tím vrah zjevně připravil o jeden ekonomický zdroj (Váš život), můžete pro něj zároveň představovat daleko větší hrozbu živý, např. jako potenciální konkurence, nebo z toho má jen zvrácenou radost. Pokud to tedy není v sebeobraně. Výsledek jednání vraha je v souladu s jeho žebříčkem hodnot. Ať už svoje zisky a rizika ztráty zvážil správně nebo ne, pokud akci dokončil, dosáhl zamyšleného cíle. Šlo o jednání podle axiomu akce. Na Vás je, aby jste učinil takové kroky ve své obraně, aby riziko ztrát převážilo potenciální zisk z Vaši smrti.
„Nechápem čo s tým má spoločné princíp neagresie. To je princíp podľa ktorého sa môžem, ale rovnako dobre aj nemusím správať.“
Jistě volba je na Vás. Okolnosti a lidé kolem Vás nakonec rozhodnou, jestli Vám to projde, odpustí, či nikoliv. Společného s tím to má pouze to, že v prostředí, kde je vyšší riziko nebezpečí, že Váš život bude násilím ukončen, případně nejsou jasně předem definována Vaše vlastnická práva, se výkonost ekonomiky snižuje již z principu. Proč bych se víc snažil, když ani nevím co se bude dít zítra? To je tedy hlavní ekonomický důvod a druhý morální. Pokud přiznávám sobě jako lidské bytosti práva na svobodné projevy vlastní vůle (axiom vlastnictví svého těla) je podivné podobný princip (NAP) neuznávat i u svého bližního. Reciproční tzv. „zlaté pravidlo“ v etice říká: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ A není to náhodou křesťanství, které k tomu ještě hlásá lásku k druhým lidem? Ale navzdory revoluci 1989 ještě stále někteří žijí v ideálech komunismu: „Všichni jsou si rovni, jen někteří jsou si rovnější.“
V neposlední řadě agrese deformuje trh a mění ekonomické priority jeho účastníků.
„Kľudne môžem kohokoľvek zabiť a zbaviť ho tak človečenstva, to fakt nejde nič proti ničomu.“
Ano skutečně můžete, pokud na to máte prostředky, jen velice těžko se Vám mnohdy nic netušící oběť bude bránit. Nemyslím si, že tento způsob řešení sporů bude ve společnosti nějak extra rozšířen. Kolik si myslíte, že má lidí reálně na to zbavit bez důvodně kohokoliv „človečenstva“ např. v ČR? A dál pokračovat svým životem jako dřív..

Poslední moje poznámka v této diskuzi. Když tady někdo navrhuje, že pokud nesouhlasím se společenským konsenzem, tak mám možnost se odstěhovat. To je mi ale „dobrá“ rada.

Bankovní lupič, který vyloupí banku a zmizí, je mi mnohem sympatičtější, než mafie, která vybírá výpalné (za ochranu a mnoho dalších služeb) od svých obětí pravidelně a systematicky, jehož výšku sama určuje a část z toho co si ponechá, jiným zase vrací. To je skutečný parazit profesionál, kam se na něj hrabe obyčejný bankovní lupič (psanec na útěku). Od něj je alespoň po loupeži delší dobu klid.

Tedy analogie takové „dobré“ rady zní: Nechcete být oloupení, bankovní lupiči Vám radí: Nedávejte peníze do banky nebo si založte vlastní.
Lupič profesionál z řad mafie má rady mnohem „kvalitnější“, odstěhujte se i s Vaši bankou (my si Vás stejně po čase najdeme a nakonec ochráníme/ovládneme i tu Vaši banku :-)).

přidat komentář zpět na článek